O kuřatech a lidech

Tak takhle by vypadal Darwinismus v praxi. Nenechte se zmýlit slupkou absurdní komedie. Nejedná se vůbec o bezobsažné, či samoúčelné dílko. Už Jung varoval před přílišným užíváním ratia lidského a světonázoru založeného (pouze) na jasných důkazech a empirii. Dnes, ve věku Dawkinse, Harrise, či Hitchense jsou podobné úvahy nasnadě (možná více, než kdy dřív). Tenhle film myšlenku „přízemnosti“ rozvíjí do konce, nejdříve zde máme Nietzscheovský moment smrti boha/otce a pak se noříme stále hlouběji do omezení člověka na pouhý organismus, jehož jediným cílem je souhrn násilí, sexu a zvířeckosti. Proto jsou hlavní postavy velmi inteligentní, avšak ve svém odvrhnutí jakéhokoliv vyššího smyslu značně autističtí. Chovají se jako přechytřelé děti, mají v hlavě spousty poznatků, ale ty jsou jim z hlediska duševního rozvoje k ničemu. Podobně jako rozdělil Žižek Hitchcockokův „psycho“ dům na tři podlaží, můžeme to udělat i v tomto případě. Superego je symbolem (mrtvého) otce, ego jest v prostředním patře a id se skrývá v celé své zrůdnosti ve sklepě. Konec je pak satirický obraz toho, co by se stalo, kdybychom pokračovali v současném trendu a nechali id převzít kontrolu (byť pod maskou ega). (23.04.2016)

„Co to bylo?“ - „To byl jenom králík.“ - „To byl teda kurva velkej králík.“ Jensen mi zatím sedí spíš jako scenárista, má jediná zkušenost s ním jako režisérem (Blikající světla) mi naznačila, že s jeho humorem to budu mít těžší. Tahle černočerná absurdní tragikomedie je docela náročná. Její humor se často pohybuje na samotné hraně vtipnosti, některé scény už zábavné nejsou. Všechny však spojuje výše zmíněný přívlastek „absurdní“. Vyjmenovávat jednotlivé situace ani nemá cenu, je jich spousta, ale můžu vypíchnout alespoň groteskní seznámení, večeři, čtení před spaním či hádání o původ. Jenže díky jejich nevyrovnanosti jsem se někdy až hystericky smál, abych zase jindy jen nechápavě sledoval, co nevtipného se to zrovna na plátně děje. A jakože jsem se dlouho spíš bavil, směrem ke konci se mi postupně vytrácel úsměv ze rtů, až zmizel takřka úplně. Závěr to jen potvrdil. Díky skvělým hercům dávám ještě slabší 4*. „Myslíš, že chci něco mít s nějakejma hnusnejma kuřatama? Jenom cvičíme, než potkáme nějaký holky.“ (20.03.2017)

Tak tohle je docela úlet. Text distributora sice naznačuje, že se bude jednat o klasickou komedii o střetu civilizovaného světa s tím křupanským, ale to je omyl, ze kterého mě film vyvedl krátce po úvodních minutách, protože postava Madse Mikkelsena je jakákoliv, jen ne kultivovaná a normální. No a když přijde na scénu trojice dalších bratrů, začne být film šílenější a šílenější a člověk má pocit, že Jensen nemohl být při psaní scénáře tak úplně smyslech. Nicméně ať byl či nebyl, mě pobavil. Sice ne na jedničku, ale na dobrou dvojku určitě a nebýt místy nesmyslné ukecanosti, bylo by i lépe. 75% (19.03.2017)

"Co to lítá ovzduším? Čápi? Geny? Netuším..." Cha. Mengele byl žabař, Dr. Moreau jen průkopník. Ovšem geniální dánský genetik a zručný dyretaxidermist Evelio Thanatos, to už byl mistr. Dej mu pánbůh věčnou slávu a ať odpočívá v pokoji. V patře. A nerušte ho tam! Citlivá úchylárna o tom, že hryzání Adamových jablek mi způsobilo zaječí pysk, krev není voda, objevit pár nových bratrů je fajn a že rodina je základ státu. Varování útlocitným single divačkám, praktikujícím katolíkům, asexuálním youtuberům, veganským influencerům a zejména všem zapáleným ochráncům zvířat - při zhlédnutí hrozí psychický kolaps, předčasné zešedivění a trvalá ztráta sexuálního apetitu (máte-li nějaký), zejména však dramatický propad vašeho inteligenčního kvo.. kvo.. kvocientu. Btw, jeden by nevěřil, jak perverzně může znít i obyčejná, nevinná věta: "Místa je tam dost." Bodejť by taky nebylo, vždyť tudy snášejí vejce! Film s hra(ba)vým sociologickým přesahem (a ne, že ne), o prázdném ostrově plném genetiky, erotiky, romantiky, "holek" z hospice a naděje, která nehyne ani v kleci zavřená. Obsahuje i zajímavá zvěrstva se zvířátky a optimistické velkorodinné finále. Taky kvokám. Pětkrát. (28.01.2023)

Člověk dostane při narození spoustu kladných vlastností. Cílevědomost, pracovitost, odvahu, nebojácnost a takhle bych mohl pokračovat ještě hodně dlouho. V případě Andrease to byla kromě režisérské sudičky, ještě sudička, která mu dala dar natáčet filmy s tak černým humorem, že se to podaří jen málo komu. Tahle "uchylárna" je toho jasným důkazem a i když to možná není úplně nejlepší film, co jsem od tohoto lišáka viděl, dlabu na to. Vidět takhle skvělé herce v takto hustém průběhu, který se nezastaví opravdu před ničím, to rozhodně stálo za to! Za kudrnatého Madse a tak trošku netradiční výzkum kmenových buněk, nakonec tankuju plnou nádrž. (04.09.2015)