Stůl číslo 19

Musím poměrně zásadně odmítnout tvrzení kolegů, že se jedná o tuctový romantický film. Vůbec ne, naopak jedná se film postavený na kvalitním humoru, který se projevuje v grimasách hlavních postav, situací ve kterých se ocitají a dialozích. Například dialogovky u svatebního stole odpadlíků jsou hodně neortodoxní, ale ono i vyznání lásky Eloise směrem k lodi jsem v jiným filmu neslyšel. Hodně švarných jinochů zde píše, že magnet tohoto filmu je Anička a jistě že je, ale mně přitáhl k filmu především Tony Revolori (fans Wes Andersona vědí ) a jeho scéna se žádostí o tanec mně za mou víru odměnila měrou vrchovatou. Jedná se tedy o hodně zábavnou a velmi netradiční romantiku. (06.01.2018)

"Co Vás pojí s nevěstou a ženichem?" Celkem nic, jedná se totiž až o stůl číslo 19, což je stůl těch, kteří měli s lítostí odmítnout pozvání a poslat pěkný dárek ze seznamu. Kdyby mě tedy někdo někdy na nějakou svatbu pozval, tak skončím přesně u tohoto stolu, ale všichni vědí, že nemám čas, tak mě raději nezvou. Nicméně obsazení stolu mi s přibývajícími drinky připadalo stále zábavnější a přivedlo mě na myšlenku, že nechat si vytetovat smajlíka na konec penisu není vůbec špatný nápad. A mám-li něco ocenit, tak je to "úspěšný byznysmen" Walter, protože takový magor by byl ozdobou každé svatby, a vypalovačka Bad Reputaion zpívaná ve španělštině. (06.10.2017)

Nehodí se tam, nejsou vítaní ani jinde, nakonec tak skončí u stolu někde vzadu. Aby se neřeklo. Pozvaní, ale ve skutečnosti nechtění. A to včetně Eloise, která ještě nedávno patřila k nejbližším rodiny, protože chodila s bratrem nevěsty. Teď sedí u svatebního stolu s podivnou směsicí a řeší, co bude dál. Už jsem to psal víckrát – Anna Kendrick by měla trochu zvolnit a pečlivěji si vybírat role a scénáře. Tentokrát to sice není průšvih, ale někdejší nominace na Oscara (Lítám v tom) nebyla náhodná. Tohle děvče má talent, s přehledem vypíchla další nejistou/zranitelnou postavu, a když už kdysi úspěšně vyžehlila svou účast ve Stmívání, jednoduše potřebuje pořádnou roli s pořádnými dialogy. První půlhodinka milá, místy vtipná, jakmile se ovšem dostáváme do dramatičtějších poloh, kvalita jde dolů. Ze svatby coby tradičního rituálu, místa nespočtu trapasů a spektra nejrůznějších individuí šlo určitě vymačkat víc, finále neuspokojilo. (18.10.2017)

Doufejte, že se vám dostane víc než jen svatebního veselí, a přání bude vyslyšeno. Přijde cosi v podobě "třinácté komnaty". Eloise dostane od své dávné kamarádky pozvánku na svatbu. Zbude na ni jen stůl číslo 19, kam se usazují nechtění a nedůležití hosté, a zde se zrodí postupné přátelství s pěti dalšími, do té doby neznámými svatebčany. A současně s nimi vyplují na povrch i trable, které má nejen hlavní hrdinka se svým někdejším přítelem, který je na svatbě též přítomen, ale také neortodoxní stará dáma, mladý a sexuálně frustrovaný Ind, rasově smíšený manželský pár středních let, zažívající vztahovou krizi a trestanec v podobě nerda. Většina filmu je fixována na jediné prostředí, tím je svatební sál, jakmile se z něj se šesti hrdiny (přibližně v polovině filmu) vzdálíme, přijde na řadu psychologická sonda do jejich duší, abychom v závěru zjistili, že se až tolik nestalo, a filmový život jde dál. Anna Kendrick si jen s obtížemi hledá divácké sympatie, její afektovaná kreace moc nebaví, lepší herci jsou k vidění ve vedlejšácích. Je vysoce pravděpodobné, že režisér Jeffrey Blitz se sám v minulosti účastnil nějaké okázalé svatby, kde zažil pár svatebčanů, co si stěžovali na životní problémy. A tak vznikl tenhle film, k němuž námět dodal i Mark Duplass, ano, ten Duplass, který ve dvou hororech Creep ukazuje své zvrácené nitro. Se svým bratrem ale nakonec ztratil o film zájem, převzal a přetvořil jej tedy Blitz. Celkově výsledný film nebude nijak v divácích rezonovat. Je znát, že režisér dává přednost dialogům a situačním komediím, takže tohle dílko má nejen téměř divadelní ráz, ale vše se zde řeší na poli kvalitnějšího sitcomu, do něhož nějakým nedopatřením zabloudily i psychologické prvky. V podstatě ucházející snímek. (11.12.2017)

Čakal som to horšie. Ale Anna Kendrick u mňa patrí k herečkám, ktoré aj slabší príbeh dokážu oživiť svojim šarmom a milou charizmou. Ide síce len o takú patetickú melodrámičku rozdelenú na jednotlivé postavy, ktorých jedinou výhodou je, že pôsobia strelene, no výsledný dojem nebol najhorší. Toho humoru by som však prijal viac, aby sa zvýraznila horko-sladká pachuť celého príbehu. Priemer. 60/100 (11.01.2019)