Zahradník z Argenteuil

Dokud to vypadá, že film bude o velkém dluhu na sociálním pojištění, který Jean Gabin musí zaplatit během několika dní, je zaděláno na slibnou komedii. Jenže to, co se zdá být hlavní zápletkou, je jen způsob, jak představit titulní postavu a ozřejmit její způsob života. Jako nejlepší ve filmu se mi jeví sekvence, v níž Gabin rozměňuje padělané bankovky a získané mince ukrývá v deštníku. Jenže pak doslova i obrazně začne pršet. Film atakuje Liselotte Pulver, namluví si Gabinova kmotřence a staříka to degraduje do vedlejší role jakéhosi uzívaného glosátora tuctového děje. Gabinovo tolik obdivované podehrávání mi vždycky připadalo jako postoj "tak už to natočme, ať to máme z krku a můžu si jít lehnout". Pokud hraje Maigreta, lupiče v přestrojení za kněze nebo jinou postavu, která má dobrý důvod chovat se nečitelně, je vše v pořádku. Ale v Zahradníkovi z Argenteuil mi to tak vhodné nepřipadá. Gabinovo flegma nakazilo celý film a ovlivnilo můj výsledný dojem. Ne přímo špatný, ale velice ospalý film. 60% (14.12.2010)

Nějak se nemůžu přehoupnout přes tři hvězdičky. Nenašla jsem na filmu nic, co by ho mohlo vyzvednout mnohem výš. Jean Gabin byl civilní a dokonalý, ale nic víc. Stále je to pro mě jen obyčejný příběh o strárnoucím muži, kterému převrátí poklidný život naruby příjezd jeho synovce a snoubenky. Hned jak se snoubenka objevila na scéně, tak jsem se nemohla zbavit dojmu, že ji odněkud znám a pořád jsem si lámala hlavu odkud. Ke konci filmu si mi vytězoslavně rozzářily oči a já na celý obývák vykřikla: "Vždyť je to naše komteska ze Spessartu!" Jo,jo, taky by tu trilogii mohli dávat. (08.12.2010)

Řeč bude o penězích … K životu jsou nezbytně nutné, o tom není pochyb - a lze si je opatřit nejrůznějšími způsoby. Leč je dobré nepřekročit přitom míru - protože jenom tak mohou přinášet malé radosti, nikoli velké starosti ... Nepříliš komplikované, lehounce úsměvné vyprávění je sice vkusné, ale ke škodě věci nadmíru únavné - takže jedna z mála skutečností, která potěší (kromě přítomnosti Jeana Gabina), je poměrně krátká stopáž … 2,5* (08.12.2010)

Velmi příjemná podívaná. Celý film je cítit atmosférou staré Francie. Mám rád zelenou barvu a Jean Gabin je s ní zde příznivě spjat . Jeho zahrada je místem klidu a bezpečí, ale nejen jeho zahrada, hlavně klid , který sebou on sám nese. Film sice celkově nic neřeší, ale i přesto má své kvality. Krásná hudba a také přejezd do oblasti jižní Francie jsou nádherné momenty. Samotný závěr nakonec ani tak moc klišovitý není právě vzhledem k tomu, že se Gabin ani přes svou výhru, svého pohodlí a starého životního stylu na předměstí Argenteuil nevzdává. Dlouho jsem se už tak u nějakého filmu neuvolnil. Pravý naturalistický zážitek. Bravo Jean Gabin. (17.12.2011)

Někde jsem četla, že v tomto filmu hrál Jean Gabin v podstatě sám sebe. Pokud je to pravda, mám ho ještě raději než doposud. Nenápadný příběh samotářského bručouna, který si spokojeně žije ve svém malém světě, pěstuje zeleninu, padělá peníze a maluje, nevzbudil ani v době vzniku velkou pozornost, ale v té hromadě napínavých kriminálek, tíživých dramat a bláznivých komedií, působí klidně a přívětivě – asi jako když konečně vypnete televizi a vyjdete před dům na zahradu, zalitou odpoledním sluncem. (27.02.2012)