Herrliche Zeiten im Spessart
Zlaté časy v Spessarte
Režie:
Kurt HoffmannScénář:
Günter NeumannKamera:
Richard AngstHudba:
Franz GrotheHrají:
Liselotte Pulver, Harald Leipnitz, Vivi Bach, Hannelore Elsner, Paul Esser, Erich Fiedler, Monika Zinnenberg, Gila von Weitershausen, Klaus Schwarzkopf (více)Obsahy(1)
Poslední díl spessartské trilogie. Strašidla se vrací z vesmíru a přistávají u zámku, kde naleznou nešťastnou Anneliese (Liselette Pulver). Její snoubenec právě upřednostnil manévry před svazkem s ní. Strašidla nabídnou Anneliese svou raketu, aby ho mohla dohonit. Vinou nehody však putují časem, a ve všech dobách které navštíví, muži váhají mezi válkou a láskou k ženě. (Jezinka)
(více)Recenze (39)
Je to sice už tak trochu vaření z vody, navíc s částečně novým obsazením, nicméně je tu stále ještě přítomno ono specifické spessartské fluidum pohodové zábavy, která nelpí na logice ani fyzikálních zákonech. Příběh je sice řídký a slouží spíše jako kostra pro několik variací téhož tématu v různých časech, ale na druhou stranu je to vše proloženo řadou vydařených, byť nijak třeskutých, vtípků (trubadůrská soutěž, pás cudnosti) a některých vůbec ne špatných písniček. Své kouzlo má i z dnešního pohledu úsměvná vize budoucnosti. ()
Závěrečná část hudební veselé sci-fi trilogie ze Spessartu má v Liselotte Pulverové milou průvodkyni na cestě do minulosti i budoucnosti. Doba se mění, ale lidé zůstávají stále stejní. Důležité je, že komteska nakonec najde to, co hledala. Pěkné melodie, přiměřená dávka humoru a mírové poselství, které tento originální příběh nese napříč časem, dodává mu na aktuálnosti. Od natočení tohoto filmu vznikla řada dalších, tématikou podobných a jistě i lepších. Třeba Robertu Zemekisovi bylo v době vzniku tohoto filmu 15 let, tak kdo ví, třeba mu byl inspirací k natočení trilogie Návrat do budoucnosti. Ale ať tak, či tak, já mám celou tuto trilogii ráda a to navzdory době, která uplynula od jejího natočení. ()
Tak tady mě sice zklamaly nějaké písničky, ale nějaké si zpívám doteď. Mnohem víc mě zklamalo, že české televize vysílaly zřejmě zkrácenou verzi, nebo vystříhly jednu část. A teď SPOILER. Když v závěru filmu Anny (komteska) hledá strašidla, následně háže květinu plukovníku "Cak-cakovi", ten se usměje a je záběr, který se zvedá nad náměstí, dole můžeme vidět tři týpky zametající náměstí a kamera sklouzne na kostelní věž s hodinami. Tenhle film jsem však viděl v německé televizi a závěr se liší. Poté, co se "Cak-cak" usměje, tak se kamera pomalu zvedá od městské dlažby a my vidíme ty tři týpky, co zametají náměstí.... a vidíme jim do obličejů!!! A jsou to naše strašidla! Pak teprve je náhled na náměstí zeshora. Jen taková poznámka na okraj. ()
Za písničky, čtyři. Když slyšíte "Až zaťukám u dvířek tvých", "Rýnské víno" a další fláky, budete si zpívat spolu se Strašidly. Epizodičnost a směřování nikam ubíjí to, co v jedničce a ve dvojce slavilo úspěch, totiž příběh. Trojka je upřímně řečeno hodně velká kravina, ale režisér Žáček a sólisté z Karlína zachránili mnohé. ()
V posledním díle cestuje " komteska" časem a hledá svého ženicha.Ze všech tří dílů musím hodnotit nejvýše tenhle.Člověk se u něj docela pobaví,hlavně vizí budoucnosti,která se nám v roce 1967 nepřipadala tak strašná.Někdy je i docela pravdivá jako například mírový parlament je podobnost čistě náhodná. ()
Reklama