Nikdy nejsme sami

Ajajaj, tady zase někdo hodně koukal na Aronofského.. Tenhle film ve své sebezahleděnosti tak moc tlačí (po všech směrech) na pilu a tak moc se snaží aby všechno bylo zoufalé, špinavé a tragické, až je z toho vlastně jen taková plochá pouťová atrakce... Václava mám v zásadě docela rád, ale tohle je jen artová onanie ve které hystericky řve Roden a která neví jestli chce být černobílá nebo barevná... Pffff (14.04.2018)

Cesta ven bola pre mňa príjemným prekvapením a Václavovo obsadenie Klaudie Dudovej objav roka či skôr päťročnice. Škoda, že ju v tomto kvázi šokantnom filme nevyužil viac. Áno, je to čiernohumorná sranda, občas zamrazí, ale ako mozaikovitý príbeh v konkurencii podobných bračekov zo zahraničia sa Nikdy nejsme sami zadýchava. Proste to nie je tak precízne prepojené a koniec sa akoby šiel do stratena. Nehovorím, že je snáď zlý, ale od katarzie sme ďaleko. No a pri jednej z úvodných scén som práve náhodou jedol čokoládový puding, domyslite si pri ktorej. (21.03.2018)

Nic proti těm ujetým postavám; připomnělo mi to Solondzovo Storytelling, které se taky věnuje reálným sociálním tématům s očividnou nadsázkou. Tady se ale režisér Václav snažil všechno propojit, a to vážně nebyl dobrý nápad. Závěr už to v mých očích prostě neustál. Přesto film doporučuju všem, co umí ocenit vybočení ze zajetých kolejí. P.S.: Tenhle režisérův šťouchanec do netolerantních a necitlivých Čechů dostal v kině v hipsterských Vršovicích další rozměr, když se pár lidí smálo i na místech, kde to bylo spíš na zimomriavky. (04.07.2016)

Něco jako Díra u Hanušovic, ale bohužel ještě s řidším příběhem, jde spíš o koláž scének s postavami, které jsou hořkými karikaturami skutečných lidí. Naštěstí jsou scény dost vtipné, aby se to dalo přežít. Zejména tedy neskutečně odporný buran v podání Karla Rodena nebo jeho soused, typický "slušný Čech" a salónní (či spíše obývákový) revolucionář, co nenávidí všechno a všechny a plánuje nastolit nový světový řád (internetové diskuse na "alternativním zpravodajství" a Novinkách jsou jich plné). Z dalších postav stojí za zmínku romská šlapka v autentickém podání neherečky Klaudie Dudové (ta se pro tuto roli narodila!) či chlapec, kterého fascinují mrtvá zvířátka. Forma filmu je zbytečně do sebe zahleděná a Petr Václav se zbytečně připravuje o publikum. Vtipně to ilustruje diskuse s režisérem po filmu. Některé kusy filmu jsou černobílé a Petr Václav se po filmu strašně divil, že nikdo z diváků v sále nepochopil, proč tomu tak bylo (takže: když postava cítí vášeň, je film barevný. Jste hloupí, že jste to nepoznali!! :) ) (28.03.2016)

Svět je peklo a všichni si v něm náš pobyt jen vzájemně ztěžujeme. Psychologický film ze světa obydleného asi osmi postavami se může opřít o slušný scénář a výborné herce. Střídání černobílých a barevných záběrů ale podle mne ničemu neprospívalo. Aspoň že tam zbyla trocha humoru. Postavy, jakou tu hraje Miroslav Hanuš, rozhodně nejsou v českém filmu obvyklé, ale stejně by více vynikla v kontrastu s někým aspoň trochu „normálním“. V závěru kupodivu přišla špetka naděje. (14.04.2016)