Baraka
Baraka
Baraka: Odysea Zeme
Baraka
Baraka
Obsahy(1)
Umělecky laděný "dokument z cest" a současně osobitou meditaci nad životem všech obyvatel naší planety natočil kameraman, scenárista a režisér Ron Fricke, který se podílel také na vzniku slavného dokumentárního snímku Koyaanisqatsi. Stejně jako jeho tvůrce Godfrey Reggio, vybral si i Fricke pro název svého filmu slovo z jazyka přírodního národa: baraka znamená v nářečí kmene štěstí, vůni, dech, ale i "esenci života, z níž pramení evoluční vývoj". Filmové záběry zachycují tvář Země v její neobyčejné různorodosti. Po počátečních scénách opic u horských pramenů, přes náboženské obřady, lidské konání i nedotčenou přírodu v různých koutech světa. Jaksi mimochodem se vedle sebe objevují starobylé chrámy v Kambodži, jihoameričtí indiáni, zatmění Slunce, činná sopka, skalní útvary v Utahu, australští domorodci, mračna valící se přes pohoří, rituální omývání Indů na břehu Gangy i spalování mrtvých, zvyky a slavnostní tance Masajů v Africe, ptačí hejna v letu nad jezery, leguáni na Galapágách, mořský příboj. Ve velkolepém příběhu obrazů vystupují i egyptské pyramidy a nacistické koncentrační tábory v Polsku. Nakonec přichází kriticky laděný pohled na zautomatizovanou západní civilizaci: anonymní "řeka" aut a lidí na amerických ulicích a v japonském metru je srovnávána s pohybem a tříděním kuřat na dopravních pásech v drůbežárně. Výtvarně dokonalému obrazu pomáhá spoluvytvářet atmosféru hudba, na níž se podíleli Brendan Perry, Michael Stearns a Lisa Gerrardová. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (274)
P.E.R.F.E.C.T.! ()
90% Elektrizující hudební podklad dělá z tohoto světového dokumentu něco víc a přidává tu pátou hvězdičku zcela s přehledem. Úchvatné scenérie spolu s kontrastem všedního a krutého světa jsou krásným, nezkaženým náhledem na svět kolem nás. ()
Pěkné záběry a zřetelné poselství. To se filmu upřít nedá. S přibývajícím časem se některé motivy opakovaly a mě už to moc nebavilo. Nesedla mi ani hudba. ()
ocenenia : Montréal World Film Festival 1992 - Cena FIPRESCI (mimo súťaže) ()
Ukázka toho, že pouze hudbou a obrazem se dá říci vše. Umělecký dokument o Zemi, s jejími klady i zápory, který mě opakovaně hluboce zasáhl. I beze slov rozumíte a prožíváte příjemné i negativní emoce, týkající se naší krásné matičky Země a naší nedokonalé lidské civilizace, s občasným problesknutím do Vesmíru. Vskutku umělecké existenciální dílko, které doporučuji všem citlivým duším. ()
Tady opravdu není třeba slov, stejně jako v tomto nejzvláštnějším dokumentu, jaký jsem kdy viděla. Který vám beze slov vysvětlí principy žití a sebedestrukce. ()
Jsme tak jiní, vzdáleni na míle daleko a přesto jsme si tak blízko, spojeni kontinentem, půdou pod nohama, v barevně „kulatém“ dokumentu jako je planeta Země o planetě Zemi. Výpovědí beze slov čistou a čirou jako křišťál je nabídnuto "ticho" k rozjímání o původu a směřování, místo pro meditaci v rytmu tradičních rituálů jednotlivých kultur. Vytáhnout z kapsy klíč a odemknout si… dveře navracející k přirozenosti, vrata ke spojnici světů různého stupně technické vyspělosti. Sejmout otisky přírodě, posvátným božstvům a minulosti v nás, historii psané holýma rukama času, výjimečnou lokací v universu. Vdechovat prastarou a dobře známou vůni půdy, vhledem pochopit. Jedná se o předurčení k časové ohraničenosti jednotlivostí nebo k trvání? Života na Zemi… Nepoztrácet zuby moudrosti, obstát před zubem času. Vůně, štěstí, dech – esence života, to je BARAKA. ()
Drsná devadesátiminutová zpověď matičky Země, která se obrazy dokáže vyjádřit jasněji a zřetelněji než kdejaký upovídaný biják za pomoci slov, může do budoucna skvěle posloužit jako reflexe lidské povahy a ukázat výhružným prstem budoucím generacím, že život na Zemi není jen to krásné, a neměli bychom být proto slepí vůči dění kolem nás. ()
Po dopsání tohohle komentáře půjdu shodit Samsaře hodnocení o celou jednu hvězdičku, protože Baraka je úplně stejná a mnoho záběrů má podobných, jen trochu jinak nasnímaných - jenže Baraka vznikla dřív a tím pádem má Samsara účel jaký? Když je vlastně remake a to poměrně zbytečný? Nicméně k Barace - jako děcko jsem ten film chtěl strašně vidět (+netuším na základě čeho, ale myslel jsem si, že je to slovenský dokument o vyhubení indiánů nebo něco takového :D), ale nikdy jsem se k němu nedostal a že ho chci vidět jsem si vzpomněl až poměrně nedávno. A bůhvíjak spokojený teda nejsem. Koyaanisqatsi to připomíná snad jen stylem, jinak je Baraka jakousi kronikou různorodých kultur na Zemi, která kromě pár scén s přesahem nemá moc co nabídnout a k žádnému komplexnímu poselství zde moc nedochází. A i ty scény s přesahem sem tam viditelně kopírují právě Koyaanisqatsi. Ten film byl prostě v tomhle první a asi i nejlepší, protože tady sice máme hezké obrazy (většinou), ale chybí tomu pořádná poetika a poutavost, nějaká lepší hudba a hlavně ten film u mě nedokázal vytvořit žádný silný dojem. Po dokoukání jsem si řekl "Tak celkem pěkné to bylo, ale znovu už to vidět nemusím." Tahle věta asi shrnuje všechno. Prostě to pro mě nemělo kouzlo, jaké má třeba to Koyaanisqatsi nebo i TimeScapes, které rovnou přiznává, že je jen "spořičem obrazovky", ale i tak uchvátí a zaujme mnohem víc. Ale zase tím nechci říkat, že Baraka je špatný film, to rozhodně ne. Jen ani není bůhvíjak dobrý. Btw, fakt bych nečekal, že se u takového filmu dočkám citového vydírání, protože ta scéna s dětmi na ulici je jak ta nejotravnější reklama na Unicef... Lepší 3* ()
Tohle by měli vypouštět do vesmíru, taková vizitka pro mimozemské civilizace. V rámci naší planety jistě zdařilý dokument, který by měl být zachován pro budoucí generace. ()
Ono koukat na pěkné obrázky bohužel není dost. Vizuálně to bylo excelentní, jak už takové dokumenty bývají, ale bez toho, abych dostal vysvětleno, na co vlastně koukám, to prostě není ono. Moc by mě zajímalo, kam všude jsem se podíval, ale na to mi (sice perfektní, ale pouze) hudební doprovod prostě nestačí. 60% ()
O dva stupně horší než Chronos. Líbilo se mi to méně, jelikož prostě mam rád velkolepé a majestátné záběry, a ne statické zabírání lidí z různých konců světa. Autor do Baraky vložil i něco málo ze svého předchozího díla, což jsem trochu nepobral, ale budiž. Něco mě svádí dát tomu čtyři hvězdy - možná to bude ten Host of Serpahim, kterého jakožto song mám moc rád a sem vyloženě sedl, ale jeden song nemůže zlepšit můj celkový dojem. Jo, je to pěkný dokument o planetě Zemi a všech lidech na ní, ať už mají jakékoliv obyčeje (a že některé z nich jsou vážně praštěné). Chronos je Chronos. ()
Vizualni onanie s uzasnou hudbou, vyborny relax. Originalni uz to vsak neni. ()
Změť působivých záběrů a hudby ještě nedělá dobrý film. Někdy je méně více. Co takhle si vybrat určité téma a soustředit se na něj. Srovnám-li to s podobným dokumentem Ptačí svět http://www.csfd.cz/film/35425-ptaci-svet-peuple-migrateur-le/ , tak okřídlenci vyhrávaj na plný čáře a to jak svou konzistencí-koherencí, lepší hudbou, tak i díky náznaku příběhu, ale převším díky jasnému zaměření na jedno téma. Ptačí svět netrpí takovou roztěkaností jako Baraka. // Abych jen nehaněl tak některé záběry stáli fakt za to: (opička na začátku a kuřata + lidi nědky ke konci). Tím, že se dokument snaží ukazát příliš mnoho, nezobrazí nic pořádně. Zvěčnit krásu a rozmanitost naší planety v jednom filmu je nemožné. ()
Sledovat 96 minut obrázky beze slov je vskutku originální podívaná. Chvilkama pohltí a nepustí, chvilkama ovšem dost nudí. Kuřátka, cigarety, lebky a zrychlený pohyb aut a lidí je ovšem nezapomenutelný zážitek. 60% ()
Výnimočná súhra hudby a skupiny “nadpozemských” obrazov, pri ktorých každý pocíti niečo iné ale rovnako pôsobivé. Sem-tam som sa pristihol s otvorenými ústami!!! ()
To co teď napíšu bude podobný komentář, jako u Microcosmos, čili esteticky a emotivně působivé, ale koukat přes den v bdělém stavu, jinak usnete. ()
Místy trochu splácané, ale přesto dostatečně zajímavé podání. ()
Velké množství hezkých obrázků, záběrů, videí, které ale nic nesdělují, nic neříkají a meditovat se mi po nich opravdu nechce. ()
...Úžasné... Pokud se chcet zamyslet nad svým životem i obyvateli této planety, jejíž jste součástí, pak neváhejte. Kvalitu hledejme i ve zkušenostech Rona Frickea coby kameramana (viz níže)... Zaujaly mě zrychlené záběry ze života města připomínající vysoce organizované mraveniště (viz přechody pro chodce a semafory) v kontrastu s poklidným životem indiánů a jiných domorodců... Výborná taktéž perfektně situovaná a podmanivá hudba doplňující tento "no coment" dokument do dokonalosti... ()