Fotograf

"Ve všem je stejné množství dobra i zla."                                                                                                                         Fotograf mě přibil k židli, jako to před časem dokázala Malá Moskva. Je patrné, že se Waldemar Krzystek srovnává se svou osobní historií, téma rusko-polského násilného nažívání je v něm hluboce zakořeněno. Ke zpracování si vybírá silné motivy. V Malé Moskvě to byl milostný příběh s přesahem do současnosti ve vztahu otce a dcery, Fotograf popisuje přerod milého bloďatého málčika v lidskou zrůdu Kam vkročí, zanechává krvavou stopu ... Pomocí flashbacků dává pomalu proniknout pod povrch. V jeho příbězích převládají silné ženy a zranitelní muži. Kostlivce ve skříni nemá jen Kolja ale i Lebiadkin a Nataša. Právě to vyřčené i lehce nastíněné mezi hlavními vyšetřovateli dodává příběhu lidskosti a uvěřitelnosti. Polská filmová škola ještě nezgynula! Luxusní podívaná! (06.02.2018)

Já jsem nesmírně rád, že jsem si Fotografa nezařadil do Challenge Tour, protože by to bylo hodně nefér vůči ostatním státům - Poláci by to zkrátka jednoznačně vyhráli, chci, aby to bylo zajímavější. Fotograf je naprosto strhující, inteligentní film, který v sobě spojuje prvky psychologického dramatu, thrilleru a krimi, a vyžaduje divákovu stoprocentní soustřeďenost od první do poslední minuty. Kdo na tenhle film šel po těžkém dnu v práci nebo ve špatném psychickém rozpoložení, nemohl se chytat. Napětím jsem místy ani nedýchal a hltal jsem nové a nové informace, které osvětlovaly děsivou minulost, z níž mi běhal mráz po zádech. První dojem ze závěru bylo velké zklamání, ale po chvílce bylo vystřídáno zadostiučiněním, že takhle to vlastně muselo skončit, takhle je to správně. Ve mně se zkrátka hned probudil milovník detektivek, kterého musel přebít milovník kvalitních filmů, u nichž není nutná doslovnost. Naši polští přátelé nám dávají pořádné lekce z filmařiny. A v dnešní rozjitřené době jsem rád, že máme možnost vidět vynikající výsledek polsko-ruské kulturní spolupráce a sledovat, jak si ve filmu vzájemně dávají místy roztomilé šťouchance. (17.04.2015)

Polské a ruské vztahy byly po dlouhá staletí zatíženy vzájemným soupeřením, které se v období novověku zásadní změnou rovnováhy moci v oblasti východní Evropy ve prospěch carské říše na dlouhou dobu změnilo ve ztrátu polské samostatnosti a trýznivou zkušenost Poláků s represivní, zaostalou a mizerně řízenou státní mocí. O to víc překvapí umístění děje snímku na území dnešního Ruska i fakt, že drtivá většina dialogů se odehrává v ruštině. K fotografovi nemá smysl přistupovat jako k běžné kriminálce o nepolapitelném fantomovi, který za sebou nechává zmařené lidské životy. Mnohem víc jde o mysteriózní příběh, prostřednictvím kterého se autoři vrací k nedávné minulosti a osvětlují podstatu fungování sovětského systému a jeho dopady na celou společnost. Nenechte se odradit absurdními prvky ani matoucím žánrovým zařazením. Tohle je silný a originálně natočený film o jedinci, který se nejdřív chtěl systému dokonale přizpůsobit, aby se mu posléze svérázným, krutým způsobem vzbouřil. Jako bonus navíc tady funguje přítomnost zajímavé a neokoukané Taťjany Arntgolc. Tohle je pro mě herecký objev jako hrom a doufám, že ještě budu mít příležitost její herectví v nějakém solidním bijáku obdivovat. Celkový dojem: 80 %. (18.04.2018)

Jelikož mi film byl doporučen (za což děkuji) a nevěděla jsem o něm nic jiného, než že jde o polskou krimi, tak jsem byla zpočátku trochu zmatená tou ruštinou, ale jak tam začali mluvit o minulosti v Polsku, tak už to bylo v pohodě. Musím přiznat, že kdybych to měla hodnotit striktně po detektivní stránce, tak jsem zas až tak moc nadšená nebyla, občas jsem se ne tak úplně chytala, o kom se v té které části vyšetřování zrovna mluví a ten konec mě taky tak úplně neuspokojil. Zato co se týká ostatních stránek filmu, tak to už je docela jiná liga. Tento snímek si svým temným stylem nezadá s těmi nejlepšími zástupci severského žánru, což se týká i hereckých výkonů. Postavy jsou dostatečně zajímavé a mají patřičně bezútěšnou minulost (přišlo mi, že až moc, dokud se to nakonec uspokojivě nevysvětlilo). Hlavní postavu vyšetřovatelky Nataši jsem si vysloveně oblíbila. Flashbacky s malým Koljou a vše kolem ruské okupace, to zase táhly po dramatické stránce a přidávaly tomu hlubší rozměr. A potěšila i zmíńka o Dostojevském. (18.03.2018)

Mohlo to být za pět, ale buď jim na konci došel dech, nebo nevím, co měl zmršený konec znamenat? Dále místy nepřehledné, ztratíš se jedna báseň, což je škoda, protože jinak se jedná o luxusní krimi, s řadou odkazů na různá témata, dítě jako z hororu, vyšetřovatelé zaujali, flashbaky výborné, včetně vyšinutých postav. Ze závěru chytrá nejsem, řekla bych, že tvůrci přecenili své limity, přitom Poláci filmy tohoto žánru umí natočit příkladně, nebo ten způsob rozuzlení pokládají za zajímavý, což osobně ocenit nedokážu. Každopádně o tucet délek před kinematografii československou. Času nelituji. (10.08.2021)