Pravidla moštárny

Film s velice příjemným a poklidným tempem, který nenuceně a přirozeně plyne kupředu a svou poetikou dokáže dojmout mnoho lidí. Poslední dobou jsem podobných snímků asi viděla moc a pokud bych musela vybrat nejlepší, pak rozhodně vyberu Společnost mrtvých básníků. Moštárna rozhodně neurazí, ale mě bohužel ani nezaujme. (09.08.2004)

Snad jediná opravdu zdařilá filmová adaptace některého z Irvingových děl. Scénárista (mimochodem sám autor knihy) knihu s citem převedl a tak ani brutální okleštění oproti předloze nevadí, jelikož je zachována atmoféra. Hallström má celý snímek pevně v rukách a navíc zde všichni velmi dobře hrají. Skvělý a velmi příjemný film. (06.02.2007)

Lasse Hallström zkušeně uchopil další román s velkou emocionální a výpovědní silou, ale tentokrát na můj vkus strunu přetáhl. Snad se nechal příliš unést, a já mu to neberu, ale i tak musím říct svůj názor, a ten se odvíjí od prvních slov, která mě při vzpomenutí Pravidel Moštárny napadnou. A ta znějí: "Příliš dlouhé a příliš melancholické." A já odmítám propadnout takové náladě, byť by to bylo sebepoetičtější a může se přitom desetkrát herecky i hudebně koncertovat. Nicméně Oscar pro Michaela Cainea je od první do poslední vteřiny jeho působení na plátně naprosto zasloužený a vypadá to, že kouzlo Irvingova románu a Hallströmovy přesvědčovací schopnosti ve spojení s talentem herců prostoupilo celý film a povzneslo ho. Třeba až se tou bichlí prokoušu, uvidím to jinak, zatím ale 70%. (05.08.2005)

Výborná adaptace románu Johna Irvinga s neopakovatelně staromilskou atmosférou a poetickým pomalým plynutím filmového děje, kde prim hraje hlavně úžasná režijní práce v amerických scenériích naturalizovaného mága Lasse Hallströma a uměřené, ba ,,zdrženlivé" herectví Tobeyho Maguirea a Michaela Caina. Takhle má vypadat filmová romantika a takhle vkusně se mají točit dojemné filmy... (osobně mám ale z Irvingových adaptací raději Svět podle Garpa a z filmů Lasse Hallströma Co žere Gilberta Grapea? ... jedině proto nedám pět hvězdiček...) (17.02.2007)

Že Pravidla Moštárny jsou spolu s Gilbertem Grapem dva nejlepší Hallströmovy filmy je nad slunce jasné, ovšem zvolit jen jeden by byl pro mě nadlidský úkol. Oba jsou zatraceně citlivé a dojemné snímky a u obou jsme mohli být svědky dvou výborných hereckých výkonů, který zde však byl konečně po zásluze proměněn v oscara. Avšak je nutno podnotknout, že nemalou zásluhu na oblíbenosti Michaela Caine jako doktora Larcha má jednoduše ona scénářem předepsaná postava... Film tedy jako něžný doják, který "zabolí" i pohladí, funguje dokonale, od prvních záběrů sirotčince, přes poslední slova pana Rose "Ain't that right?" až po opětovný návrat k dětem, ale přesto mi právě tento přímočarý "lov" diváckých emocí brání udělit aspoň pomyslné procento navíc, které by hodnocení převážilo na stranu pěti hvězdiček. 9/10 (24.04.2008)