poster

Mokřina (festivalový název)

  • Španělsko

    La Isla mínima

  • anglický

    Marshland

  • Slovensko

    Mokrina

    (festivalový název)

Krimi / Thriller

Španělsko, 2014, 105 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Freemind
    ****

    Nevšední kombinace temného thrilleru a vyprahlé, sluncem vysušené španělské vesnice. Dvojice detektivů se musí poprat nejen s brutálními vraždami mladých holek a pletencem vztahů mezi obyvateli prašného zapadákova, ale taky se stíny vlastní minulosti. A byla by to průměrná krimi, kdyby ji neopepřila retro atmosféra, většinou hezký, místy úchvatný vizuál a hlavně několik intenzivních scén s kultovním potenciálem (noční honička, závěrečný hon v rákosí). Jo, a horda něžných hipísaček. Me gusta.(22.1.2016)

  • Radiq
    *****

    Skvěle nasnímané, temné a retro drama o vyšetřování série vražd v jedinečném prostředí španělských farem. Zážitek z dusné atmosféry a perfektně vybraných exteriérů mi ze začátku kazil výběr dvou hlavních herců, ale pak jsem si ty jejich ksichty oblíbil a myslím, že to byla dobrá volba do jejich rolí. A tak zjistíme, že v té době nebylo vyšetřování vražd tak jednoduchý, jak dnes. Taky ti dva detektivové nejsou žádní supermani a vysloveně kladní hrdinové. Vykreslení jejich charakterů je další velké plus. Film se nikam nehrne, ale přesto nestihne nudit, protože odkrývání fakt přichází postupně a bez logickejch nesmyslů. Je to po dlouhé době příjemnej oddych od hollywoodskejch klišé a musím uznat, že se to hodně, hódně povedlo. Můžu jen doporučit!(18.4.2017)

  • Enšpígl
    ****

    Nebetyčně dokonalá atmosférická záležitost. Tohle není o napětí, ale o atmosféře, na tu se tady stříli ze všech pozic, kamera, hudba, herecký výkony, exteriéry, to všechno se podřizuje jednomu jedinému, atmosféře a ta má takovou sílu, že nedovolí, aby oči pana diváka měli na práci ještě něco jiného než sledování filmečku. Vůbec práce s divákem tady funguje na výbornou, tolik podstatných detailů, který mají třeba jeden záběr bez pomocného dialogu a někdy po dvaceti minutách zase v jednom záběru následuje návaznost. Na tohle slyším a vždycky se v tom pořádně vyrochním. Jediný co by stálo za hřích, trošku víc propsat hlavní dvě postavy. Neříkám, že byly špatně odehrány to ne, ale přišlo mě, že pár vzájemných dialogů či společných scén by tuhle záležitost ještě víc propeklo.(14.2.2015)

  • Remedy
    ****

    Povedená kriminálka z postfrankistického Španělska, která svou atmosférou připomene první řadu True Detective či devadesátkový Se7en. Nad žánrový průměr ji posouvají skvěle napsané postavy a odvážné zapojení politicko-sociální roviny, která je zajímavým způsobem našroubovaná na ústřední kriminální zápletku.(13.3.2019)

  • RedAK
    ****

    Jdu se takhle naprosto nevinně podívat na tento filmový profil, abych před projekcí věděl do čeho jdu a co to nevidím! Ten zhrzený starý plešoun si mě zase bere do tlamy, přestože já jeho existenci několik posledních týdnů vnímal podobně jako existenci občana Františka Nováka z Dolních Kounic, hrdého majitele pivnice U tří sobů, vzorného otce dvou dětí a dobrovolného člena místního hasičského sboru, takže v podstatě vůbec, protože netuším, kdo to František kurva je. Přemýšlel jsem tedy, jaké asi má důvody mě ten duševní mrzák zmiňovat v každém druhém komentáři, protože mi to trošku připomíná takovou tu třídní královnu, se kterou se baví celá škola, každý ji bezmezně obdivuje a ona se sluní na svém piedestalu enormní povýšenosti, když v tom do třídy nastoupí nová alfasamice! Jenže ona není žádná přehnaně narcistická píča, takže si krade většinu pozornosti pro sebe a to se samozřejmě nelíbí původní královně. A tak se tu novou svini snaží ze svého teritoria vyobcovat tím, že neustále poukazuje na její příliš bílé zuby, podezřele zaoblený zadek, moc hladkou pokožku a což teprve vrchol drzosti - jak si ta kráva, kurva, dovoluje mít vlasy vonící jako večerní moře při západu ohnivě pulzujícího slunce?! Jenže pak mi to všechno došlo, já hlava děravá! Datoval se pátý červen létamámě dvatisíceněco a já se účastnil Ostravského rautu na akutně svolané konferenci obchodních zástupců společnosti Ambi Pur. Já se tam byl samozřejmě jenom nažrat, protože zbožňuju koktejlový párečky a večer jsem se šel zřídit do nějaké zapadlé putyky nejnižší cenové kategorie. Tak jsem si dal šestnáct malých rumů za dvaačtyřicet korun a rozhodl jsem se vrátit na hotel a tam se dodělat u minibaru. Jenže cestou zpět jsem se vracel přes Ostravské ghetto Hrabůvka, které se nachází severně jedno patro nad peklem, když v tom to na mě z kontejneru na bioodpad vykouklo! Ohyzdný chlupatý sádelník, smrděl jak romská šlapka po třech směnách v domově důchodců a z análu mu vytekla nutella hned jak mě spatřil. Tak mu přátelským, leč stále svérázným tónem dominantního milovníka povídám: "Pocem bečko!". Chvíli sice váhal, slintal, syčel a vrněl, ale nakonec přitekl za mnou a dal mi pac. Jeho tělesné otvory vypadaly relativně zachovale a protože v blízkosti nebyl žádný bordel ani lišejník, rozhodl jsem se toho retarda vzít na procházku. Celou cestu fňukal, že ho bude hledat taťka, nebo druhej taťka, takže jsem mu dal pár lentilek, aby konečně zavřel tu mluvící prdel a šli jsme na hotel. Jak to bylo dál si asi umíte představit. Zkrátka jsem byl mladý a on debilní, takže jsem si užil. Udělal jsem si z něj svoji neschopnou lacinou šlapku, protože takhle chcíple nepřirážel posledně ani ten vysavač, pak jsem mu švihl mrdku na tupé, řekl mu že je hotovej Čuk Rorýs, aby se necítil náhodou trapně a nakonec jsem ho poslal do hajzlu. Každý jsme šli vlastní cestou, jenže on se nesmířil se svojí rolí submisivní rohožky a tak se regnul sem, kde se z něj stal takový Láďa Hruška filmové databáze. Jenže netušil, že já sem po letech dojdu taky a on se zase stane moji malou děvkou a bude viset na každým mým slově, jen aby mě pak mohl někde s krocanem v ruce zase zmínit. No, teď už s tím nenadělám asi nic a čekat, že by z toho takhle citově zprzněn ještě vyrostl, by bylo nejspíš marné. Takže mu tímto všechno odpouštím, protože se mnou někdo takhle necitelně vyjebat, tak se asi budu chovat mnohem hůř, než jako zhrzený otravný pičus s obsesivní potřebou narcistického sebeztrapňování a třeba se i rozpláču. Takže tolik mé vyjádření k těm hrůzám, co se tenkrát děly na pokoji a jako omluvu posílám do Ostravy dárkový koš s Arginmaxem, Alpecinem a arašídama. Jo a film docela dobrej.(13.3.2015)

  • - Natáčanie filmu prebiehalo v Národnom parku Doñana. (hanakonochi)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace