Bez motivu

Preslnené a tak trochu ospalé Nice začne jedného dňa terorizovať z ničoho nič neznámy ostrelovač. Prvé obete pochádzajú z najbohatšej vrstvy, a tak vzniká podozrenie, že ide o činy nejakého ľavicového extrémistu. Vyšetrovaním je poverený komisár v podaní známeho Jeana-Louisa Trintignanta, a ten ale po chvíli zistuje, že do prípadu je zapletená aj jeho priateľka, a že vraždy predsa len niečo spojuje.. Potom čo pred jeho očami zomiera aj ona, začína pomaly rozplietať zložitý prípad, ktorý je len zdanlivo "bez motivu". Chladný, strnulý výkon Jeana-Louisa Trintignanta, ktorý prakticky celý film neprejavuje žiadne veľké emócie (ani potom čo pred očami zabijú jeho milenku) mi fakt sadol, rovnako ako už tradične skvelá hudba Ennia Morricone, ktorá hrá len občas, ale práve vtedy kedy to skutočne pasuje. Celý film som bol v napätí, a prakticky nemám čo vytknúť. Trochu bol problém, že vraha, aj jeho motív som odhadol prakticky okamžite, keď sa prvýkrát poriadne zjavil na scéne, ale napriek tomu som si užíval film až do samého konca. Tento film totiž naštastie nestojí len na záverečnej šokujúcej pointe, a má aj iné tromfy v rukáve. Kamera aj réžia sú totiž fakt brilantné, a ten jemný mystický nádych, a prvé dve tretiny filmu keď som fakt netušil, čo sa deje mi pripomínali nejlepšie pecky štýlu giallo, ktorým sa tentoraz francúzky tvorcovia iste inšpirovali.. 4a pol.. (17.05.2010)

Adaptace McBainova románu "Deset plus jeden", šikovně přenesená do naprosto odlišného prostředí a se zcela jinou atmosférou. Z Carelly, v knihách empatického a rozšafného sympaťáka, se tu stává mrazivě chladný neurotický mrzout, ale přesto má v Trintignantově podání něco do sebe. Některé scény jsou sice značně přitažené za vlasy, ale suma sumárum jde o zdařilý snímek, jemuž nechybí spád ani napětí. (21.05.2023)

Pomalé rozvazování šátku na očích. Vinni bez trestu? Ani omylem! Další na řadě. Na programu: Vražda. Mám tě na mušce. Motiv v éteru bezradnosti. Motiv bez tváře. Motiv jako Ariadnina niť. Sestavit kresbu případu a definovat rysy pohnutek nebude jednoduché. Indicie na pracovním stole rozevřené. Sedmička nenáviděných na seznamu, sedm portrétů ďábelských na plátně. Slunné Azurové pobřeží skropené krví beze stop, vendetou bez jména, obmotáno vláknem záhadného snipera, siluetou zla. Rozsudek spolykaných slz rozviklané, kvílející minulosti. Divadlo ponížení jako základní stavební kámen, jako spínač zkalený do ruda. Minulost ťala do živého hledáčku zlosti, vysáté části bytosti. Čistá práce, bezchybná trefa. Přesný, přímočarý, charismatický inspektor ze žurnálu uhlazeně dedukční drsné detektivní školy, Jean-Louis Trintignant to má "ve voku." (13.11.2014)

Dobrá francouzská kriminálka s vrahem, kterého nevíte až do posledních momentů. Škoda jen, že je strašně nestranná, neosobní a těžce bez emocí. Trintignant je třeba hodně zajímavá herecká postavička, ale jakmile chodí po place a vyšetřuje bez jakéhokoliv pohybu koutku v ústech, není to úplně dobře. Kór ve francouzské kriminálce, která si na emocích vysloveně zakládá. (17.08.2015)

Nejaký motív to predsa len má. Ale kým sa k nemu film s rastúcim množstvom rovnakých vrážd dokotúľa, už je akýkoľvek motív v podstate ukradnutý. Jednoducho vraždí sa, pretože niekomu na tom sakra záleží. Také akože priamočiare a drsné, ale v podstate o ničom. Autori sa tentoraz vyhli akejkoľvek sociálnej kritike. Ostalo čisté divadlo pre divadlo. A to samo osebe nikdy viac ako priemerný film nevytvorí. (18.11.2014)