Klec bláznů

Klasika, nápad, afekt ... Přiznám se, když jsem se teď po letech na první díl díval znovu, že i teď jsem především v druhé části se u některých scén až styděl v tom dobrém slova smyslu za ty jednotlivé komediální konflikty. Klasika to opravdu je, právě po těch letech a mohu v tomto případě odpustit i to, že ta "komediálnost" byla z větší části postavena na pohledu na homosexuály jako na zženštilé buzny ... 7978 (26.10.2023)

Klietka bláznov musela vo svojej dobe pôsobiť veľmi svieže a zároveň kontroverzne. Dnes sme zvyknutí už na úplne všetko, čo sa týka zobrazovania homosexuálov vo filme a to trochu prvoplánové zosmiešňovanie ich štýlu života a následná rehabilitácia, keď si uvedomíme, že zvyšný svet je rovnako bláznivý ako ten ich, nemá taký efekt, ako v minulosti. Problém mám ale s tým, že tvorcovia mohli toho ukázať a vyťažiť z témy o niečo viac a navyše som mal pri konci pocit, že na záver z hľadiska vývoja postáv ešte nenastal ten pravý moment. Ale film je už poriadne starý a treba sa tak naňho pozerať aj z tohoto hľadiska. 70%. (25.10.2013)

Při sledování vydařeného amerického remaku Ptačí klec jsem se bavila o poznání víc. Zřejmě proto, že jsem ho viděla dřív než Klec bláznů, takže jsem nevěděla, do čeho jdu a pak taky Robin Williams, Nathan Lane a Gene Hackman mě pojetím svých rolí absolutně nadchli. Tím ovšem nechci nijak znevažovat herecké výkony Uga Tognazziho, Michela Serraulta a Michela Galabru. Všichni tři se maximálně snažili a hráli velmi dobře. (65%) (22.12.2022)

"Váš syn, pane Baldi, kolik má vlastně matek?" Přece dvě. To dá rozum. Jedna ho po narození odložila a druhá je transvestita. Zní to vtipně, ale mě to moc nebavilo. Mám sice o sobě dobrý mínění v tom, že jsem celkem tolerantní, ale afektovaný exhibice mámy Albína jsem prostě nedával. Ostatní byli fajn - pohodovej Renato, dokonale utlačovanej černej sluha Jacob a samozřejmě poslanec Charrier. Ten byl fantastickej. Jeho Sdružení pro morálku dlabalo na morálku skoro tak jedinečně jako Zelení ekoteroristi na ochranu přírody a demokratický strany na svobodu slova. To byla politická lahůdka. A taky jsem se poučil v tom, že máslo se mužně maže na suchar pouze železnou rukou v hedvábný rukavičce. Tímhle rozhodně prokážu svou mužnost. (30.05.2022)

Vždycky říkám, že divadelní a filmové verze se od sebe mohou hodně lišit a kdo ví v tomto případě. Film se mi ale nelíbil až tolik. Hlavně zapojení Michela Galabru komediálnosti pomohlo, protože je šokovaný výraz, překvapení či výraz odporu stojí za to. I tak už ale 70. leta, a vlastně jejich konec, byl natolik otevřený, že se i podobná témata mohla dostat na přetřes. Nevím, zda ještě o 10, 15 let dříve by si na podobný film tvůrci troufli. A co je nevětší paradox? Že dnes by naopak podobný film ani vzniknout nemohl bez nálepky xenofobní, hanlivý, dehonestující apod. Tvůrci si každopádně dali záležet na kostýmech a kostýmní práci obecně. Postavy se převlékají a i v tom je část zábavy. Vcelku slušné jsou i dialogy. (12.09.2022)