Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hrdinou filmu je zavalitý čtyřicátník Fúsi, který sbírá odvahu vstoupit do dospělého světa. Prochází životem jako náměsíčný, jeho všední dny ovládá rutina. Když do jeho světa nečekaně vtrhnou temperamentní žena a osmileté děvčátko, je donucen to risknout... Snímek natočený v nejlepším stylu severských černých komediálních dramat se vyznačuje svébytným humorem a zdařile se vyhýbá nabízejícím se žánrovým klišé. (Artcam Films)

(více)

Videa (3)

Trailer 2

Recenze (140)

Renfield 

všechny recenze uživatele

A zase ten Island, se svoji typickou atmosférou, se svým typickým filmem a hlavně hrdinou, který zaujme a kterému fandíte. Gunnar Jónsson hraje Fúsiho velice dobře, navíc často pouze mimikou, protože slovy Fúsi šetří. Přesto je to právě on, kdo dělá tento film zajímavým, příběh je totiž jednoduší a vlastně ne zrovna originální, ono se toho o outsiderech doby příliš originálního natočit nedá. Dagur Kári do jinak dramatického děje vhodně zakomponoval i několik komediálních prvků, které příběh občas trochu odlehčí... občas. Jinak je Fúsi jedna velká deprese, i když ne na každého musí film takto působit. Já už při sledování hodně přemýšlel a po skončení snad ještě víc... 80% ()

dvopet 

všechny recenze uživatele

Kárimu se tentokrát povedlo vrátit k vlastním kořenům v tom smyslu, že spojuje zábavnost svého druhého filmu Outsider s výraznější melancholií debutu Albín jménem Noi. Tím dává zapomenout na svůj ryze průměrný předchozí snímek Dobré srdce, který se rozpliznul kdesi na cestě mezi oběma polohami. Kári umí coby scénárista pracovat s postavou, stejně jako ji pak jako režisér interpretovat filmovými prostředky. Současně při práci s hudbou a celkovou stavbou ví, co na diváky platí, aniž by sklouzával k přepálené sentimentalitě či naopak vtipu za každou cenu. Fúsi je proto divácky vstřícný a přesto chytře postavený snímek s některými typickými atributy severské kinematografie. (KVIFF 50) ()

Reklama

easaque 

všechny recenze uživatele

+3* mí oblíbenci už mají většinou zkouknuté toto islandské drama a tak jsem se k nim musel přidat i já. Je o mamiňákovi, který se chce postavit na vlastní nohy a převzít za sebe zodpovědnost, i když je hodně nezkušený a naivní. Vznikl z toho takový malý milý sociální film s typickým jemným ale kousavým severským humorem, jaký mám rád i já. Takže jsem byl spokojen, i když v porovnání s podobným filmem "Mazel" se mi tento líbil o něco míň. A nebylo určitě tím, že by svalovec byl hezčí než pupkáč, který se v kovbojském klobouku podobal velmi Michalu Tučnému ;-). [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()

JohnCZ 

všechny recenze uživatele

Fúsi - zavalitý chlapík z části s duší dítěte, ale především introvertní dobrák. Jeho postava je jak smutná, tak fascinující a především naprosto perfektně zahraná. S Fúsim se dá velmi lehko ztotožnit, film totiž krásně vystihuje problémy uzavřeného osamělého člověka, který by rád navázal kontakt, ale je spíše každému pro smích. Samotný příběh už ale tak objevný není. K Fúsiho smůle se mu do života připlete maniodepresivní ženská, ze které nečíhá nic dobrého. Přesto je to jiskřička naděje. Atmosféra filmu se tedy nese na melancholické, místy mírně úsměvné, avšak po většinu času spíše depresivní vlně. Závěr dojal. ()

Othello 

všechny recenze uživatele

Judd Apatow Island Edition minus humor (fakt tam neni). Nemůžu se zbavit vize a la Muž z Acapulca, kdy mrazivého večera se Dafuru Kárimu zkurvil kotel a přivolaný opravář byl tlustý mlčenlivý vousáč, kterému oprava trvala tři hodiny, řekl si o nehoráznou sumu, hodinu po jeho odchodu kotel zase odešel a telefonicky mu bylo řečeno, že dříve nežli zítra se k tomu již nikdo nedostane. A tak vrcholně nasraný Kári tráví celou noc u klávesnice, zabalený do deky a píše scénář, kde brodí nebohého opraváře jezerem hoven, dokud se neunaví natolik, že položí čelo do klávesnice a ve spánku ještě jednou, dvakrát převrátí hlavu, čímž strašlivou náhodou na konci textu vytanou slova "náznak úsměvu". Jinak se mi ten neustálý sadismus proti protagonistovi nechce vysvětlit. Kári vytvářel variace na příběh o Jobovi již ve své prvotině Noi Albinoi. Tam si ale uměl hrát ze scénářem, neúměrné házení klacků pod nohy mnohdy zvrátil do úplného absurdna a po zásluze trestal své postavy, které si o to tak trochu říkaly. Ve Fúsim se pracuje s úplně pravěkou strukturou vyvolávání dojetí skrze ošklivého tichého asociála, který aniž by se jakkoli bránil, dostává naloženo od všech a všeho. Jednotlivé scény řvou po divácké reakci tím, jak si protagonista hraje s malou holkou, chová koťátko nebo se ve své morbidní obezitě navlíkne do obleku a snaží se objektu svého zájmu mrmlaje vysvětlit, že jí koupil zájezd do Egypta. Primitivně nepříjemný zážitek. ()

Galerie (15)

Zajímavosti (1)

Reklama

Reklama