La Princesse de Clèves
La principessa di Clèves
Kňažná de Cléves
Princess of Cleves
Režie:
Jean DelannoyKamera:
Henri AlekanHudba:
Georges AuricHrají:
Marina Vlady, Jean Marais, Jean-François Poron, Annie Ducaux, Lea Padovani, Raymond Gerôme, Jacques Hilling, Piéral, Louisette Rousseau, Hubert de Lapparent (více)Obsahy(1)
Příběh z prostředí francouzského královského dvora v polovině 16. století je plný intrik. Krásná paní de Clėves okouzlí vévodu de Nemouras. Ani on jí není lhostejný, avšak kněžna velmi ctí svého staršího manžela (kterému se vyznává z citů k jinému muži) a vévodu odmítá. Vévoda se však nevzdává a tak i nadále věnuje až nemístnou pozornost krásné kněžně. Situace se vyhrotí v okamžiku, kdy se k panu de Clėves donese nepravdivá pomluva, že kněžna vévodovi nakonec podlehla... Věci začnou mít rychlý spád... (Amala)
(více)Recenze (30)
V titulcích filmu uvedeno: český název (verze České televize) Kněžna de Cleves. ()
Mám nejisté tušení, že kdyby kněžna pošla už v první polovině filmu, byl by mnohem zajímavější. Takto nelze opomenout skvělou úroveň kostýmů, výpravy a hudbu. Herecky to celé v první půli drží nad vodou Louisette Rousseau co by Kateřina Medici a trpaslík jako kluk pro všechno. Z hlediska historie je to dost odfláknuté a dialogy jsou tak unylé, až to bolí. Přesto se filmu nedá upsat jistý půvab. Za mne 35%. ()
Smutné :-( Nemám rád trpaslíky ()
Vytříbený film s přesnými hereckými výkony, jedna z nejzajímavějších rolí Jeana Maraise. Vybroušené dialogy se občas bohužel trochu utápí v opulentní výpravě a tím je jejich účinek oslaben. Výborný český dabing. ()
Film podle prvního francouzského psychologického románu vydaného v roce 1678! Takže žádná současná červená knihovna. V té době se u nás upalovaly čarodějnice... Ačkoliv byl román vydán anonymně, soudí se, že ho napsala Madame de La Fayette (přátelila se s kardinálem de Retz a vévodou de La Rochefoucauld). <>Příběh se odehrává za panování Jindřicha II., zobrazení poměrů u královského dvora spíš odpovídá dvoru Ludvíka XIV. <>Film je poplatný době vzniku, ale nemá nic společného s "rytírnami", které se v té době točily. ()
Film dle první francouzské velice úspěšné historické novely La Princesse de Cléves 1678 ze dvora Henry II.(asi podle Ludvíka XIV.) 1558-59 několikrát použito jako námět filmů : Manoel de Oliveiry 1999 film Dopis-Chiara Mastroianni+Andrzej Żuławski 2000 film Fidelity=Sophie Marceau) - Autorka franc.novelistka Marie-de La Vergne, comtesse de La Fayette ( 1634 – 1693)-dvorní dáma Anny Rakouské regentky matky Louise XIV.byla nevl.dcera Renauda Sevigne strýce známé korespondentky dění u dvora Louise XIV. 1664-94 Marie de Rabutin Chantal-markýza Sevigne nar.1626-(např.film VATEL)- Od 1665 se La Fayette přátelila se spisovatelem François de La Rochefoucauldem, autor Maximes, který ji seszámil s mnoha literárními velikány doby, Racine, Boileau... další novelu Madam La Fayette La Princesse de Montpensier 1662, zfilmoval 2010 Bertrand Tavernier ()
Pamatujete si na skvělou epizodu, jak vilný Hogofogo, ve skvělém podání Miloše Kopeckého, v dokonalé parodii na limonádové westerny Limonádový Joe, dojímá cudnou a nádhernou Olinku Shoberovou alias Winnifred? Jak jí ušišlaně vypráví, coby maskovaný vetchý stařec, srdceryvný příběh o své nešťastné lásce, který končí tím, jak jí trápil: „... až chšadla, a chšadla, až...“ „Až?“, ptá se slzami zalitá Olinka. „Až uchšadla“ , dokončuje Hogofogo a Olinku omámí chloroformem. Skvělý pan Brdečka asi musel znát tenhle film. Nedivím se, že si na téhle červené knihovně vylámal zuby i tak zkušený režisér, jakým rozhodně Jean Delannoy byl. Je spodivem, že vůbec takovou knižní předlohu vzal. Prostě román ze 17. století by se musel natočit jinak (třeba jako příběh s podobným schématem Markýz de Bois-Doré – no jo, tohle ale napsala G. Sandová a režíroval Bernard Borderie) a nebo se do toho vůbec nepouštět. Z naprosté nezáživnosti film nevytrhl ani Jean Marais, i když dělal v nezvyklé roli, co mohl, ale vlastně tu neměl co hrát. Nevěřil jsem jediné slovo žádné postavě. Myslím, že i otrlým plačkám, které stoprocentně rozbrečí záchrana kotěte z okapové roury, musely vrzat panenky suchostí. Film sám zcela uchřadl na naprosté bezakčnosti. Dvě hvězdičky za skvělé kostýmy. ()
Na tomhle příkladě je dobře znát, jaký byl Dumas výborný vypravěč a spisovatel. Červená knižnice nejhrubšího zrna. V rámci žánru za 2. ()
Historický snímek z období vlády krále Jindřicha III ve Francii. Milostný příběh o krásné vévodkyni de Clevés do které se zakouká jeden mladý šlechtic, láska však nenajde naplnění, neboť vévodkyně si přeje dostát slibu, který dala svému staršímu manželovi. Falešná pomluva pak přinese smrt manželovi, který je v rozrušení stižen mrtvicí, umírá i král, který je smrtelně zraněn při turnaji. Vévodkyně se poté uchýlí na rodový zámek, kde v kapli umírá...V hlavní roli Marina Vlady, jejího manžela ztvárnilJean Marais. ()
Mám ráda historické filmy a mnohdy mi stačí jen pěkná výprava, abych se zabavila, ale tomuhle kousku nepomohlo ani to. Hlavní postava kněžny je neuvěřitelně protivná a nudná, její smysl pro zbožnost a čest by se dal nazvat spíš čirou hloupostí. Děj by se nejspíš vážně dal shrnout během půl hodiny a i to by byla nuda. Myslím, že tenhle film minul dobu. Diváci sedmnáctého století by patrně byli nadšeni ctnostnou kněžnou a neštastnou láskou, já si to raději nechám ujít. ()