Režie:
Patrice LeconteKamera:
Thierry ArbogastHudba:
Antoine DuhamelHrají:
Charles Berling, Jean Rochefort, Fanny Ardant, Judith Godrèche, Bernard Giraudeau, Bernard Dhéran, Carlo Brandt, Albert Delpy, Maurice Chevit (více)Obsahy(1)
Příběh venkovského šlechtice Ponceludona de Malavoy se odehrává v osmdesátých letech osmnáctého století na dvoře Ludvíka XVI., kde o společenské kariéře a prestiži rozhodovala duchaplnost a bezchybné chování podle nepsaného dvorního kodexu. Pouhé klopýtnutí na plese dokázalo šlechtice na několik let vyřadit ze společnosti, prosadit cokoliv u krále nebo jeho úředníků znamenalo vstoupit do bezbřehých vod dekadence a nemorálnosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (22)
Nápaditý pohled na dobu vlády Ludvíka XVI., kdy přízeň u dvora byla přímo úměrná míře duchaplnosti. Kdo nebyl pohotový a vtipný, byl společensky vyřízen. I když nevinné krutosti nejsou komedií v pravém slova smyslu, dobře se pobavíte slovní ekvilibristikou hrdinů, zoufalou snahou připravit si své konverzační perly dopředu a taky hrůzou z toho, že jejich bonmot někdo trumfne něčím ještě jízlivějším. Protože teprve pointa pak koluje Versailleským palácem a dělá člověku tu správnou reklamu... Jean Rochefort tady uplatnil svůj smysl pro elegantní, decentní komiku. 70% ()
,,DUCHAPLNOST PANE, JSME NASÁVALI PLNÝMI DOUŠKY!“.... /// Není každý koněm, kdo se ve stáji narodí… a já fakt o zvyklostech ve Versailles nevím skoro nic. Skoro jako Ponceludon de Malavoy, provinční šlechtic a prosebník z kraje močálů a bídy. Baví mě pohotový konverzace, který jsou tažnou silou filmu. Slovní souboje totiž člověk tak často nevidí. Důvtip (tak ten už vůbec ne), statečnost a duchaplnost totiž na dvoře Ludvíka XVI. votevíraj nejen dveře, ale i ženský klíny. Kurz dvorního chování plnej duchaplnejch výrazů, dvojsmyslů, slovních paradoxů, pohotovejch poznámek a pikantních narážek. Sympatickej a lehce úsměvnej historickej příběh o snaze prosadit dobrou věc, nedopustit se ,,fó pa“, nechytnout se do žádnejch ze společenskejch intrik a třeba se i zamilovat. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mívám sen, ve kterým mám hlavu na špalku a kat mi říká: ,,Řekni něco zábavnýho a budeš žít“. 2.) Ještě jsem nepochopila(a), že přes správnej votvor vede cesta kamkoliv. 3.) Říkaj o mě, že to s mečem moc neumím, zato jazyk prej nemám špatnej (ty vole, ne s ,,votvory“ to teď nesouvisí!). 4.) Thx za titule ,,mezokain“, ,,klasik43“ a ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Všechny historické filmy jsou především výpovědí o současnosti. Tak i tento evokovaný svět rokokové mocenské elity, uzavřený jen do sebe a slepý ke zbytku společnosti, beroucí stát jako svou kořist, neschopný hlubšího citu či hlubší rozvahy, což maskuje povrchní ironií a zábavností, korumpující každého, kdo se oň jen otře, se vztahuje k naší době. Zábavnost začíná být nejvyšší "ctností" dneška. Ten přízračný bál v pitoreskních róbách a kostýmech ke konci filmu je příznačný. Kdo to říkal, že za revoluce je zodpovědná v první řadě vládnoucí vrstva? Jinak, výkony Jeana Rocheforta a Fanny Ardant jsou skvělé. ()
Zaprášený portrét aristokratické společnosti na dvoře Ludvíka XVI., která byla rájem pro bezcharakterní predátory a peklem pro člověka, jehož pohnutky nebyly výhradně egoistické. Pod pudrem a dekadencí se skrývá prázdnota a z uctívané duchaplnosti zbraň nebezpečnější, než soubojová pistole, protože pro aktéry této přehlídky povrchnosti je společenská smrt horší, než ta fyzická. ()
Propastný rozdíl mezi dvorem a venkovem. Dekadentní a myšlenkově prázdní dvořané, včetně krále vs. skutečný život. V tomto případě život v bažinách plných komárů a smrtící nákazy. Mladý venkovský šlechtic, jež se v dobrém úmyslu zaplete s hravou smetánkou a zdá se, že není cesty zpět. Blíží se však konec 18. století a Francii brzy pohltí jiné šílenství - revoluce. ()
Galerie (8)
Photo © 1996 Miramax
Zajímavosti (5)
- Film sa natáčal v Maisons-Laffitte, Maincy, Paríž a Versailles (Francúzsko). (Arsenal83)
- Randall Wallace najal Judith Godrèche do postavy Mathilde po filme Muž so železnou maskou (1998), pretože sa mu páčil jej výkon v tomto filme (postava Christine Bellefort). (Arsenal83)
- Otec Charles Michel de l'Épée (Jacques Mathou) je skutočná historická postava, ktorá sa skutočne zaoberala témou vzdelávania nepočujúcich, pričom pretláčala do popredia znakovú reč. (Arsenal83)
Reklama