Mať
Mother
Režie:
Vsevolod PudovkinKamera:
Anatolij GolovnjaObsahy(1)
Ve filmu Matka (Мать) není žádná rozpačitost. Větší umění? Bezpečnější umělecká zkušenost. Není to jen bezesporné nadání mladého, čtyřiadvacetiletého režiséra Pudovkina, je to jednota světového názoru, která nedovoluje podobné úchylky. Ve filmu je prožitek lidu. Jen z tohoto prožití může pocházet Pudovkinova znalost lidského materiálu a jeho ovládání. Hodně pracuje s jednotlivými typy. Jde v tom však daleko na naturalistické líčení prostředí. Za každým typem stojí společenská vrstva. Ať je to hráč na balalajku, ať je to dělník, ať je to dozorce, ať to jsou průmyslníci, ať to jsou vojáci a důstojníci každý jednotlivec zastupuje skupinu, třídu, část společnosti. Z těchto tváří vyčteme ruský osud. Kameraman jako Dostojevskij. Pudovkin dává lidi snímat podle jejich významu v dějích normálně nebo zvětšené. To nejsou obvyklé ozřejmující detaily. To je druhý význam nad mimickým dorozuměním, symbolizování ne fantastickým alegoriemi, nýbrž realitou poslušnou filmové techniky. Tak je toto zdůrazňování zároveň skladebným tajemstvím. Těla rostu a smršťují se. I v nehybném tu je pohyb. Jak skvěle je to všecko hráno. Syn, který se poprvé zasměje, když mu matka ve vězení podstrčila dopis. Stařík, zrádce, hospodské typy. Podivuhodné je uvolňující a zase napínající včleňování krajiny. Skvělý film, snad první, v němž jsou kompozičně zvládnuty osud jednotlivce a osud masy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (33)
Zdůraznit v ryze socialisticky-propagandistickém dramatu důležitost jednotlivce a a jeho matky? Dirigovat montáž jako Ejzenštejn v nejlepších letech, třebaže k tomu zvolené téma vůbec nevybízí (pomineme-li pár scén, zejména v druhé polovině)? Podivné. Naopak si vážím nejednostranného vykreslení společenských poměrů v předrevolučním Rusku, dát do opozice hrdinova otce a vůbec všechny stárnoucí muže, na to musel mít Pudovkin pořádně neotřesitelné postavení. Ale Stávka je přeci jenom jinde. ()
Vynikající. Nic proti německým expresionistům, ale Sověti uměli minimálně technicky točit nepochybně líp. To tempo! Ta pochopitelnost děje i při minimu mezititulků! Škoda, že všechna díla jsou tak nasáklá propagandou. Pudovkin naštěstí není tak hystericky doslovný jako Ejzenštějn, takže i když s obrazem to zřejmě umí o trochu méně, rozhodně jsem Matku ocenil víc než Stávku a Dny, co otřásly se světem. ()
Matka patří k výjimečně sugestivním dílům, které se ani na poli němých filmů nevyskytují často. Vsevolod Pudovkin natočil svoji celovečerní prvotinu podle Gorkého románu Matka. S ohledem na dobu vzniku a s přihlédnutím k románové látce se nemůžeme divit, že revoluční duch vystupuje snad z každého záběru. Duch tvrdý, nesmlouvavý a impozantně podaný. Hlavní podíl na tom má technické ztvárnění. Režisér dynamicky střídá jednotlivé záběry, čímž neustále udržuje tempo. K tomu přidává jednoduché metafory. Časté montážní postupy mají ukázat hloubku záběru, strhnout divákovo vnímání. Děj se odehrává na pomezí jedné rodiny, jež je nemilosrdně konfrontována s tehdejší společenskou situací. Pudovkin se tedy zaměřuje na vykreslení psychologie jednotlivce, které dává do souladu se sociálním prostředím oné doby. V tom se výrazně odlišuje od Sergeje Ejzenštejna , který se přikláněl k masovým hrdinům - revolučnímu davu. Styčné body ve vykreslení sociálních vrstev se u obou ale dají najít. Povýšenost a arogance kapitalistů, nemilosrdnost a brutalita carského vojska a neústupnost, víra ve správnou věc v rukách rebelujícího obyvatelstva. Kdybych měl ještě něco vyzdvihnout, byly by to herecké výkony. Pudovkin, dříve žák Stanislavského, dokázal hercům vdechnout dojem lidskosti a živelné energie. Dramatické pnutí u nich graduje hlavně do velkých detailů obličeje... A proto, koho zajímá vrcholné období ruské němé kinematografie, měl by nejprve sáhnout po tomto ojedinělém filmu. ()
Netreba slov. Všetko je zobrazené tak sugestívne, podmanivo a presne, že netreba ani medzititulky. Ale však keď už sú, tak fajn. Veď ich nie je nejako extra. Film si neberie servítky a hneď z úvodu prezentuje atmosféru alkoholom nasiaknutej krčmy s týpkami, ktorých chľastom nasiaknuté šaty miešané s pachom sušených rýb cítiť priamo z filmového plátna. Jeden z fabrických robotníkov, otec rodiny neváha zobrať z domu žehličku, aby bolo na ďalší stakanček. Vyzerá jurodivo a desne. Jasné, že ženu mláti ani žito, na syna kašle, za kus chľastu poslúži i čertu-diablu. Dôstojnosť jeho rozcuchano-ožralsko divokému výzoru a pohľadu dodá až smrť. So sviečkou v rakve konečne vyzerá ako-tak k svetu. Syn- ten je už inde. Nechce skončiť v kolobehu práca-krčma s partiou prapodivne sa tváriacich muzikantov, hrajúcich ožralcom do pijanského taktu. Chce niečo viac. Odstrániť dekadentnú buržoáziu a šľachtu, ktorej viac záleží na výzore a postroji koňa, ako na bedárskych robotníckych poddaných. Tí môžu byť postrieľaní po desiatkach ako bezcenný odpad. On tríma v rukách prápor revolúcie. Ešte je deravý a rozstrieľaný políciou, idúcej blahobytným mamonárom po ruke. Ale už to nebude dlho trvať, kedy víťazná robotnícka zástava zaveje na vežiach palácov a kostolov. Pretože potrebu vzdoru voči falošnej luhárskej vrchnosti, potrebu konšpirácie a motákov napokon pochopí a do revolučného kvasu sa vrhá aj pôvodne ustrašená, domácim násilím kynožená, matka. Matka z prostých pomerov, intuitívne i srdcom vycítiaca nevyhnutnosť odstránenia zákerného kapitalizmu. Dokonalý film. Dokonalá škola výrazu, montáže, strihu. na vyjadrenie kolektívnej myšlienky úplne stačí individuálny príbeh, nie je potrebný nasilu kolektívny hrdina bez výrazu. Pudovkin pochopil a vytvoril krásny film. ()
Vera Baranovskaja se postaví do středu silnice, zvedne prapor, mává s ním, brečí. Proti ní jede ozbrojená banda vojáků na koních, aby rozehnala dav, přímo na ni. Chápu vypjatost té scény, ale v tu chvíli jsem vybouchl smíchy! Leč Very výkon dosáhl v daný moment maxima a mě donutil uklidnit se. Tenhle hysterický výstup mi připomněl Marii Falconetti, která brilantním způsobem zahrála Johanku z Arku v osmadvacátém roce. Dvě ženský, který rozhodujou o osudu, každá s jasným cílem, každá psychický vydeptaná, ale přesto jsou úplně jiné. Zajímavé. 70% ()
Problémem sovětské kinematografie dvacátých a třicátých let je, že nelze nevidět propagandistický charakter většiny děl, nicméně jejich nesporná umělecká kvalita nás nutí přivírat nad tím oči. Ať už mluvíme o Eisensteinově Křižníku Potěmkin, Dovženkově Zemi, o Třech písních o Leninovi Dzigy Věrtova nebo Matce Vsevoloda Pudovkina. Pudovkin natočil svoji filmovou prvotinu podle románu Maxima Gorkeho a na rozdíl od Eistensteina, který se soustřeďoval na masy a jejich revoluční funkci, Pudovkin zobrazuje jednotlivce, kteří tuto masu tvoří. Film zachycuje přerod konzervativně smýšlející matky mladého rebela v podobně horlivou revolucionářku. Pudovkin vhodně využívá montáží a překvapivých detailů, které zvyšují napětí a hloubku vyprávěného příběhu. I přes docela průhlednou průvodní myšlenku je zpracování takové, že se Matka právem řadí mezi to nejlepší z němé éry. ()
Matka patrí skôr do tej zábavnejšej odnože sovietskej montážnej školy. Je totiž divácky príťažlivá svojimi žánrovými postupmi. Napínavé hľadanie zbraní v dome, pobyt vo väznici, príprava na vyslobodenie, charizmatický hlavný predstaviteľ, rozdelenie na dobré a zlé postavy. Revolučný charakter starých sovietskych filmov už dnes nevnímame ako propagandu, ale ako položenie základov istých kinematografických postupov. Či sa Pudovkin inšpiroval pri záverečnom úteku na ľade Griffithovým Way down east netuším, niektorými kamerovými jazdami pred cválajúcim vojskom ale jeho štýl pripomína. Taktiež mi pripomína svojimi veľkými celkami, kde udávajú mierku malé postavy alebo zvieratá, Dovženkovu Zem. Matka je technicky, dramaturgicky a emocionálne vyzreté dielo. ()
Závěrečná scéná patří suveréně mezi to nejlepší, co se kdy na filmovém plátně objevilo... ()
Působivý film ruské montážní školy. Ve své době tyhle filmové prostředky musel být zážitek. Komparzisty s takovými obličeji a šatníkem by dnes už nikdo nesehnal. ()
Revolučnosť a proletarizmus sa rovnomennému dielu Maxima Gorkého z roku 1906 pochopiteľne nedá uprieť ( hoci si s Leninom neskôr veľakrát nerozumeli ), a v podobnom duchu sa nesie i film. Výnimočnosť tohto filmového diela je pri zobrazení rôznorodosti sociálnych vrstiev jednoznačne vo vykreslení jednotlivcov. A je to práve život v neuveriteľnej chudobe utrápenej Nilovny ( s revolucionársky zmýšľajúcim synom Pavlom ) s despotickým pijanom a násilníkom. Až jeho smrť, ktorú nestačí ani oplakať a rýchlym pohybom udalostí, ktoré sama spôsobí, ju presvedčí, že jediná cesta je cesta jej pokrokovo zmýšľajúceho syna. Pudovkin je veľmi silný v sugestívnom ponímaní, dáva dôraz na detaily a podarilo sa mu vytvoriť zaujímavé, emotívne dielo, ktoré právom patrí do fondu svetovej kinematografie. ()
Matka se rozvíjí pozvolna (to je věta!). Revoluční duch tu rezonuje od počátku, ale pořádnou akci divák vychutná až v saném závěru. Bližší než Pudovkinův klasický, až archaický způsob vyprávění je mi cokoliv od Ejzenštejna. Jeho díla jsou na první pohled sice méně srozumitelná, ale dokáží strhnout (použitím téže řeči jako třeba Greengras ve filmech o Bournovi - příběh jde stranou, forma vítězí nad rozumem). Patos je u něj stravitelný, protože jsme k jeho přijetí dovedeni za ručičku s takovou intenzitou, rozmachem a rychlostí, aniž bychom se museli zabývat jeho oprávněností. Oproti tomu Pudovkin svůj příběh buduje s pomalou jistotou, kterou završí ikonickým pohledem na matku s vlajkou v ruce. Divák čeká než mu ji Pudovkin ukáže ze všech úhlů a přesune se k dalšímu obrazu. Zatímco Ejzenštejn využívá montáž ke zobrazení protikladů, které často působí šokujícně a vtipně, Pudovkin se spokojí s prostou alegorií rozbouřeného davu a tajících ker. Je to silné, ale při srovnání s dobovou konkurencí to prostě není to nejlepší. ()
Dokázali ti kluci montážnický točit o něčem jiném než o revoluci? Bez všech pochybností se jedná o technicky zajímavé a zručné dílo. Ve své úvodní polovině se Pudovkin soustředí na příběh a za pomoci zajímavé střihové skladby skvěle vypráví obrazem. Klobouk dolů. Děj se však postupně transformuje na typickou revolucionářskou agitku a to já prostě nedávám. I když bude film sebelepší po technické stránce a sebedůležitější v kontextu světové kinematografie, pokud mě bude nudit a především štvát svým ideologickým apelem, nikdy ho plně neocením. 5/10 ()
Kdybych měla zvolit mezi Matkou a Potěmkinem, volím Matku, u níž je mi téma bližší a při mírném zobecnění v ní nefunguje ta iritující politická agitka. Věra Baranovská mě uhranula, stejně jako nevinný a pevný pohled Pavla a silná závěrečná scéna, která se může zdát i silně ironickou - Pavel uprchne z vězení nebezpečně, po ledových krách, ale stejně je zatracen. ()
Nelze upřít výborné filmařské kvality, kdy zejména psychologizace postav byla neobvykle hluboká, Pudovkin šikovně využil všechny možnosti němého filmu, kdy postavy opravdu skoro vůbec nemusely promlouvat a přesto bylo jasně zřetelné, o co jim jde a co vyjadřují. Dále je hodno zmínit pozoruhodný střih, přesvědčivou symboliku, například v průběhu filmu opakující se motiv ledových ker (a taky ke konci uzavírající se) nebo velkolepé záběry, jako koňská jízda a zejména ubíjející závěrečná scéna. Od čeho jsem se ale nemohl odpoutat, je ideologický podtext, co se tam neustále vtírá a podobá se až propagandě, která mi není sympatická v jakékoliv podobě či politickém směru. Je otázkou, zda vůbec "vinit" na podílu tvůrce filmu, když to pramení už z Gorkého předlohy, ale to nevyvrací fakt, že se to nesmazatelně podepsalo na mém dojmu. ()
Smutne sa žilo v tých dobách. A tento film vám to podá s takým realizmom, až vás zamrazí. Herecký film, v ktorom dominuje herečka Vera Baranovskaja so svojim excelentným výkonom, ktorý chytá za srdce. ()
Herecký koncert zaobalený do nejen dobově slušných vizuálů, místy sice poněkud chaotický ale ve výsledku slušný snímek s několika opravdu povedenými scénami. Propaganda vzepření se pracujícího lidu vůči mocnostem. Závěrečná scéna kdy matka drží vlajku je jedním z nejvýraznějších filmových okamžiků nejen na poli němého filmu. ()
První němý film, který jsem kdy viděl - asi proto nemůžu jinak než dát plný počet, ale skutečnost, že film mluví sám a bez zbytečných slov vystaví příběh s poselstvím, je tak silný zážitek, že ve mně zůstane do konce života. ()
Jeden jediný pohled Very Baranovské skýtá nezapomenutelný zážitek. A když se k tomu ještě přidají scény s tajícím ledem, působivost Matky dosahuje maxima. ()
Som fanúšikom sovietskej montážnej školy a nie náhodou. Hoci Pudovkin s kamerovými dvojzábermi a rôznymi ekvilibristickými kúskami neťahá na pílu a viac sa sústredí na obsah. Ten je na dobové a triedne časy až priveľmi rozvetvený a širokospektrálne líčený v opisoch postáv. Jednak za to môžu Gorkijho spisovateľské schopnosti a potom náladové pasáže. Zatiaľčo spočiatku vidíme drámu, v ktorej postavy sú diferenciálne a prežívajú každý iné strasti a to kolektívne poňatie akosi predchádza v predobraz jednotlivca, v druhej časti je po smutnom Vlasovom odňatí od matky znovu objavený súdržný element, ktorý nesmel v žiadnom sovietskom diele chýbať. Ak máte podobné filmy radi, toto na vás zapôsobí a možno pochopíte, prečo boli (a mnohokrát aj sú) tie socialistické tendencie a spoločný súdržný duch tak úžasným ideálom, za ktorý sa oplatí bojovať. Vtedy ich do toho nútili (i keď pre svoje úžitky) ale dnes v tejto egoistickej trhokratúre len márne na niečo podobné čakáme. http://www.9em.sk/tyzden-nemeho-filmu-matka/ ()
Pudovkinovu Matku jsem chtěla vidět už dávno, jeho tvorbu znám spíše teoreticky, dosud jsem viděla pouze jeden jeho film. Režisér, s nímž bývá často srovnáván, Sergej M. Ejzenštejn, se mi s mnoha snímky trefil do noty, tudíž jsem byla zvědavá také na Pudovkina. Nezklamal, ale takový Křižník Potěmkin Matka nepřekonala. U Pudovkina více vyniká jednotlivec, jehož osudy se odehrávají na pozadí dějinných událostí a masových scén. Tento rozměr vítám, Veru Baranovskaju mám ráda, role útrpných matek jí sedí. Matka dobře graduje a režisérsky je zvládnuta bravurně, zvláště scéna s ledovými krami se zapsala do dějin kinematografie. Propagandu odpouštím stejně jako u Ejzenštejna, ten film má totiž nesporné kvality. ()