Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Mladý Julien Sorel pochopil, že cesta k moci a bohatstvu už až tak nezávisí od červenej vojenskej uniformy, ale skôr od čiernej kňazskej sutany. Všetko podriadi svojmu cieľu vzostupu po spoločenskom rebríčku, pri ktorom si dopomáha intrigami a často i ľúbostnými vzplanutiami urodzených žien. Hlavnú úlohu vo výpravnej adaptácii klasickej literárnej predlohy Stendhala stvárnil Gérard Philipe. (STV)

(více)

Recenze (18)

Deverant 

všechny recenze uživatele

Převést na plátno Stendhalův román, to je věru oříšek. Nezploštit Sorela (ale ani třeba paní de Rénal), tak jak se to třeba daří v místním infu, není snadné, už pro pozici jakou kniha zaujímá, na přelomu romantismu a realismu, revoluce a restaurace. Film se toho naštěstí zhostil více než dobře, Julian zůstavá nejednoznačnou postavou a otázky jež klade nejsou násilně a zjednodušeně zodpovídány. ()

vesper001 

všechny recenze uživatele

Jsou herci, kteří se mohou vrhat do prostoru, padat ho hlubiny, prožívat svou roli až k infarktu, a jediná emoce, kterou v divákovi vyvolají, je trnutí zubů. A pak jsou tu herci, kteří můžou jenom stát v koutě a nepřítomně se usmívat, a divák z nich nedokáže spustit oči. Do které kategorie patří Gérard Philipe, netřeba dodávat. I přes jeho nadčasovou krásu a omračující charisma jsem jej nikdy nevnímala jako sexuální symbol, bránila mi v tom jakási neuchopitelnost jeho chování, jistá odměřenost a zvláštní křehkost, která vyzařovala z těch očí, jakoby stále zahleděných do jiného světa. Jedním z filmů, kde jsou tyto jeho atributy hodně patrné, je právě Červený a černý… K filmovým adaptacím svých oblíbených knih bývám skeptická, ale tato se mi líbila. Claude Autant-Lara se k předloze postavil s úctou a vyrovnal se ctí. Jistě, příběh je na dnešní dobu příliš dlouhý (viděla jsem francouzskou verzi, která trvá 185 min.), cudný a distingovaný, ale v tom je právě jeho největší půvab. Postavy Juliena Sorela i madame de Rénal jsou precizně vykreslené a správně nejednoznačné, kritika společnosti trefná i ironická, zkrátka myslím, že Stendhal by byl býval byl spokojen. ()

Reklama

raroh 

všechny recenze uživatele

Nemůžu si pomoci, ale Rossellini (též adaptace Stendhala Vanina Vanini) a Visconti (Vášeň, Gepard) pojali romantickou epochu mnohem romantičtěji v duchu své doby. Z filmu tak zůstává pouze výkon Gerardův, vše ostatní je hodně popisná filmařina bez duše, ale i bez humoru Clairova (Velké manévry ) a Ophülsova (Rej). ()

evangelik 

všechny recenze uživatele

Myslím, že jsem tento film viděl jako malej kluk, ale vůbec nic si z toho nepamatuji. Asi jsem z toho neměl tehdy vůbec rozum. Po asi 50 letech se mi zdá tato konkrétní láska až za hrob paní de Re Naal k J.S. velmi těžko uvěřitelná. Nejvíc mě ale znervózňovaly ty všudypřítomné kulisy. Asi nebylo dost peněz na reprezentativnější výpravu... ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Bol som mimoriadne zvedavý, ako na mňa zapôsobí film, ktorý som videl pred toľkými rokmi. Stendhal patrí medzi mojich dobových obľúbencov, lebo jeho diela nezostarli tak, ako Balzacove, Zolove, či Hugove. O to kritickejší pohľad mám na filmové adaptácie jeho diel. Červený a čierny považujem aj po 60 rokoch za vydarené dielo. Je pravda, že k tomu najviac prispel charizmatický Gérard Philippe, ale ani podiel Clauda Autanta-Laru nie je zanedbateľný. Nemám najmenší problém ponechať pôvodné štyri hviezdičky aj keď som počas sledovania viackrát udivene zdvihol obočie nad niektorými naivitami a nedokonalosťami, ktoré po tom dlhom čase trochu vystúpili do popredia. ()

Galerie (14)

Zajímavosti (2)

  • Původní, režisérská verze měla 185 minut. Natáčelo se od 29. března do 5. června 1954. Správný název díla je "Červená a černá". Julien Sorel (Gérard Philipe) se pokouší o kariéru v církvi, poté v armádě. Pro církev byla charakteristická černá barva sukna, pro armádu červená barva uniformy. Stendhal čerpal pro svůj román ze svého okolí. Od roku 1799 sloužil jako poručík 6. dragounského regimentu. S Napoleonovou Grande Armée vstoupil na podzim 1812 do Moskvy a přežil následující ústup. Do Ruska vyrazilo 675 000 vojáků. Vrátilo se jich 70 000. Pouze 10 000 z nich zůstalo bojeschopných. (ČSFD)
  • Předlohou pro postavu Juliena Sorele (Gérard Philipe) byl skutečný případ, který začal v Brangues. Místní chlapec Antoine Berthet byl synem chudých rodičů. Farář si povšiml chlapcovy inteligence a poslal jej do semináře. Berthet studia ze zdravotních důvodů ukončil a stal se vychovatelem v rodině starosty Michouda. Když vešel ve známost jeho milostný vztah s paní domu, musel místo opustit. Roku 1826 nastoupil jako učitel do šlechtické rodiny Cordonů (dnešní správní území Brégnier-Cordon), kde svedl jejich dceru. Cordonovi kontaktovali Berthetova předchozího zaměstnavatele a byli konfrontováni s celou pravdou. Antoine Berthet byl znovu propuštěn v době, kdy mířil ke špičce společenského žebříčku a bylo jasné, že už k ní nikdy nevystoupá. Tento výbušný, ale velmi inteligentní mladík se považoval za oběť. Vrátil se do rodiště a v době bohoslužeb, které vedl pastor Mass, vnikl do kostela a paní Michoudovou zastřelil. V prosinci 1827 se konal soud. Popraven byl 23. února 1828. Ve francouzké literatuře je případ známý jako L'affaire Berthet - aféra Berthet. (ČSFD)

Reklama

Reklama