Druhá slečna Oh

Tož nechal jsem se ukecat ainny a šel do toho. Dokonce jsem od ní dostal varovaní v tom pravém korejském duchu, at si ani nedovolím si to neoblíbit, jinak jsem mrtvej :-))) což vzhledem k tomu, že je dvorní překladatelkou mé milované Božské se nedalo brát na lehkou váhu! O to víc, že první díl se mně krutě ale vážně krutě nelíbil, děj tak nějak divnej a hlavní představitelka ouha jeeeje, ta šedá myška se mně vůbec nezalíbila, ani trošku. Několik dnů jsem pak dumal co já si počnu a co s tím udělám a ke konci seriálu jsem se krutě smál při scénách toho váhání a zděšení mladíčka co nevěděl co si počít s nečekaným a nechtěným těhotenstvím, tak nějak jsem si připadal v ty dny já :-)))) Situace byla vážná, tož ale dodal jsem si kuráž pár skleničkami soju a s mrazením v zádech jsem si pustil druhý díl.....a světe div se, hned po tom třetí i čtvrtý a bylo to tam!! Chytlo mě to a co víc, já se pomaloučku začínal do té šedé myšky Oh Hae-Young zamilovávat, protože ta její živelnost, bezprostřednost, ztřeštěnost, naivita a vřelost byly tak odzbrojující, že z ní udělali v mých očích naprosto neodolatelnou ženskou, které jsem úplně podlehl :-) už jen kvůli ní a jejímu skvělému herectví to stojí za vidění! Jinak její vztah s hlavním hrdinou byl umně a dokonale vykreslený, fakt se jim ty jejich emoce daly věřit. Vedlejší linky občas skvělé šílené, občas nudné a trapné, ale tak už to v těch jejich seriálech bývá. Suma sumárum, viděl jsem už pár lepších sérií, ale nelituju jediné minuty strávené ve společnosti té druhé Oh Hae-Young. (21.08.2016)

Slíbila jsem si, že seriál dokoukám do konce, chybí mi jen čtyři epizody, ale už ho mám plné zuby. Nechápu, jak tenhle seriál může mít tak vysoké hodnocení, přitom je dost průměrný. Děj, postavy, dialogy vše je naprostý patos. Na jedné straně máme nevyvážené scény plné pláče a utrpení, vzápětí neuvěřitelné "vtipné" scény. Všichni jsou buď uřvaní a protivní, nebo tišší a bez emocí. Dějová linka s viděním budoucnosti je úplně k ničemu, sloužila snad jen proto, aby se Do Kyung začal o OHY zajímat. Hlavní dvojice (i všechny ostatní) je nesympatická a o nějaké vzájemné chemii není ani řeč, všechno u nich působí nuceně. Nemají spolu ani jeden okamžik, který by byl nějak výjimečný a který bych si s nimi spojila. No, málem měli romantický polibek v obilí, jenže vzápětí je zatkla SWAT jednotka, protože OHY byla "unesena" ze svého pracoviště, protože oba nemohli snést představu, že se jeden den neuvidí. Samozřejmě její hysterická a přehnaně ochranářská matka vyváděla jako smyslů zbavená. Jak vtipné. Drama je celé nemastné neslané. Všichni neustále pijí velké množství soju, ale není jim to nic platné. Ani jednou jsem se pořádně nezasmála a smutné okamžiky mě taky nedojímají, nedokážu s postavami sympatizovat. Tenhle seriál má snad vše, aby z něj byl nový hit, ale nějak to nefunguje. Taky musím zmínit otravný product placement, chvílemi to spíš připomínalo reklamu, než televizní pořad. Ze seriálu mi utkvěly jen dvě pro mě epické scény: 1. OHY tančící po bytě na tango s nesmírnou bravurou, až se k ní musí přidat i její matka. 2. Zdrcená rodina léčí svůj žal zpíváním karaoke, v přestávkách mezi písničkami pláčou. (01.02.2018)

Vážně bych pro jednou nemohla dostat možnost dát šestou hvězdičku? Vážně ne? Když on si ji Eric a všichni, co na seriálu makali tolik zaslouží. Tam nebylo nic, prostě nic, co by mi nesedělo. Všechno bylo přesně tak, jak má. Vtipné, romantické, bláznivé, šílené, milostné scény... všechny tak božsky bezprostřední. Jako sama hlavní hrdinka. Ji a její šílené rodiče nejde nemilovat. To samé platí pro všechny spolubydlící a pracovníky Do Kyunga. Ti perlili téměř v každém záběru. K tomu má seriál fantastickou kameru a střih. Flashbacky jsou tady taky krásně udělané. Díky různým detailům jsou opravdu záživné a ani trochu nemáte pocit, že jimi tvůrci jen natahují epizody. No a třešničkou na dortu je Ericův nejkrásnější hlas. Ten bych mohla poslouchat pořád. 100%... ne 89%, celých 100%! (31.07.2016)

Tenhle seriál už jsem viděla asi třikrát (poprvé bez přeskakování některých scén, následně už ano). On má totiž v sobě něco, na co mám občas chvílema chuť. Je to správná porce utrpení. Hrdinka v tomhle seriálu skvěle trpí. Tak akorát hrozně, aby to nebylo přehnané... Navíc hlavní hrdinka je vlastně skvělá; prdlá, trpící, veselá, zamilovaná: jde si za tím, čím chce. Dopadne na dno a pak se odrazí, při čemž ji její rodina dokáže podepřít. Ostatně její máma byla taky super. No pak je tu hlavní hrdina, co má problém s vyjadřováním vlastních citů. Abych se přiznala, víc se mi Eric líbí, když se nesměje. Tady obzvlášť. To je tak asi vše, co bych k hlavnímu hrdinovi mohla napsat, on je vlastně nemastný neslaný, jeho rodina a kamarádi jsou mnohem zajímavější a zábavnější. Seriál je poměrně dobře vyvážen – chvíli se trpí, aby další postava udělala nějakou pytlovinku. Pro mě strašně příjemná trpící oddechovka. Už jsem říkala, že v tom seriálu pěkně trpí?! (10.09.2020)

Tento seriál asi neadekvátně zkritizuji. Korejci, mistři psychického teroru se opět vyznamenali. Pomalu každá postava tu na někoho musí "plivat", neboli se vysmívat, ponižovat, řvát a nějakým způsobem ubližovat. První díly u mě žádný úspěch neslavily a vytvářely pouze velkou zeď v podobě hloupě se chovajících a otravných postav. Předpokládám, že tento druh komedie je asi v Koreji populární a oblíbený, jelikož šíleně se chovající postavy najdeme téměř v každém seriálu. Bohužel zde se nachází ve vysoké koncentraci. Mnoho lidí zaujal Eric, který byl bezpochyby skvělý a příjemně se na něj koukalo, nicméně Seo Hyeon-jin ztvárňující Oh Hae-Young jej svým hereckým výkonem absolutně zastínila. Jen díky ní jsem zhlédl Another Miss Oh celý. K jejímu zmíněnému výkonu mohu napsat jen wow wow wow a ještě jednou wow. Tato osůbka mě nesmírně bavila. Její hlas, mimika, gesta, a jednoduše vše od verbálního po neverbální projev mě fascinovalo, díky čemuž jsem od ní nemohl odtrhnout oči. (11.08.2016)