Hana a její sestry

Woody Allen tak, jak ho mám nejraději - v poloze konverzační tragikomedie rozpitvávající rodinné a milostné vztahy. Píše a točí o lásce, žárlivosti, rivalitě, nevěře, ambicích, výčitkách a o spoustě dalších pocitů a jevů, které nás obklopují. Opírá se o výborné herce, kterým vkládá do úst hodnověrné a přitom velmi kvalitní dialogy. Jeho postavy nešustí papírem, jsou to lidé z masa a krve, kteří dokážou udržet divákův zájem až do konce. Scénář je odlehčen dlouhou řadou vtípků, Allen tradičně zhazuje všechny možné autority a hodnoty ("Nemůžeme to pustit na obrazovku. A proč?, Pedofilie je už dneska banalita, ostatně nikoho jsem nejmenoval, papež není jméno jenom funkce."). Nešetří ani svou osobu, jeho hypochondrický televizní režisér Mickey je dokonalou parodií sebe sama. Důležité je pozitivní vyznění snímku - jeho hrdinové přes všechny průšvihy k sobě nacházejí cestu a dokážou rodinu udržet a rozšiřovat i bez záplavy patosu, laciného sentimentu a mravoučných řečí tak častých v amerických rodinných filmech. Na první pohled nenápadný, ale o to působivější snímek o lidech a jejich životních hodnotách. Jako už několikrát, i tady rozdělil Allen svůj film na řadu kapitol, které oddělil nadpisy. A stejně jako jindy si neodpustil do filmu zarámovat své dvě velké lásky - jazz a New York. Celkový dojem : 95 %. (17.08.2008)

Woody při všech zatáčkách, odbočkách a kličkách, které ho občas popadnou ve snaze změnit svůj rukopis a mást tělem, někdy rezignuje a udělá film prostě tak, jak mu to jde nejlíp a s větami jako "a neni ta tvoje neplodnost z masturbace?", "prosím tě, nešahej mi na moje koníčky" a podle mě je to jen dobře, takového Woodyho mám nejraději. A když si k tomu přibere ještě Miu, Barbaru a Dianne - v tomhle filmu mojí no.1, tak si připadám jak ve vyšlapaných pohodlných bačkůrkách a jen vrním. (24.11.2005)

Vynikající příběh Hany a jejích sester a manžela, který trochu násilně narušuje její ex-manžel Woody se svým tradičním ufňukaně nihilistickým komediantstvím. Trochu mě ty přechody k němu od promyšlené a procítěné vztahovky rušily přiznáme, byť je pravděpodobné že bez jeho obrušování hran už by celek neplynul zdaleka tak hladce - jen proto každopádně nejde o tak silný jednolitý majstrštyk jako Annie Hall. 8/10 (24.01.2016)

Jeden z častých motivů Woodyho filmů - úzkost ze smrti - je tu rozvinut více než v jeho jiných filmech. Co se stane, až zemřeme? To už jako vůbec nebudeme? Stejné návaly úzkosti jsem občas zažíval jako malé dítě ( většinou v noci, když jsem se snažil usnout ), postupně se ale objevovaly stále řídčeji, až zmizely. A Woody zde dokázal tyto pocity nádherně reflektovat. A to je na něm nejcennější - jak je všímavý a dokáže pocity, nálady a vztahy využít ve svých filmech. Jinak se jedná o jednoho z nejlepších klasických Allenů, jak ho mají všichni jeho fanoušci nejradši. (28.11.2005)

,,Kdybych měl nádor, tak se zabiju. Jediné co by mě od toho mohlo odradit, je to, že by to zdrtilo mé rodiče. Musel bych nejdřív zastřelit je. A pak tetu a strýce." ..... Viete si predstaviť Woodyho Allena v pozícií nevyrovnaného urečneného týpka lamentujúceho nad tajuplnosťou smrti? Samozrejme, táto dráma je najmä o prepletených vzťahoch troch sestier, ale Woody zase exceluje. Vynáša obyčajný scenár svojimi vtipnými výrokmi a priam nepríjemne reálnym spôsobom komentuje problematiku vzájomnej ľudskej tolerancie, prispôsobivosti a obetavosti. Kontrastné charaktery, obsahovo ,,vypiplané" situácie a Woodyho večný nadhľad - všetky tieto aspekty sa postarajú o príjemný filmový zážitok. (02.11.2010)