Rodinný film

Rodinný film se toho nebojí. Je jiný, je silný, je zajímavý. To je první velké pozitivum. Druhé pak herecké obsazení, respektive to, jak se zejména mladí herci zhostili svých rolí. Ocenit musíme i evropské pojetí a celkovou absenci prvoplánovosti. Taťka s mamkou odjíždějí na nějaký čas na otevřený oceán. Koupání, lenošení, poznávání. Doma nechávají dvě děti, kterým plně důvěřují, že to zvládnou a nebudou flákat školu. Jenže ti dojedou na neznámé pocity plynoucí právě z nabyté svobody. Tahle rodinná soudržnost brzy dostane několik plíživých direktů, protože náhlý skok do dospělosti bude nakonec „výchovný“ pro celou famílii. Výsledek je tichý, nikam nespěchající kus, který je ovšem až moc mlčenlivý. Postavy si nedokáží předat základní informace, postrádají výraznější projevy emocí, když jde do tuhého, vymění si pár slov a zase si jdou po svém. Prakticky všichni postrádají rozvinutější podobu. Obávám se, že takhle to v inteligentně vyhlížející rodině nevypadá. Nebo nevím, jestli to byl úmysl, ale takhle snad dnešní společnost nevyhlíží. Samozřejmě příběh psa nabízí poměrně vyspělou metaforu (symbolizuje oddanost bez kompromisů), přesto se nedokážu zbavit jakési pachuti na patře. Je totiž poměrně zajímavé, kolik silných témat (kupříkladu jsou děti opravdu tak dospělé, jak se zdálo?, vztah patnáctiletého kluka s vysokoškolačkou) nám tvůrci nabízejí, ale velká část z nich zmizí a naneštěstí vyšumí. Nejsem si ani jistý tím, jak umně tvůrci pracovali s tématem zmizení rodičů (respektive jeho vyvrcholením), prostě postrádá detailnější propracování. Po rozporuplně přijaté prvotině Příliš mladá noc si u mě nicméně režisér a scénárista Olmo Omerzu hodně spravil reputaci. A za zmiňované civilní herectví zejména mladých představitelů jednoznačně palec nahoru. Takže čtyři hvězdy dám musím. A rád. (03.07.2016)

KINO Art s účastí producenta (Jiří Konečný), kameramana (Lukáš Milota) a dvou půvabných hereček (Jenovéfa Boková a Eliška Křenková)/// Obsazení 9/10 Děj 7/10 Hudba 6/10 Kamera 9/10/// PLUS: poměrně originální režie, tvůrci se nebojí odvážných scén, především v první půlhodině zaujme střihová skladba a navazování scén, působivé bylo prolínání záběrů, celkově výborná kamera, uvěřitelný herecký projev všech přítomných MÍNUS: méně poutavý a občas až nevýrazný hudební doprovod, častěji používána diegetická hudba (přímo ve filmu-diskotéka, televize), byly scény, kde mě hudební doprovod chyběl, film rozvijí závažná témata (ztráta rodičů, dárcovství, otcovství, ztráta Oty-rodinného mazlíčka) přitom na mě nepůsobil emočně silně, může být kladem že neměl snahu emočně vydírat, herecký projev Karla Rodena byl na můj vkus až moc civilní./// Shrnutí:Film Rodinný film je především artový film. S názvem, jak vidno, bude snímek zřejmě zápasit. Může mít tu výhodu, že se dostane do širšího povědomí diváků. Stejně tak mu pomůže obsazení, psí představitel i komerční plakát. Přitom nerealizované plakáty bych zařadil mezi to nejlepší co by mohlo být u českých filmů k vidění. Osobně doufám, že bude mít snímek komerční úspěch. Zasloužil by si to nejen kvůli talentu mladých tvůrců ale především proto, že se jedná skutečně o kvalitní film, který se nebojí přijít s originálním přístupem./// Celkem 76%/// (20.02.2016)

Hojnost natahovaných záběrů (ne)zaplácne mělkost zápletky a zůstanou jen pořádné artové kudrny. Rozumným řešením, jak se zbavit nudného a zdlouhavého procesu, by bylo film pojmout coby půlhodinovou povídku. Ano, ponechat odhalené kozy Elišky Křenkové i vyždímané pytlíčky Vandy Hybnerové, ochránce psích plemen nechat v nejistotě a ukázat světu, že i český film má na působivou kameru a atraktivní dovolenkové destinace. Jen v žádném případě by neměl devadesátiminutový snímek působit dojmem tříhodinovým. Nejdříve se ve vlnách oceánu ztratí Roden s Hybnerovou, působí to strašně depresivně, už jsem si uvazoval smyčku, ejhle, náhle je dvojice živá a zdravá, jen je nezdravě opálená v obličeji, a bez dalšího vysvětlení se ocitá ve své domovině. V druhém dějství se rozjíždí další deprese, na ostrově umírá hladem, vyčerpáním a steskem rodinný pes, ejhle, je v posledním tažení, ejhle, film končí scénou, kterak si Robinsoni přebírají psa živého a zdravého. Jediným dramatickým prvkem filmu tak zůstává zjištění, že Roden není tata svého filmového syna. Tenhle úsek se až příliš nápadně podobá staršímu snímku "Operace mé dcery". Abych nezapomněl, mládež se po odjezdu rodičů baví - máme zde dvě cesty výtahem v úplné nahotě, neretardovaný studující syn se doma prohání na koloběžce a působí s ní lomoz, což vadí sousedům, hraje se flaška, jde se na diskotéku, dozor nad nimi si bere Martin Pechlát. Slovinec Olmo Omerzu je člověk, od něhož nějaký jiný film ani vidět nepotřebuji. Jedna jeho artová onanie mně bohatě stačila. 5/10 (19.06.2019)

Pomalé s nevýraznou atmosférou. 1) Spoiler. 31letý režisér a spoluscénárista Slovinec Olmo Omerzu, absolvent FAMU, se pokouší propojit několik nesouvisejících témat dohromady: dospívání, zmizení rodičů, otcovství syna. Moc se mu to nepodařilo. 2) Zaznamenal jsem pěkného 16letého debutanta Daniela Kadlece (syn Erik) a 19letého Miroslava Sabadina (Erikův kamarád Tomáš). 3) Největší herecký dojem na mě udělaly tři border kólie, které se střídaly ve ztvárnění pejska Otíka. (14.06.2017)

Ač dobře rozumím potřebě dostat na plátno tolik chladu a měl jsem tudíž protentokrát racionální důvod přenést se přes tzv. civilní herectví, strojené texty dialogů i šedivý digitální obraz, za celou dobu jsem se neoprostil od pocitu, že koukám na šplhounský famácký absolvenťák v absurdně, neživotně přepychových kulisách, snažící se pojednávat velká témata bez adekvátní životní zkušenosti nebo aspoň představivosti. Ale za vší tou sterilitou jako by se bojácně schovával člověk s planoucím srdcem, který by mohl mít na to natočit něco opravdového, až pro něj ztratí důležitost „bytí filmařem“ a naplno se ponoří do filmování (jestli ho do té doby nesemele malý český kinematografický mlýnek). (05.08.2016)