Zvláštní případ

Michel Piccoli v roli šéfa ovládá svýho podřízenýho jako loutku. Nunto dodat, že ten podřízenej byl takovej debílek a vlezdoprdelista, že mi ho nebylo vůbec líto. Naopak jsem mu přál to nejhorší. Jinak mi to přišlo celý dost přehnaný. Nebo snad připadá někomu normální, že ten šéf zazvoní u podřízenýho a ve dveřích mu úplně v klidu oznámí, že jde k němu na pár dní bydlet? A ten podřízenej reaguje stylem: "Jó, žádnej problém, my vám hned s manželkou uvolníme ložnici a půjdeme spát na podlahu." To bych tomu šéfovi asi ty dveře od bytu omlátil o držku a šel bych radši pracovat k popelářům. Tohle je prostě poněkud odtržený od reality. (16.07.2019)

Louis je mladý reklamní expert, který má tu smůlu, že uvízl ve firmě, co o reklamu vlastně ani nestojí. Její postavení jí totiž umožňuje žít z podstaty. Cítí se neuznaný, ale nemá dostatek vůle a odvahy prásknout dveřmi. Nečekaná změna na postu manažera přinese šanci na rychlý profesní vzestup. Kariérní postup ale znamená, že se potkají dva pronikavě odlišné charaktery. Zkušený ředitel jako diktátor, pedant, buldozer a manipulátor, silná osobnost, která touží po dominanci a trpělivě své okolí proměňuje k obrazu svému. Mladík, coby snaživý, ale charakterově a duchovně mělký slaboch, který s úctou vzhlíží ke svému šéfovi jako ke svému guru. Nedochází vlastně k žádnému zápasu. Louis je postupně rozleptán, vstřebán a stává se na svém nadřízeném závislý. Poté, co šéf odcestuje do zámoří, cítí se být zrazen, opuštěn a nedokáže bez něj smysluplně existovat. Z filmu je cítit určité napětí, očekávání věcí příštích. Rozuzlení je nakonec celkem banální, s námětem se dalo pracovat mnohem radikálněji. Umírněný závěr ale umožňuje snímku zůstat na půdě reality, je přesvědčivý. Poselství není bůhvíjak hluboké, ale příběh Louise vyslovuje obecnější pravdu o člověku. Části populace je dobře ve stínu velké autority, ochotně se přizpůsobuje a hledá ochranu před nejistotou nestabilního světa. Tady můžeme hledat příčinu obliby některých autoritativních politiků a režimů. V osobnosti zkušeného hereckého veterána Michela Piccoliho dostal film navíc ideálního představitele šéfa firmy. Klidný, soustředěný, v případě potřeby otcovský a jindy zase zábavný, sebejistý a nepředvídatelný, spřádá svoji pavučinu a dobře ví, že mu jeho kořist neunikne. Celkový dojem: 75 %. (17.10.2015)

Opravdu zvláštní film o zvláštním vztahu dvou mužů. Je nepříjemné nechat sebou manipulovat, zvláště když schopnosti odolávat manipulaci ještě oslabuje vztah profesní podřízenosti. Nakonec však člověk může zjistit, že bez této po všech stránkách nepříjemné závislosti nemůže existovat a zmizí-li, ztrácí důvod k životu. Podivná, dobře zahraná záležitost. (24.10.2015)

Ženská role je tu tak netypicky výrazná (a suverénně nejsympatičtější), že si díky ní člověk uvědomí, jak je ve vleku klišé a stereotypů, i když si to o sobě zrovna nemyslí. SPOILER: Když např. začal Louis chodit pozdě z práce domů, nečekali jste, že mu bude žena dělat scény? Že bude uražená, náladová? Tak jak je to ve filmech u manželek hlavních hrdinů zvykem? A ono nic. Ba naopak(!), Louisova žena byla plná pochopení, humoru... KONEC SPOILERU I francouzskou akademii ta role zaujala a ocenila ji Césarem. Ten film je ale pozoruhodně napsaný celý, můžu ho jedině doporučit. (24.05.2016)

Zvláštny prípad je mierne nadsadená dráma z prostredia pracovného a rodinného života. Tým mám na mysli, že asi takto by sa veci neodohrávali, ale tu nejde o realitu, ale o to, čoho je dej synekdochou. Áno, už počiatkom 80. rokov a asi aj oveľa skôr bola priorita spoločnosti kariéra a "no personal life" ako napríklad také nepodstatné založenie rodiny. Tento film je silný aj v detailoch, napríklad reakcia manželky nato, či náhodou nečaká dieťa. A samozrejme záver, ktorý môže na prvý pohľad pôsobiť ako utnutie filmu, ale asi výstižnejšie skončiť nemohol. Film bude aktuálny aj o sto rokov, ak tu ešte budeme a neupracujeme sa k smrti. (17.07.2015)