Vyšší moc

Pomalé tempo filmu, a dlouhé meditativní záběry na horská panorama, podbarvené Bachovými motivy, umožňuje divákovi dumat nad poselstvím a symbolikou filmu během samotné projekce, aniž by mu bralo možnost se naplno ponořit do dramatu samotných postav. Symbolika laviny je klíčová - jeden zdánlivě drobný prohřešek spouští postupně se nabalující vlnu vypjatých dialogů, které postupně odkrývají daleko hlouběji prorostlé kořeny skutečných problémů (nejen) obyvatelů hotelového pokoje s číslem 413 (4-1=3). Evropský filmový art is not dead. 80% (08.02.2015)

"Já sám jsem obětí svých instiktů." Herci odvedli dobrou práci a myslím, že víc prostoru prostě neměli, kameraman je též hoden ocenění. Režiséra bohužel už pochváliti nemohu...snažil se dostat do filmu příliš mnoho, cítila jsem jeho velkou snahu zaujmout a na můj vkus tlačil na pilu moc. Zvláště poslední scénou s autobusem mě doslova už naštval. Představte si, že lyžujete..krásná zasněžená krajina, pěkný počasí, kopce bez lidí, klid....a vy mechanicky střiháte oblouky, sem tam si řeknete to je paráda, večer si zajdete do baru.....a nebo se zkusíte naladit na přírodu a na ten kopec co je pod vámi, poslouchat co ticho říká, co říká hora, co je pod vrstvou zmrzlého sněhu...to je zkrátka úplně jiný zážitek....myslím že k pravdivosti stačí skutečně málo, ale chápu, že to "málo" je téměř nadlidský úkol najít...někdo to umí a Ruben to není (zatím). (07.10.2014)

No hej, je to situácia, ktorá bytostne naserie. Ale spôsob s kým si ju Ostlund rieši je pomerne zábavná. Neistota sa šíri ako nejaká zákerná choroba do okolia, vytvára pretváranie pôvodných hodnôt a to všetko v pôsobivej izolácií Francúzskych Álp. Filmy, ktoré to hrajú na civilnosť a ktorým v rovnakej miere nechýba poetika mám rád. Nemá to síce pre mňa takú silu ako jeho predchádzajúce Play, ale ako dobre mierený konštrukt na postoj rodiny tvárou tvár nepredvídateľnej udalosti to funguje. Hoci koniec je už slabším odvarom správnych rozhodnutí, krásne uzatvára kruh a vývin postáv, ktoré sa snažia v celom tom emocionálnom guláši nájsť správnu cestu. (19.04.2019)

Až bergmanovsky analytická studie manželského rozkladu, která maximálně vytěžila rozmáchlé, ale zároveň intimní prostředí luxusního horského hotelu. Lavina skrytých emocí, které se skrývají pod povrchem, zároveň tematizuje dnešní krizi maskulinity, jíž režisér zachycuje pomocí vícevýznamových pasáží a chladně vycizelovaného realismu, jenž si nezadá s perfekcionismem Davida Finchera. Östlundův nejlepší snímek. (15.01.2017)

Na tento snímek musíte být opravdu hodně artově naladěni, abyste ho dokázali zvládnout a plně docenit. Lavina spustí lavinu událostí, která bude mít dopad na aktéry Vyšší moci. Nádherné zimní lokace horského střediska dávají neskutečný prostor, na němž by se dalo po obsahové stránce doslova vyřádit. Ruben Östlund však pracuje velmi minimalisticky a úsporně s příběhem, postavami, i jejich emocemi. Pokud je však takový přístup zbytečně roztažen do 120-ti minutové stopáže, může nastat zádrhel. Prostor dvou hodin daného času totiž režisér nevyužívá naplno. Spousta scén mi přišla téměř bez smyslu, zbytečně dlouhé, nic se v nich vlastně nedělo. Pokud by se jednalo o nějaký emocionální nápor postav a scéna by se zaměřovala na jejich citové pochody, toto by bylo na místě. Ale to jediné, co mě v tomto případě zaujalo, byla okolní příroda, zasněžené hory a klid, jen občasně "narušen" dramatickými tóny Vivaldiho "Four Seasons". Chování postav mi přišlo občas podivné, rozmazlená děcka, nalepená s ksichtem na mobilech (na tento jev jsem v dnešní době velmi alergická) tomu také moc nepřidala. Herci jsou sice výborní, ale celkově mám ze snímku dojem, jako by se v divákovi pokoušel vzbudit nějaké emoce, ale přitom k tomu nedával příliš prostoru. (14.01.2018)