Hana a její sestry

Přiznávám, dle zdejšího hodnocení a nadšených ohlasů jsem čekal víc. Jde o ten typ Woodyho pohodové vztahové konverzačky s výbornými dialogy, ostatně tu má režisér skoro vždy dobře zmáknutou, jenže pak záleží na kvalitě humoru a faktem je, že v Haně a jejích sestrách ho bohužel moc nebylo. Ani pár výraznějších hlášek. A taky mi moc nesedla roztříštěnost děje, chápu sice, že vyprávění prolínajících se příběhů všech 3 sester, navíc rozdělené do kapitol, mělo být zajímavé, ale tady mně to spíš rušilo. Plusem je však kvalitní herecké obsazení, Michael Cane v netypické roli, mnou dlouho nikde neviděná Carrie Fisher (Leia ze Star Wars), pak herečky Barbara Heshey, Dianne Wiest, Mia Farrow a samozřejmě samotný Woody. Vidím to na slabší 4*, holt jsem čekal, že se víc zasměju. "Kdybych měl nádor, zastřelil bych se. Rodiče by to zdrtilo. I je bych musel zabít. A strejdu s tetou. Zkrátka krveprolití." (25.11.2011)

Skvělý komorní film, k němuž asi neumím mnoho dodat. Nic mu nechybí a nic nepřebývá, má úžasný rytmus, geniálně vypointovaný scénář, je intimní a křehký, ale přitom se u něj člověk zároveň královsky baví a po jeho skončení má chuť si jej pustit znovu. Díky, milý Woody ;o) Celkový dojem: 95% Zajímavé komentáře: kinej, gudaulin, kleopatra, Cival, Galadriel a určitě i spousta dalších, neměl jsem sílu je všechny pročítat (17.03.2011)

Tohle že je film Woodyho Allena? Úpřimně, kdyby zde sám Woody nehrál a neřešil v rámci své postavy i něco málo sexu, málem bych nevěřil, že toto sympaticky odlehčené drama ze života natočil právě on. Pár zkušeností s Allenovou tvorbou sice už mám, ale po všech těch experimentálních komediích typu Zelig, Seber prachy a zmiz nebo Spáč, které mi povětšinou nesedly, mám snad poprvé štěstí vidět z jeho tvorby „normální“ film a rozhodně mě ním pan režisér a scenárista v jedné osobě mile překvapil. Hana a její sestry je klasickým příkladem americké nezávislé tvorby 80. let, to jsou ty obyčejné filmy ze života obyčejných lidí, které však díky výborným scénářům a hereckým výkonům dokážou přinést i neobyčejný zážitek. Tento vybočuje zdařilým propojením několik příběhů v jeden nápaditý celek, stejně jako osobitou poetikou s jemným humorem. Trochu jsem se bál, zda nepůjde o film až příliš určen pro ženské publikum na to, abych si ho užil. Ale ono ne, má to poutavě vykřeslené vztahy a postavy, které jakoby přímo žily a mnohé z dílčích zápletek mě dokázaly zaujmout (zejména ten pocit drobné zrady při upřednostnění jednoho milovaného před druhým) či jiné situace a dialogy i rozesmát. Výjimečně mě neiritoval ani Woody Allen jako herec a právě jeho postava hledající smysl života v bludném světě skepsy a zklamání celý film s krásným nadhledem odlehčovala. Ba co víc, Woody tentokrát stvořil tak pěkný film, že mu hravě odpouštím i propagaci bratří Marxů a jejich Kachní polévky. :o) Herecké výkony všech zúčastněných (mezi nimiž mě svou účasti v tomto typu filmu a nezvykle civilní polohou příjemně překvapil Max von Sydow) jsou hodné obdivu a vše navíc podbarvuje pěkný hudební podkres od klasiky až po jazz a swing. [90%] (18.07.2021)

Velice netradiční, ale přesto výjimečně natočená romantická komedie, ve které se o komediální linku stará hlavně hádejte kdo? Ano, starý dobrý Woody. Jeho hypochondrismus či hledání náboženství patří do zlatého fondu humoru. Romantická dějová linie však vůbec nepokulhává, právě naopak. Michael Caine skvělý, Barbara Hershey krásná. 9/10 (17.10.2008)

Woody Allen tak, jak ho mám nejraději - v poloze konverzační tragikomedie rozpitvávající rodinné a milostné vztahy. Píše a točí o lásce, žárlivosti, rivalitě, nevěře, ambicích, výčitkách a o spoustě dalších pocitů a jevů, které nás obklopují. Opírá se o výborné herce, kterým vkládá do úst hodnověrné a přitom velmi kvalitní dialogy. Jeho postavy nešustí papírem, jsou to lidé z masa a krve, kteří dokážou udržet divákův zájem až do konce. Scénář je odlehčen dlouhou řadou vtípků, Allen tradičně zhazuje všechny možné autority a hodnoty ("Nemůžeme to pustit na obrazovku. A proč?, Pedofilie je už dneska banalita, ostatně nikoho jsem nejmenoval, papež není jméno jenom funkce."). Nešetří ani svou osobu, jeho hypochondrický televizní režisér Mickey je dokonalou parodií sebe sama. Důležité je pozitivní vyznění snímku - jeho hrdinové přes všechny průšvihy k sobě nacházejí cestu a dokážou rodinu udržet a rozšiřovat i bez záplavy patosu, laciného sentimentu a mravoučných řečí tak častých v amerických rodinných filmech. Na první pohled nenápadný, ale o to působivější snímek o lidech a jejich životních hodnotách. Jako už několikrát, i tady rozdělil Allen svůj film na řadu kapitol, které oddělil nadpisy. A stejně jako jindy si neodpustil do filmu zarámovat své dvě velké lásky - jazz a New York. Celkový dojem : 95 %. (17.08.2008)