Green Room

Produkční studio A24 produkuje samé zajímavé artovky a také nekompromisní žánrovky. Green Room je jednou z nich. Jako horror bych asi ani tolik tento film neoznačoval, ale thriller naprosto sedí. V hlavních rolích je punková kapela, která se snaží prosadit a potuluje se po všemožných zapadákovech. Po konci jednoho vystoupení se ale dostanou díky náhodě do velmi svízelné situace. V hlavních rolích náckové, mačety, bojoví psi, motorovky, brokovnice, nože a Patrick Stewart. To slibuje velkou zábavu. Ve zkratce je to hodně drsné a nekompromisní. Nejdříve se Green Room poměrně dlouho rozjíždí, ale pak je z toho hodně šílená jízda až do konce. (23.12.2020)

Za svého dosti bujarého mládí jsem měl pár známých jak mezi příznivci punku, tak i „anarchisty“ či skinheady. Já se nikdy do žádné sorty neškatulkoval, ale poslouchal jsem jak Sex Pistols, tak rockovou i metalovou hudbu, nebo třeba i Orlík. Ale raději se půjdu věnovat samotnému filmu. Green Room má dosti vlažný začátek, u kterého jsem si málem ohryzal všechny nehty na rukou. Postavy mi moc sympatické nebyly a ani ty kecy kolem. Ovšem jen do chvíle, kdy se přichomýtnuly k vraždě neznámé dívky, no a bylo jasné, že se z náckovského baru se zdravou kůží nedostanou. Z nudných žvástů se přešlo k násilné akci, no a bylo ve vzduchu cítit i příchod houstnoucí atmosféry. Špinavost a brutalita na sebe nenechaly dlouho čekat a na řadu přišlo i několik oku lahodících „gore“ scén. Prokousnutí hrdla bojovým psem – to byla třešnička na dortu. Krev stříkala ovšem i následkem střelných, sečných a bodných zbraní a divák nemůže říci, že by se tu na mrtvolách šetřilo. Ztráty byly na obou stranách, ale jedinou větší kaňkou na kráse bylo několik do očí bijících debilních rozhodnutí některých postav. Jasně tvůrci se snažili ke všemu přistupovat reálně, ale někteří z nácků se vážně chovali jak totálně vypatlaní retardi (možná i díky účinkům těch drog…za mého mládí by se holé lebky drog nedotkly, ale je už jiná doba…). Nešlo si ovšem nevšimnout, že v určitých chvílích se dobře rozjetá akce jaksi zaskřípla a byla vystřídána opět nudnější pětiminutovkou a to se několikrát opakovalo. Což dost škodilo rozjetému tempu. Tento thriller si tak ode mě vyslouží slušný lepší průměr. Bavil jsem se u něj, ale ten začátek byl útrpný. 60% (22.07.2019)

70% Když odhlédnu od faktu, že se kapela panáčů, co má na autě nálepky Fugazi a hraje v tričkách Minor Threat, nechá za pár zlaťáků ukecat a odehraje koncert v náckovském privátním klubu uprostřed oregonských lesů, tak mi zbyde přinejmenším hodně dobře uděláná survival grindařina, která pracuje s minimalistkými prostředky (nikoliv co se týče celkem explicitně zobrazeních zranění a umrtí) a s motivem tajemna, kdy se nejistá přiběhová linka pomalu rozuzlovává, aby diváka ve finále vyplivla a zanechala s pocitem trochu nechutné negace. (07.09.2016)

Slušný krvák o punkové kapele, co se snaží probojovat z náckovského klubu na svobodu přes mrtvoly pitbullů a skinů s brokovnicema. Film mi rozšířil slovní zásobu o slovo green room. Btw, věděli jste, že podobný agro-skinheadský klub je na Slovensku poblíž Plaveckého Mikuláše? Jezdí tam i čeští náckové a dějí se tam určitě podobné věci. (01.09.2016)

Punková vyvražďovačka. Předevčírem jsem nevěděl, že něco takovýho existuje, ale dneska jsem ochotnej vošukat bezhlavou mrtvolu anglický královny, jen aby pro mě někdo vyrobil další. Jak přesně překonvertovat to makobrózní nadšení do písmenek, když odér z mý mrdkou ulepený klávesnice, ta pravá esence nadšení, nejde vecpat do jedniček a nul? Tak tedy - kurevsky epické obsazení v čele s Herr Picardem, v brutalitách ani kapka digisraček, nepředvídatelné pořadí chcípání lovné zvěře, soundtrack říznej až na půdu a perfektně vykreslený prostředí náckovskýho prdelákova, kde rotvajleři dávaj dobrou noc a kde červený tkaničky neznačí, že je čék teplouš. Yelchina je každopádně děsná škoda. Na tu jeho sympatickou držku týpka od vedle se mi hezky koukalo už někdy od Huffa a já doufám, že se mu v tý nekonečný temnotě neexistuje pohodlně. (15.07.2016)