Hrdina

Čína už dokázala, že hlavním prvkem jejich filmu je estetika. Estetika snad ve všem, v čem může být. Dokonce i ve smrti. Nádherná a hluboká hudba. Překrásné boje, kde spíš než o násilí jde o hru těla-jako balet nebo tanec. Hrdina se pyšní hlubokou myšlenkou, uměleckými scénami a strhujícími boji. Navíc závěrečná smrt hlavních aktérů může trhat srdce i bez zbytečných amerických udělátek (rozumějme nekonečný infantilní brek, řev...). A právě v té jednoduchosti je síla (03.10.2009)

Podobné hrátky se způsoby vyprávění byly přesně tím, co mi svého času chybělo v Klanu létajících dýk a co z Hrdiny dělá i něco o kapku rafinovanějšího než jen sled překrásných obrázků. V podstatě jednoduchý koncept dvou vypravěčů a tří verzí jedné situace umožňuje nejen donekonečna opakovat souboje v pokaždé jinak zabarvených lokacích, ale také měnit pohled na dění, vykreslovat postavy a má koneckonců vliv i na vizuální podobu snímku; jak směřujeme od původních smyšlenek k jádru věci, mění se i původně ultrahypersuper stylizované wuxia scény záhadně se chovajícího listí a odrážení tisícovek šípů pomocí kusů látky na “realisticky” přijatelnější souboj na meče v poušti. Od letmého náčrtu malicherných a malých postav se zamíří k prokreslenějším, lidštějším a zároveň vznešenějším charakterům (jejichž vztahy nabývají v závislosti na poznávání pozadí události jemnějších rysů), od jednoznačnosti ke komplexnosti, od stereotypního motivu pomsty k „vyšším zájmům“, a to v přímé úměře k tomu, čím blíž jsme pravdě. Jestli něco přežije svou dobu, tak to dle mého nebude příliš učesaný, dějový a v podstatě jednoduchý Tygr a drak, ale právě Hrdina. (05.12.2008)

Čo sa týka monumentálnosti, v podstate porovnateľné s Hollywoodom. Krása obrazu (jesenné lístie), súzvuk melódie, bombastická akcia (pár filmových scén so šípmi som už videl, ale TOĽKO šípov... uff), zaujímavý príbeh, meditačné okamihy vzpierajúce sa sedliackemu spôsobu uvažovania a príjemné herecké výkony (no áno, snáď aj Jeta Li). (29.03.2006)

Zhang Yimou má co říct i v žánru čínských wuxia filmů. Jeho ruka citlivě vede jednoduchý příběh rozsekaný do pocitů a emocí... Hero však jednoduchým filmem není - je spíš pestrobarevnou malbou črtanou velkolepou výpravou a úžasnou kamerou Chrise Doyla. Fantazie tvůrců jde za hranice známého světa a my se tak můžeme kochat nad malbou, která je zdánlivě nekonečná... Najdou se i chybky (mírně prokomunistický nádech, zbytečné maskování jednoduchosti příběhu, vždyť v jednoduchosti je síla), ale ty zůstávají zašlapány hluboko v prachu pod neuvěřitelnou tíhou kladů. Fantastické bojové scény od asijských akčních hvězd a tentokrát překvapivě i velké herecké výkony (září hlavně Chen Daoming, ale poprvé se herecky výrazně projevuje i Jet Li. Mírně festivaloví Maggie Cheung a Tony Leung pak odehrávají svůj part s citem a ostříleností, která je jim vlastní). Hero vás dokáže pohltit... jak formou, tak obsahem a pokud vás zastihne nepřipravené, zkusí vás unést vysoko do nebe... Nebraňte se... odpor je marný... (27.01.2003)

Nedávno jsem si za čékádéčkem odchytil jednoho rákose a ten vůbec nelétal, ať jsem do něj šťouchal klacíkem sebeúporněji! Ba co více, místo hutných filosofických promluv breptal jen to svoje věčné ,,čuláku, čuláku"..... Ještě ke všemu jsem si v půlce hrdinování hodil chrupku, takže tentokráte bez hvězd. (03.10.2013)