Komuna

Opäť ďalšia severská chuťovka o trpkých vzťahoch, ktoré nás občas dokážu pekne potrápiť. Pretože ak ide o lásku, čo sa pokladá za normálne a čo už nie? Človek, ktorý miluje, uvažuje iracionálne a zámerne prehliada akékoľvek hranice. Pretože láska ich nemá. Skutočne je však potrebné v mene lásky k druhému stratiť súčasne sám seba? Dáni sú zvláštna kultúra, zbožňujem ich iróniu, ich humor, ich detailnú prácu s emóciami diváka, no zároveň si uvedomujem, že sa pohybujem na miestami veľmi tenkom ľade a že ide o takú tú tajnú, zakázanú lásku. Videné na Art Film Feste 2016. (26.06.2016)

Na to, jak jsem se jinými Vinterbergovými filmy dokázala nadchnout, Kollektivet považuju za vyslovené zklamání. Jako retro vzpomínka snad obstojí, ale pro reálné pochopení toho, jak moc je filmový námět vzdálen tehdejším náladám na předměstí Kodaně, většině diváků chybí kontext. Takto zbývá příběh o jednom velikém egu, který je pouze ohlupující a smutný. Lépe zvládnuté téma můžeme najít ve filmu Co kdybychom žili společně? (16.01.2021)

Nemozem si pomoct ale strasne priemerne - asi ako Za vsechno muze laska a Kdyz se muz vraci domu. Mnesa zdalo ze sa postavy pohybuju v akomsi bludnom kruhu - zacina to pomaly, priserne pomale tempo tomu vladne, city ludia skryvaju, a do toho sa este falosne usmievaju. Dialogy nic moc, fakt sa mi zdali len ako vatovo plane plky, o hovne. Hoci by sa dej odohraval na predmesti helsink, Stokholmu alebo osla, nic by to nezmenilo, nuda, sedivy priemer . 50 % (24.04.2019)

„Nudím se, Eriku. Něco se musí stát. Ty nezavřeš pusu. Seš milej, ráda se s tebou směju. Ale jako bych to už všechno slyšela.“ - „Aha.“ - „Chci mluvit i s někým jiným. Jinak se zblázním. Tahle fantastická vila se musí zaplnit fantastickýma lidma!“ Jen aby se to Anně nepřejedlo aneb kdo chce kam, pomozme mu tam…Co uděláte, když zdědíte velký dům? Prodáte ho za tučnou sumu? Anebo se tam nastěhujete s partou lidí a pokusíte se žít ve společenství? Zpočátku to vypadá krásně. Zábava, podporování se, budování něčeho nového a velkého. Divák ovšem tuší, že mezi takhle různorodými lidmi to dřív či později začne skřípat. A přestože Komuna kvalitou nedosahuje jiných Vinterbergových filmů, postupně se hlavně v psychologické rovině solidně rozjede, a to i herecky (vládne Dyrholm). Nejlepší jsou společné kuchyňské scény, z nichž většina obstojně graduje (zároveň nabízí i různorodý mix emocí publika). Jen je škoda, že konec vyznívá utopisticky. Přesto na rozdíl od jiných hodnotících neskončím u průměru a přihodím 1* navíc. (10.11.2023)

Víc než kvalitní evropské drama od renomovaného režiséra je film Komuna hereckým koncertem Trine Dyrholm, které komunita, ve které žije, trošičku přerostla přes hlavu. Thomas Vinterberg už mě v minulosti několikrát přesvědčil o tom, že dánská kinematografie je jedna z nejrealističtějších v Evropě. Komuna už je ale příběhem přeci jenom trošku větší úlet, než životy každých z nás. Na druhou stranu se nedivím, že s tím přišli zrovna dánští filmaři, protože hippie přístup Dánů k životu, skutečnost, že je to nejšťastnější národ v Evropě, ale zároveň vévodí spotřebě antidepresiv na hlavu, prostě musí svým volnomyšlenkářstvím, nehádáním se a lidskou volností, někde ve výsledku vyznít v osobní neúspěch a depresi. (03.04.2019)