Iracionální muž

Pupík Abea Lucase (Joaquin Phoenix) je po hříchu tím nejzajímavějším, co filosofické mudrování nabídlo. (07.07.2016)

Ke sledování filmu sem šel s moc velkým očekáváním, pravděpodobně kvůli jistému faktu, režie Woody Allen. Joaquin Phoenix je mi v této roli velmi proti srsti, protože na mě od první chvíle působí jako blb a ne jako zřejmě plánovaný charismatický filozof. Je to jeden z těch filmů u kterého po skončení zapomenete jméno hlavního hrdiny, ale to váš netrápí, protože víte že si na něj druhý den ani nevzpomenete. Jediné co mi vyčarovalo úsměv na tváři byl závěr který sem si ze srdce přál. Velice průměrný zážitek. (17.11.2016)

Rádoby poučné,rádoby složité,rádoby propracované.Příběh sice o něčem,ale styl mi vůbec neseděl a konec byl od půlky jasný. (02.01.2017)

Jedno z lepších Allenových mudrování odnikud nikam, která natáčí v posledních letech. (18.03.2017)

Za zkouknutí to stojí, ale... když ve vás během sledování stále sílí pocit, že promluvy postav jsou neživotně vyumělkované, samoúčelné a nucené, a že to přitom režisér myslí vážně, je asi něco špatně. Pár dobrých sarkastických vtípků a Phoenix s bříškem(!) to pak už nezachrání. Filosofovat na plátně se dá mnohem, mnohem atraktivněji a přirozeněji. (25.11.2017)

Ve dvou po sobě natočených filmech obsadil Woody Allen do hlavní ženské role Emmu Stone, přičemž v případě „Iracionálního muže“ byl celkový výsledek z mého pohledu o poznání lepší než v předchozím „Kouzlu měsíčního svitu”. Joaquin Phoenix pak po filmu „Ona“ vytvořil další pozoruhodnou postavu. Nehledal bych v „Iracionálním muži“ příliš morálního apelu, který ostatně filmům Woodyho Allena není vlastní; spíše zde opět nacházím dostatek jeho typického nadhledu. Profesor filosofie Lucas totiž ani omylem nepředstavuje osobnost zmítanou názorovým idealismem o lepším světě, v jehož jménu se rozhodne konat dobro, ale jen a pouze životem znuděného profesora, pro něhož není vnitřní ospravedlnění vraždy ničím jiným než zástěrkou pro vzrušení, které ho vytrhne z každodenní letargie. To se ostatně projeví i v poslední části filmu, kdy morální ospravedlnění jde rychle stranou, když začne jít o jeho vlastní život. Emma Stone tu důstojně sekunduje jako studentka Jill a dobře předvádí jak přechod od přítele k nekriticky obdivovanému profesorovi, tak i zajímavé pasáže filmu, kde Jill stále více začíná tušit, kdo by mohl být vrahem… (05.09.2018)

Průměrné, dobrá filmařka. Zoufalý závěr. (12.06.2021)

Nejlepší Woody od Match Pointu. Hvězdička navíc, protože je to prostě on. Jinak průměr. (29.06.2021)

W.Allen - čím starší, tím krotší, ale také jednodušší. Ale pořád je to zručná a přitom zábavná psychoanalýza. Samozřejmě nesmíte dialogy i vnitřní monology pozorně poslouchat a nepovažovat je za nudné. Ale to se u WA předpokládá jaksi automaticky, že. (08.05.2022)

Vždycky jsem měla ráda filmy o filosofech v krizi. Popis filosofovy bídy. (03.11.2022)

Typický WA se skvělou Emmou Stone a průměrným Joaguinem Phoenixem. Uznávaný profesor filozofie Abe Lucas (Joaquin Phoenix) je už víc než rok emocionálně na dně. Nemůže psát, nemůže dýchat, nemůže si vzpomenout na smysl života, z ničeho se nedokáže radovat. Nakopne ho myšlenka na vraždu, kterou uskuteční. Pak chce zabít i Jill, ale v šachtě výtahu skončí sám, když uklouzne po baterce, kterou jí vyhrál na pouti. Z pohledu Woodyho průměr. (30.06.2023)

Film s vlažným začátkem, který je lepší každou minutou, ve chtěně předvídatelném závěru chytře úročí paradox Aba Lucase. Ten spočívá v závěrečném zrcadle nastaveném jeho povrchně filozofickým moudrům, neboť skutečně geniální, ba ani průměrný filozof, by nesáhnul při vykládání vlastních životních postojů k tomu nejvíce banálnímu, co lze v repertoáru Kanta, Kierkegaarda a dalších myslitelů najít. Pokud skutečně klouzal po povrchu myšlenek mozků, jimiž se lze zabývat půlku života a stejně to není dost, jsa přesvědčen o vlastní genialitě, nelze se divit, že mu unikl možný řetězec konsekvencí plynoucích z jeho rádoby etického činu. To, co jsem v první půli považoval za pozérskou vatu, nabylo v této interpretaci významu, i když pravděpodobnost, že to tak Woody skutečně zamýšlel, typuji tak padesát na padesát. Jsem ale přesvědčen, že jako divák se spolupodílím na díle percepcí a výkladem, tudíž si myslím, že jsme to společně s rejžou zvládli velmi slušně. A abych podryl svá slova o pozérství, přidám jeden milovaný aforismus filozofa, jehož jméno zde pohříchu nezaznělo: Ženatý (potažmo promiskuitní) filozof patří do cirkusu... Friedrich Nietczche. (13.02.2024)