Nebezpečné známosti

Román je samozřejmě ideální předlohou a Jeanne Moreau a Gérard Philipe bezmála ideální představitelé. Jenže z celého filmu na hony čiší počátek šedesátých let, a to zejména to horší z nich. Muzikou, střihem, nepřemoženou cudností tam, kde cudnost není na místě, už se mi dnes nechtělo se na to znovu ani dodívat do konce. (17.05.2011)

Tahle multilevelová manipulace se nikdy neokouká. Jeanne Moreau je úžasná herečka mnoha tváří, s tím, že všechny jsou různým způsobem sexy a podmanivé. Gérard Philipe je sympaťák a proto k litování. Symbolismus ve hře barev a stínů je bonus navíc, protože síla a věrohodnost veškerého přesvědčování je pochopitelně v konverzacích. A námět k zamyšlení nakonec - Valmont je sice zkušený manipulátor a napáchal mnoho škody, ale je vedený určitou klučičí hravostí a zároveň je rovněž manipulován, de Merteuil je šelma na vrcholu pyramidy, skutečná loutkařka, ale zároveň zcela černá, pure evil a nešťastná, prázdná a zklamaná svoji citovou plochostí. Kdo jste víc vy a kým chcete být (včetně vedlejších postav)? (03.08.2014)

Jak píši v komentáři k Frearsovým Nebezpečným z námostem, jedině jeho adaptace dokázala podchytit, že opravdovou lásku v sobě chová a v někom dostatečně pevném a vnímavém ji vytrvale a zkušeně hledá právě a jedině postava markýzy de Merteuil. A že Valmont, ač mu pravá láska spadne do klína, ji nedokáže ocenit a slepě a zbaběle či ješitně, což je totéž, ji odvrhne, což je pravý důvod, proč jím markýza pohrdne a proč osud všech dotčených končí tragicky. Vadimův film z r. 1959 tohle nerozpoznal, a tak je markýza de Merteuil, zde v roli Valmontovy manželky, vypodobněna poněkud nesmyslně a rozporuplně jako zlá a zákeřná žena bez srdce. Je to škoda, jinak by to byla chytrá adaptace, vtipná a trefná svým přenesením do 20. století, v níž brilantně funguje, navrch s decentně kritickým komentářem doby, a poskytovala by příjemně důstojné srovnání s Frearsovým počinem. Takto však zůstává Frearsův počin nedostižný svým vhledem do podstaty a smyslu díla a psychologie silných postav, a konečně i kvalitou filmového převedení - je mnohem propracovanější. Ostatně soudím, že i J. Malkovich s M. Pfeifferovou a ostatní herci byli e svých rolích mnohem přesvědčivější a charismatičtější než G. Philipe s J. Moreau a také absenci erotických scén tu považuji za zbytečné a nepatřičné prudérství. *** Všechny zmíněné nedostatky film připravují minimálně o jednu hvězdu, spíš o trochu víc. Určitě doporučuji všem, kdo ji neviděli, shlédnout Frearsovu verzi, užít si herectví, kameru i výtečně připravenou mizanscénu a zkusit nad snímkem nahlédnout, že markýza de Merteuil byla ženou se srdcem na pravém místě, která nenáviděla přetvářku a slaboštví a odhodlně a beze strachu před čímkoli hledala člověka, který by byl s to milovat doopravdy hlavou i srdcem, uměl prohlédnout každý klam a nenechal se ničím zviklat ani odradit - a nahlédnout, jak druhé dva nejslavnější pokusy o adaptaci především její postavě ukřivdily a uškodily originálnímu smyslu celého díla. (Další postřehy rozvádím ve srovnání Frearsových Nebezpečných známostí s vyumělkovaným a pitomoučkým Formanovým Valmontem v komentáři pod filmem Valmont.) *~ (10.09.2017)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení Laclosovy stejnojmenné románové předlohy. Ačkoli tomuto filmu nelze upřít řadu zajímavostí - historicky první filmová adaptace slavné předlohy, jazzový doprovod Arta Blakeyho, herecká přítomnost Borise Viana, vynikající výkon Jeanne Moreau, atd. - osobně mi přivodil nemalé zklamání. Snímek je v úvodních titulcích označen jako volná adaptace a z předlohy vskutku nezůstal kámen na kameni. Přenesení do současnosti by mi ani tak nevadilo (chápu, že minimálně z finančních důvodů to má své opodstatnění), ale vysloveně protivné jsem shledal to, jak svévolně scénář přejímá z předlohy to, co se mu hodí do krámu - je to právě výskyt podobných detailů, které vytrženy z kontextu románu ztrácejí smysl a které mě kvůli mé obeznámenosti s Laclosovým textem přivádí v úžas, jakému paskvilu nechal Vadim vzniknout. Za sebe nemám problém prohlásit, že u Vadima jeho osobní život (5 manželství se slavnými blondýnami) dalece zastínil ten profesní - zatím jsem od něj viděl dva filmy a oba jsem shledal jako velice slabé. Uvážím-li, že je toto Vadimův nejlépe hodnocený film na ČSFD, pak je to pro jeho filmografii vážně neradostná vizitka. (11.05.2013)

Ze začátku trochu šokující, sledovat manželský pár, v němž si oba dopřávají naprostou svobodu a ještě se povzbuzují v získávání dalších milostných zkušeností, přece jen není úplně obvyklé. Děj se ale rychle rozbíhá a obohacuje o další témata vztahů, přesto se celou dobu hlavně ptáte, zda je takový svobodný (dlouhodobý) svazek ve skutečnosti možný. Nevím, jestli na to film odpoví, vypadá to ale, že nakonec přece jen na povch vyplave potřeba druhého ovládnout. Každopádně film, který si rychle získá vaši plnou pozornost a udrží si ji do poslední chvíle! 9/10 (31.05.2006)