Mokřina

Jdu se takhle naprosto nevinně podívat na tento filmový profil, abych před projekcí věděl do čeho jdu a co to nevidím! Ten zhrzený starý plešoun si mě zase bere do tlamy, přestože já jeho existenci několik posledních týdnů vnímal podobně jako existenci občana Františka Nováka z Dolních Kounic, hrdého majitele pivnice U tří sobů, vzorného otce dvou dětí a dobrovolného člena místního hasičského sboru, takže v podstatě vůbec, protože netuším, kdo to František kurva je. Přemýšlel jsem tedy, jaké asi má důvody mě ten duševní mrzák zmiňovat v každém druhém komentáři, protože mi to trošku připomíná takovou tu třídní královnu, se kterou se baví celá škola, každý ji bezmezně obdivuje a ona se sluní na svém piedestalu enormní povýšenosti, když v tom do třídy nastoupí nová alfasamice! Jenže ona není žádná přehnaně narcistická píča, takže si krade většinu pozornosti pro sebe a to se samozřejmě nelíbí původní královně. A tak se tu novou svini snaží ze svého teritoria vyobcovat tím, že neustále poukazuje na její příliš bílé zuby, podezřele zaoblený zadek, moc hladkou pokožku a což teprve vrchol drzosti - jak si ta kráva, kurva, dovoluje mít vlasy vonící jako večerní moře při západu ohnivě pulzujícího slunce?! Jenže pak mi to všechno došlo, já hlava děravá! Datoval se pátý červen létamámě dvatisíceněco a já se účastnil Ostravského rautu na akutně svolané konferenci obchodních zástupců společnosti Ambi Pur. Já se tam byl samozřejmě jenom nažrat, protože zbožňuju koktejlový párečky a večer jsem se šel zřídit do nějaké zapadlé putyky nejnižší cenové kategorie. Tak jsem si dal šestnáct malých rumů za dvaačtyřicet korun a rozhodl jsem se vrátit na hotel a tam se dodělat u minibaru. Jenže cestou zpět jsem se vracel přes Ostravské ghetto Hrabůvka, které se nachází severně jedno patro nad peklem, když v tom to na mě z kontejneru na bioodpad vykouklo! Ohyzdný chlupatý sádelník, smrděl jak romská šlapka po třech směnách v domově důchodců a z análu mu vytekla nutella hned jak mě spatřil. Tak mu přátelským, leč stále svérázným tónem dominantního milovníka povídám: "Pocem bečko!". Chvíli sice váhal, slintal, syčel a vrněl, ale nakonec přitekl za mnou a dal mi pac. Jeho tělesné otvory vypadaly relativně zachovale a protože v blízkosti nebyl žádný bordel ani lišejník, rozhodl jsem se toho retarda vzít na procházku. Celou cestu fňukal, že ho bude hledat taťka, nebo druhej taťka, takže jsem mu dal pár lentilek, aby konečně zavřel tu mluvící prdel a šli jsme na hotel. Jak to bylo dál si asi umíte představit. Zkrátka jsem byl mladý a on debilní, takže jsem si užil. Udělal jsem si z něj svoji neschopnou lacinou šlapku, protože takhle chcíple nepřirážel posledně ani ten vysavač, pak jsem mu švihl mrdku na tupé, řekl mu že je hotovej Čuk Rorýs, aby se necítil náhodou trapně a nakonec jsem ho poslal do hajzlu. Každý jsme šli vlastní cestou, jenže on se nesmířil se svojí rolí submisivní rohožky a tak se regnul sem, kde se z něj stal takový Láďa Hruška filmové databáze. Jenže netušil, že já sem po letech dojdu taky a on se zase stane moji malou děvkou a bude viset na každým mým slově, jen aby mě pak mohl někde s krocanem v ruce zase zmínit. No, teď už s tím nenadělám asi nic a čekat, že by z toho takhle citově zprzněn ještě vyrostl, by bylo nejspíš marné. Takže mu tímto všechno odpouštím, protože se mnou někdo takhle necitelně vyjebat, tak se asi budu chovat mnohem hůř, než jako zhrzený otravný pičus s obsesivní potřebou narcistického sebeztrapňování a třeba se i rozpláču. Takže tolik mé vyjádření k těm hrůzám, co se tenkrát děly na pokoji a jako omluvu posílám do Ostravy dárkový koš s Arginmaxem, Alpecinem a arašídama. Jo a film docela dobrej. (13.03.2015)

Nebývale působivé genius loci "španělsko-louisianského" zapadákova jdoucí ruku v ruce se znepokojivou atmosférou v thrilleru o dvojici nedůvěřujících si detektivů v temné "fincherovské" kriminálce, která je stejnou měrou o případu brutálních vražd mladých dívek jako o nich dvou samotných, jejich démonech i době těsně po Frankově režimu. Vizuálně vypiplané (svrchu snímaný záběr na nekonečné padající provazce deště!), skvěle zahrané a také bohužel čím více blížící se závěru, tím více průběhem i vyzněním poněkud žánrově ohranné a viděné již bezpočtukrát jinde, byť ne nutně vždy i takto kvalitně. (18.01.2015)

Ponurý kriminální klenot. Temný případ z post-frankistického Španělska s naprosto dokonalou atmosférou a historickým přesahem, kterému zvláště tady u nás dobře rozumíme. Vyrovnání se s temnou minulostí totalitního státu. Neudělání tlusté čáry. Oportunistické zaprodání se totalitnímu režimu. Dva ústřední ,,smutní detektivové" odkrývají temné pozadí násilného zločinu...a zároveň postupně odkrývají temné pozadí podstaty člověka a jeho temných běsů...totalitní režim, který zbavuje člověka jeho Superega a dává šanci zvířeti uvnitř něho... Formálně vizuální skvost - zvláště Reitmanovské svrchu snímané ,,letecké" záběry (které použil v Lítám v tom) tvořící jakési předěly, vizuální intermezza...nádherná kamera a pomalý rytmus vyprávění...málokdy vídaná kombinace mediteránských světelných podmínek a temného thrilleru...účelová dualita slunce a temnoty uvnitř příběhu...naprosto skvělý herci... Nejlepší temná detektivka od Villeneuveho Zmizení... (11.02.2016)

Nebetyčně dokonalá atmosférická záležitost. Tohle není o napětí, ale o atmosféře, na tu se tady stříli ze všech pozic, kamera, hudba, herecký výkony, exteriéry, to všechno se podřizuje jednomu jedinému, atmosféře a ta má takovou sílu, že nedovolí, aby oči pana diváka měli na práci ještě něco jiného než sledování filmečku. Vůbec práce s divákem tady funguje na výbornou, tolik podstatných detailů, který mají třeba jeden záběr bez pomocného dialogu a někdy po dvaceti minutách zase v jednom záběru následuje návaznost. Na tohle slyším a vždycky se v tom pořádně vyrochním. Jediný co by stálo za hřích, trošku víc propsat hlavní dvě postavy. Neříkám, že byly špatně odehrány to ne, ale přišlo mě, že pár vzájemných dialogů či společných scén by tuhle záležitost ještě víc propeklo. (14.02.2015)

Snad mě ta tlustá kráva Ilonka tentokrát nevykrade jako tehdy Čičolínu del Ryči nebo jako já Kaďáka. Pervert mi dýchá na záda / že já kráva jsem to péčko fotila! / Teď zkoumám, jak nejsnáz bych zvládla / dostat se pryč z pod toho úchyla // S šulínkem si psychoš hrál, když mě s kudlou polem hnal, já v hajzlu jsem, tak utíkám přes La isla miníma / Neptej se, víš, kde jsem, kuchlá hniju pod mostem, tak vyšetřuj a vzpomínej, co tenkrát Franco hrál. // Při chcaní to Chuana pálí / a ne, už to není jenom kapavka / V močáku se mu sarkom válí / a čeká ho jen nekonečná přestávka // S šulínkem si psychoš hrál, když cigošku polem hnal a pak jí kudlou opíchal na La isla miníma / Ponurá hned nálada všude vesměs převládá v té depresivní prdeli zvané La isla minima // Zkurvené Zmizení nudné / a taky ten otravný Opravdový detektiv / před tímhle závistí rudne / páč to mělo atmosféru, spád a švih // S šulínkem si verbal hrál, když tenhle skvost sledoval, a ani jednou neusnul při La isla minima / Byla to paráda, tak to má vypadat, když nechceš kobry uspávat sračkou unylou! (27.02.2015)