Olive Kitteridgeová

Takovej T.S.Garp v sukních. Na ploše čtvrt století sledujeme život aspika Olive, která se všem náhodným lidem okolo jeví jako semetrika. Výjimkami jsou dva chlápci, kteří ji měli čas poznat a nakoukli pod tvrdou, nepřístupnou slupku. Bohužel netuším, co tam pro sebe objevili atraktivního, ale jeden si ji i vzal a druhej o to usiloval. Postupně ale sešli ze světa a Olive zůstala na světě sama jen se svou bubákovskou povahou. Ber, nebo nech být. Kvalitně odvedená filmařina, ale v pošmourným únorovým dni tohle vidět nechceš, na to ti stačí zrcadlo. (03.02.2024)

Hřejivým smírem prodchnuté dílo, jenž nám i skrze paralely k našim vlastním životům nenuceně ukazuje, že i když už třeba i motor našeho bytí jede možná jen na poslední výpary, bez lásky není na tomto světě ničeho. Postava Olive Kitteridge funguje bez jakýchkoliv debat jako archetyp všeho lidského, ale i křehkého a chybujícího co je v nás. Takže když otevřete oči a budete to chtít zřít, uzříte. A až se tak stane, tak již v průběhu, ale hlavně však po konci, uslyšíte v hlavě hlavě hlas jenž praví: "Žij. A miluj život co Ti byl dán". Amen. (04.03.2015)

Za čtyři epizody stihl seriál něco úžasného, a to zamilovat si tohle zvláštní manželství, kde si Olive s Henrym nemohli tvořit větší protipól. Jejich manželství se často zdálo skličující, ale přesto jsem cítil, jak se někde hluboko mají rádi. Hlavně Frances McDormand předvedla bolestivý a neuvěřitelně srdečný výkon, který se v podstatě nedá popsat slovy. Láska, ztráta, deprese, a co by bylo kdyby...Nemám slov a těsně po skončení nenacházím negativa. (30.07.2016)

Nekompromisná Olive so štipľavým jazykom. A dôsledky tiež zvláda bravúrne. Niekedy, v slabej chvíli, prídu aj slzy a bolesť na duši. Je určite ťažké žiť s niekým takým ako Olive je, ale úžasne sa na to pozerá. Slečna Kazan ma síce na dlhšiu dobu odradila dopozerať túto minisériu, ale som rada, že nie úplne. Výborná vec, skvelá Frances. 4,5* (28.04.2019)

Tohle se mě hodně dotklo - obyčejný život, kdy je vám jasné, že vaše sny už se nesplní. Není to ale jen o hořkosti a zklamání, ale nakonec i o smíření se s tím, co ještě máme. Rozhodující je i způsob vyprávění - bez patosu a citového vydírání, zdánlivě realistické, s nádechem absurdna a snové imaginace. Ideální dílko pro "komplikovanější" povahy a pro ty, co už si něco odžili. (19.01.2015)