Komuna

Opäť ďalšia severská chuťovka o trpkých vzťahoch, ktoré nás občas dokážu pekne potrápiť. Pretože ak ide o lásku, čo sa pokladá za normálne a čo už nie? Človek, ktorý miluje, uvažuje iracionálne a zámerne prehliada akékoľvek hranice. Pretože láska ich nemá. Skutočne je však potrebné v mene lásky k druhému stratiť súčasne sám seba? Dáni sú zvláštna kultúra, zbožňujem ich iróniu, ich humor, ich detailnú prácu s emóciami diváka, no zároveň si uvedomujem, že sa pohybujem na miestami veľmi tenkom ľade a že ide o takú tú tajnú, zakázanú lásku. Videné na Art Film Feste 2016. (26.06.2016)

O radikálech vyznávajících volnou lásku na troskách jejich osvícenství. Trine Dyrholm zdařila zachytila vnitřní boj ženy středního věku, která objevila novou svobodu sedmdesátých let, ale zároveň se stala její obětí. Její Anna nedokáže sjednotit své srdce s hlavou. Ulrich Thomsen ztvárnil podrážděného Erika. Jeho milenka je medicína pro jeho zvětralé manželství. Každopádně je to neobvyklý pohled na rodinné drama a na nové limity osobní svobody v sedmdesátkách. (05.12.2020)

Nový Vinterberg není tak šokující a burcující k zamyšlení jako v Honu nebo v Rodinné oslavě. Na pozadí příběhu "starších květinových dětí" a jejich překonávání úskalí společného života pod jednou střechou přináší vlastně banální epizodu "opustil jí kvůli mladší". Ztvárnění nelehkých a nečernobílých vztahů ho řadí spolu s hereckým výkonem Dyrholmové k lepšímu průměru. Viděno v rámci Nordfestu v Evaldu. (18.11.2016)

Pre mnohých bude Komúna sklamaním podľa mňa kvôli na Vinterberga až príliš konvenčnému prístupu. Sledujeme síce viac menej to čo vo filmoch Dogmy, či už Oslave alebo Idiotoch, lenže prostredníctvom "normálnych" formálnych prostriedkov. Rodiná, respektíve komunitná dráma sa pri troche fantázie dá čítať ako politická alegória, ale ono Vinterbergovo všeobecnejšie uchopenie témy neschopnosti vytvorenia dokonalej komunity vlastne tiež akosi prirodzene smeruje aj k fungovaniu štátu alebo štátov vo väčšom celku. (11.12.2017)

Dalo by se to snadno cupovat (Proč je to vůbec retro? Proč to má vůbec tolik postav? Z prvního nevyplývá nic a z druhého ne moc.), ale kdovíproč to na mě působilo opět velmi intenzivně. Podivný mix černého humoru a dramatu, v němž sledujeme lidi, kteří se snaží být křečovitě racionální, ale podřezávají si tím pod sebou větev. Rekviem rozumných rozhodnutí, jaké se moc často nevidí. (02.06.2016)