Fanfán Tulipán

Nazval by som to, že je to starnúca klasika. Keby som si spomenul na svoje pocity, ako som to videl pred 20 alebo viac rokmi, a myslím že to bol ideologicky nezávadný film, teda išiel v TV, tak by to bolo možno o jednu hviezdu viac. Dnes je to len dobrodružný historický príbeh, kde neosloví okrem odvahy Fanfána a krásy Lollobrigidy skoro nič. (08.06.2013)

Jako kluk sem to viděl mnohkrát, ještě když to bylo črnobílé a film mě uchvátil. Pravda byl sem kluk a každé filmové dobrodružství pro mě bylo vzrušující. Teď po několika letech sem to shlíd znovu a mám takové smíšené pocity. Je to skvělý film a herci jak by smet, ale některé scény jsou zbytečně roztažené, až sem se někdy trochu nudil. přesto tomu filmu nemůžu ubrat moc procent, protože to je prostě klasika. (05.02.2015)

Tenhle film jsem viděl poprvé asi v 10 letech a od té doby DĚLÍM ŽENY NA OBYČEJNÉ, HEZKÉ, NÁDHERNÉ A GINU. Film má úplně vše co se dá od historické komedie očekávat. Dobrodružství, napětí, lásku, romantiku, humor. Čas tomuto snímku absolutně nic neubral. Naopak si můžeme vychutnat všechny ty přirozeně hrané scény bez počítačových dolaďování a úprav. Je to klasika, která mě vždy potěší. Nezapomenutelný rošťák Gérard Philipe a nádherná Gina Lollobrigida. Jen tu měla dostat Gina o něco více hereckého prostoru. Trochu se tu stala krásnou panenkou na koukání, ale na druhou stranu se na to kouká skvěle. (06.03.2011)

Ne zcela doceňovaný francouzský režisér Christian Jaque reprezentuje z toho mála, co o něm vím, ve francouzském hraném filmu XX. století nápaditou komediální linku, která vzdor lehkému žánru, do nějž se při povrchním pohledu zdá hlásit, nerezignuje na myšlenku a satiru (MADAME SANS GENE). Gigant herecké Francie, tragicky předčasně zesnulý Gérard Philipe spolu s divokou, krásnou a hladivě mladou Ginou Lolobrigidou rozpoutávají gejzír gagů, bláznivých nápadů, ale také vážných chvil a nezastírané ironie v pohledu na stavitele Versailles a vůbec rádobyelitu francouzského předrevolučního "starého režimu". Levicový poválečný radikalismus, stále živený doznívající hrůzou z nedávné války, která zůstávala živou vzpomínkou, i přetrvávajíci poválečnou hospodářskou krizí, se projevuje v až parodickém pojetí klíčových válečných scén, karikaturním zpodobením velících generálů obou válčících stran i nezastíranou sympatií tvůrců filmu pro lidové hrdiny-francouzské vlastence. Zdá-li se někomu patos slavné Vávrovy husitské trilogie nepatřičný, zde nalézá důkaz, že se nejednalo o deviaci, ale o všeobecný stav duše tehdejšího evropského člověka. Dobrodružno sloučené s nezpochybnitelnou uměleckou kvalitou již dávno tomuto proslulému skvostu francouzské kinematografie propůjčily nadčasovou, klasickou hodnotu. Hodnotu stále živou a podnětnou. (20.10.2007)

Však ano, klasika... Tento status se neopovážím strhnout, ale mě osobně ten film ze zvláštního důvodu zcela nesedne. Taková pohádková romantika s charismatickými herci a výpravností na druhou se stává klasikou lehce. Na druhou stranu ten film nemá nějakou výraznou slabinu. Bohužel , mnohé Francouzské filmy jsou méně proslulé, ale mnohem lepší (10.05.2006)