poster

Stockholm, Pennsylvania

  • Česko

    Sedmnáct let naděje

  • USA

    Stockholm, Pennsylvania

Drama / Thriller

USA, 2015, 99 min

Režie:

Nikole Beckwith

Scénář:

Nikole Beckwith

Kamera:

Arnaud Potier

Producenti:

Greg Ammon, Dan Halsted

Střih:

Joe Klotz

Scénografie:

Kathrin Eder

Kostýmy:

Emily Batson
(další profese)
  • playboxguest
    ***

    Námětem podobné vynikajícímu Room. Jenže zatímco tam byly využity dva pohledy, za jedno pohled matky, která zažila skutečný život před únosem, za druhé syna, který je ještě dostatečně malý. aby se po návratu do reálného světa bez větších nesnází adaptoval, Stockholm, Pennsylvania přináší pohled na podobnou situaci z třetí perspektivy. Konkrétně z pohledu dívky, která byla v době únosu příliš malá, aby si pamatovala svět kolem, a v době nálezu příliš dospělá, na to aby dokázala náš běžný svět pochopit a přizpůsobit se mu. Řemeslně je Stockholm oproti zmíněnému Room více průměrný, spíše televizně laděný, role jsou víceméně osazené nevýraznými herci, jejichž herecké výkony jsou jen solidní, ačkoli já mám pro Saoirse slabost, což filmu lehce přidává. Film podle mého více zapůsobí myšlenkama, které v divákovi může vyvolat, než tím, co mu konkrétně přednese. Mně každopádně i po dokoukání snímek několikrát úspěšně zaplnil hlavu přemýšlením nad dívkou, pro níž je život ve sklepě, díky sedmnácti letům v něm prožitým, přirozenější realitou, než život kdekoli jinde a stejně tak přemýšlením nad matkou, kterou nadálé události dovedou do takového psychického kolapsu, že se sama začne k dceři jejím omezováním svým způsobem chovat podobně jako by byla sama v roli únosce. Navíc mě zaujal otevřený konec, který mě nutí pohrávat si s myšlenkou, že se sama Leia stává věrnou kopií svého "opatrovníka" a smysl svého života nachází v tom, že ho dožije v jeho stopách se svým "vlastním" dítětem. 70%(29.1.2016)

  • Miseet
    **

    Saoirse Ronan zde předvedla něco ohromného. Chtěla jsem nějaký psychologický film, rozhodla jsem se pro Stockholm, Pennsylvania, nebylo to tak silné, jak jsem čekala, ale i tak byl celý námět vhodný k zamyšlení. Další věc, co nehraje do karet je to, že si před filmem uděláte nějakou představu, jak ten příběh asi bude probíhat, a ono to tak ve skutečnosti i probíhá. Tudíž nám tvůrci nepřipravili moc zvratů, u kterých bychom mohli projevit jakési překvapení, či údiv. Kamera působí, jak kdyby se jednalo spíše o nějaký dokument, než drama.(19.3.2019)

  • peiton
    ***

    A opäť tu máme večne nekonečnú tému uneseného dieťaťa.Problém,ktorý v našej skazenej spoločnosti je prítomný a stále bude.Tento na rozdiel od ostatných je vsadený do horizontu udalostí po nájdení dieťaťa a jeho zbližovania so svojimi rodičmi a skutočným,vonkajším svetom (neviem či ma toto zaujíma).Naviac dievča nedokáže alebo nechce a milujúca matka je tá,ktorá sa postupom času prispôsobuje pravidlám a hre jej dcéry.Smutné.Pointa a hlavná myšlienka príbehu vlastne tkvie v tom,že dievča má vypestovaný pozitívne chorý vzťah k svojmu únoscovi,kedže ju vychovával a staral sa o ňu ako o svoje dieťa celých 17 rokov i jej spomienky naň sú len pozitívneho charakteru.Nie nadarmo sa vraví:,,Otcom Ti je ten kto Ta vychoval,nie ten kto Ta porodil".(31.12.2016)

  • Aljak
    ****

    Námet vlastne rovnaký ako v úspešnom Abrahamsonovom filme Room, avšak dej je skôr zameraný čisto len na tú integráciu do reality. Tá bola v tomto prípade podľa mňa síce podaná pútavejšie, ale chýbala mi tam nejaká obšírnejšia retrospektíva, ktorá sa v tomto prípade priam núkala. Čo sa mi na tom páčilo, tak určite tá bezemočnosť hlavnej postavy, ktorá napriek tomu že z toho väzenia fyzicky odišla, avšak jej duša zostala uväznená naďalej a jej trauma nemala zrejme konca kraja. Škoda, podľa mňa sa s tým dalo vyhrať ešte aj oveľa lepšie, ale inak nadpriemer (tesne zaokrúhlený k 4*) - najmä v tomto psychologickom kontexte, a aj vďaka Saoirse Ronan, ktorá je priam ideálom na takéto role naivných dievčat (viď Brooklyn).(12.3.2016)

  • Morholt
    ****

    Tohle je hodně velká zátěž na mozkovnu. Tady člověk nemůže obdivovat dechberoucí herecké výkony (při vší úctě k Saoirse Ronan a Cynthii Nixon) a být na větvi z dramatických scén, ale o to víc ho film nutí, aby přemýšlel. Vést diskuzi o tom, zda je správné vytrhnout dívku ze spárů psychopata, byť jí dotyčný vychovává s láskou, je bezpředmětné. Prostě je. Otázkou je, co potom? Pokud je dítě uneseno jako předškolák a vráceno coby mladá žena, neexistuje uspokojivá odpověď. Ta bezvýchodnost je cítit z každého záběru V tomto případě je postup matky jistě hodný odsouzení, ale na druhou stranu se dá pochopit. Stejně jako člověk chápe hlavní hrdinku, která je prakticky bez varování hozená do světa, o kterém nemá ani ponětí a za zdnálivou neochotu spolupracovat se na ní nikdo nemůže zlobit. Nikole Beckwith si zvolila pro debut zatraceně těžké téma a obstála se ctí. 85%(31.1.2016)