Zlatá Sindibádova cesta

Toto su filmy mojho detstva. Prisery, monstra a udatny hrdinovia. Napodiv aj po tolkych rokoch je to stale dobrodruzny film s fantastickou atmosferov, ktory ma bavil, doslova som si ho vychutnaval. Aj ked teraz by som mozno skritizoval Johna Philipa Lawa, pretoze jeho toporny vykon prilis impresivny nebol, ale aj tak. Ten film nemozem nemilovat. A ta stop-motion animacia, je doslova uzasna. Cest Burtonovi, ktory ako jediny tuto animaciu stale pouziva. 8.5/10 (24.03.2007)

Toto ďalšie Sindibádovo dobrodružstvo sa dá považovať za najtemnejší príbeh o slávnom námorníkovi z Bagdadu. Spomínam si, že ako malý som sa strašne bál tento film pozerať a pritom ma úplne fascinoval. Ako inak, prispeli k tomu krásne triky Raya Harryhausena, pričom najväčší strach išiel s jednookého Kentaura, ktorý aj dnes pôsobí až démonicky (hodný toho, aby bol uctievaný ako božstvo) a úžasne. Treba však spomenúť, že tento film trpí určitou absenciou výraznejších monštier, nakoľko šesťruká Kálí pôsobí výborne a súboj s ňou sa dá považovať za to najlepšie vo filme, no ten divne pôsobiaci griffin mi prišiel dosť odfláknutý. Ďalšia vec ktorá šokuje je, keď vezír odhalí spod masky svoju spálenú tvár, čo je rozhodne nechutné avšak naozaj pôsobivé. Veľmi zaujímavo je vybraté aj prostredie, ostrov Lemuria pripomína svojou architektúrou oblasti Indie alebo Kambodže. Na druhej strane však treba podotknúť, že pokladať architektúru za dielo primitívnych domorodcov je úplne absurdné. Scenár je mierne nedotiahnutý a objavuje sa v ňom množstvo porekadiel (v stenách žijú myši a myši majú uši, atď.), ktorú sú však často veľmi diskutabilné, avšak na celkovej rozprávkovosti príbehu to nijak neuberá. Zlatú Sindibádovu cestu treba brať ako oddychový, ktorý je aj dnes veľmi zábavný a pritom napínavý a rozhodne sa dá považovať za jedno z najlepších Sindibádových dobrodružstiev. (02.12.2007)

Už minulé Sindibádovo dobrodružství jsem kritizoval za slabý scénář a stěží průměrné herce. Tehdy dojem zachránily triky a kouzelná výprava. Volné pokračování se opřelo o atmosféru a příběh, což se ukázalo jako špatná volba. Stopáž je neúměrně dlouhá, atrakcí je jen pár a divák se k nim musí pronudit dlouhými minutami jalových dialogů a nezáživného děje. Když už Ray Harryhausen konečně vytáhl trumfy z rukávu, bylo pozdě něco zachraňovat. Souboj s Kálí a nebo obří kentaur vypadají impozantně a na youtube by z nich byl dobrý sestřih, jenže je to málo. (12.01.2021)

Jediný z Harryhausenových Sindibádů, kterého jsem neznal z TV a tudíž mě k němu nepojila nostalgická vzpomínka. Nicméně pěkný to bylo i tak. Je sice fakt, že se trikama trochu šetřilo (ale ty co byly jako dřevěná socha, šestiruká Kálí nebo jednooký kentaur, tak se moc povedly) a příběh mohl mít tak o 10 - 20 minut míň, ale jinak dobrý. Co se opravdu moc nepovedlo tak je český dabing. (28.01.2014)

V porovnání s filmy Sedmá Sindibádova cesta (1958) a Sindibád a Tygří oči (1977) je zde méně scén s monstry, která vytvořil tvůrce speciálních vizuálních efektů Ray Harryhausen. V první hodince hrdinové musí vzdorovat oživlé lodní soše a větší množství akce je teprve v poslední půlhodině, kde je k vidění oživlá šestiruká socha bohyně Kálí, jednooký kentaur a kočka s ptačí hlavou a křídly. (12.07.2012)