Rocketman

Film je formálně zvládnutý, je vidět, že u jeho psaní někdo přemýšlel a dokonce zapojil i kritické myšlení. (A tady vidím nejzásadnější rozdíl oproti Bohemian Rhapsody, kde člověk doslova cítil, jak filmařům May a Taylor dýchají na záda a dbají na to, aby jim film nepoškodil pověst ani současnou, a aby i kdykoliv v minulosti působili jako ti největší světci. V Rocketmanovi jsem tenhle pocit neměla.) Má to pěkný rámeček, postupné sundávání kostýmu/odmaskovávání je fajn (a dokonce bych byla radši, kdyby těžiště bylo víc tady, tedy v tom, jak je to vyprávěno, a nikoliv v tom, co je vyprávěno) a občasné prolínání snů a reality vždycky potěší. Jenomže víc už toho k dobru asi neřeknu. Příběh/děj je extrémně nudný. Filmu se podaří přesáhnout víc než polovinu své celkové stopáže bez jakékoliv překážky postavené hrdinovi do cesty. Ačkoliv tam náznak depresu a dráma je, tak je to pořád taková divně bezpohlavní limonáda, kde se hrdinovi podaří všechno, na co sáhne, a trpí jen tak trošku po straně, aby šlo poznat, že je to umělec. A zhruba v téhle chvíli se přidává taky to, že film je plný možná sympatických, ale ne příliš herecky zajímavých aktérů. Takže ačkoliv byl počátek slibný a některé pasáže zajímavé, tak jsem prakticky celou druhou půlku film proklínala a fyzicky bojovala sama se sebou, abych udržela pozornost a vydržela až do konce tu neobyčejnou průměrnost všeho snažení. Nicméně jsem díky filmu přišla na hlavní důvod toho, proč mi hudba Eltona Johna leze na nervy: je to tím piánem, před kterým se nedá uniknout, a z jehož manické falešné emocionálnosti se mi chce při delším poslechu škubat si vlasy z hlavy. Občas to tak s hudbou mám, že se mi zdá, jako by se mi psychicky nemocný hudebník snažil svojí tvorbou tu nemoc předat, místo aby sebe i mne svou hudbou léčil, a tohle je přesně jeden z těch případů. (Z českého rybníčku například Hentai Corporation, kluci jsou to sympatičtí, ale jejich poslech na mě působí jak česnek na vampýra.) (25.08.2019)

„MUSÍŠ ZABÍT TOHO, KÝM SES NARODIL, ABY SES MOHL STÁT TÍM, KÝM BÝT CHCEŠ...“ /// Elton John… znám, znám… to je ten zpěvák, co vlastnil FC Watford (kdysi s ním hrála v poháru Sparta a postoupila…). Ale co zpívá… (jasně teď jsem si nastudoval, že jako ten Lví král by bez něj nebyl taková pecka, ale…). Když už se rozhodnu něco sledovat, jsem schopnej tolerovat hudbu, která mi moc neříká. Scény s bukvicema… to už je na hraně, ale když von… dobrá! Je to takovej videoklip, kterýmu vládne „pan divný“. Celkem dost se rozmáznou ty jeho bolístky, takže jde až o poetický vyrovnání se s minulostí. Celkem se mi to líbilo a dokonce jsem poznal ten poslední song! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Hledám (dalšího) mistra sebedestrukce. 2.) Od filmu čekám tři věci: zkurvenou rodinu, drogy a homo sex.. 3.) Thx za titule „majo0007“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (27.08.2019)

Zpočátku velmi dobré, skvělý rozjezd a povedené propojení retrospektivy s přítomností, vše ale postupem času zabředlo do jakési příběhové monotónnosti s nikterak kvalitními skladbami, kýčovitými muzikálovými prvky a již stokrát omílaným příběhem o bohatství, slávě a morálním úpadku dříve zakřiknutého, stydlivého klučíka, ze kterého je nyní popová hvězda světového formátu. Náhle, tedy ve chvíli, kdy dosáhne materiální a finanční neomezenosti, začne silně toužit po změně svého zhýčkaného a nestoudně rozmařilého života...alespoň pár změn, tu patologickou vášeň v nakupování si, s dovolením, ponechám, ale jinak už budu hodný a budu pomáhat lidem. Pro fanoušky Eltona jistě zážitek, pro mě průměrný a zbytečně "ulítlý" životopisný film. [Kino Citadela - Litvínov] (31.05.2019)

Rocketman má dva hlavní problémy, které zapříčinily to, že nemá takový úspěch jako Bohemian Rhapsody. Zcela výjimečně tak musím (alespoň částečně) souhlasit s Mirkou Spáčilovou. I když je to pro Eltona jako pro člověka určitě výhra a já mu tleskám, první kámen úrazu je v tom, že zpěvák stále žije. Nebudeme si nic nalhávat. Tragédie ostatních přeci jen přitahují lidi mnohem více, než happy endy, čímž se plynule přesuneme k bodu dva. I když film pojednává o notoricky známé osobnosti nikdo asi nebude zpochybňovat to, že Queeni mají lepší songy. Minimálně tedy notoricky známější - díky čemuž se příběh jejich tvůrce zaryje pod kůži intenzivněji. V těchto bodech tedy shledávám důvod, proč má snímek horší hodnocení a lidé na něj tolik nechodí (i když na návštěvnost má vliv i venkovní pekelné teploty). Přitom filmařsky je mnohem lépe natočený. Působí extravagantním dojmem a díky tomu svou formou dokonale vystihuje Eltonovu osobnost. Příběh působí plynuleji a jde více na dřeň. Sebedestrukce lidské osobnosti má větší dopad a za rodiče se upřímně stydíte (scénář s motivy zklamání pracuje velice zručně). Navíc... Ač je vše pojato netradičně muzikálově, obsahem Rocketman určitě v ničem neztrácí. Ke všemu je v hlavní roli skvěly Taron Egerton. Pokud váháte a nevíte jestli kino poctít svou návštěvou, určitě mu dejte šanci. (11.06.2019)

Srovnání s Bohemian Rhapsody se nabízí hned z první (uvedení do kin docela brzy po sobě, podobné hudební období, extravagantní osobitost a talent Freddieho i Eltona) a musím přiznat, že v konečném důsledku pro mě vyhrává Rocketman - je to nápaditější film, je zde mnohem důmyslněji pracováno s hudebnímy kousky, které jsou vsouvány do muzikálové fantasmagorie s prvky autobiografie a působí paradoxně mnohem autentičtějším a upřímnějším dojmem (i přes jejich fantasknost) - Rocketman navíc není tak komfortní a uhlazený jako snímek o Queenech - cesta peklem životního stylu sex drogy a rock'n'roll je zde mnohem intenzivnější, bolestnější a uvěřitelnější a o to víc si člověk užije závěrečnou katarzi, kdy se konečně všechno zlomí a nadejde cesta z podzemí znovu na povrch. Silný emocionální zážitek a naprostá hudební bomba. (22.06.2019)