Berani

Fantastický film. Na Beranech je obdivuhodné, jak snímek vede diváka, jak postupně informuje a jak pracuje s emocemi. Proto nečtěte synopsi! Člověk si říká, že už ho málo co překvapí a pak bum - tohle se mnou přímo otřáslo. Pravděpodobně nejúčinnější propojení typických atributů severské kinematografie: melancholie + suchý humor, jaké jsem doposud viděl. (21.12.2015)

Berani jsou přesně tím, co jsem od nich očekával. Severské drama v klasickém evropsko artovém mustru. Minimum slov, často dlouhé záběry v krásných kompozicích a typický závěr, který i tak velkou část lidí v kině překvapil. Pokud jste již nějaké podobné severské filmy viděli, víte do čeho jdete. 7/10 (08.01.2016)

Na letošních Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech bylo k vidění hned několik kvalitních islandských filmových počinů a jedním z nich byli i Berani režiséra Grímura Hákonarsona. Co mi v létě uniklo se snažím ve zbytku roku dohnat a tak se dostalo i na Berany, pro které je hlavní devízou mrazivá atmosféra a nádherná islandská krajina. Děj se odehrává v odlehlé části Islandu, kde hraje prim chov ovcí, jenže se zde nalezne zákeřná choroba postihující chovy ovcí a místní obyvatelé jsou tak téměř zničeni v této nelehké situaci musí dojít k interakci dvou bratrů Gummiho a Kiddiho, kteří spolu již 40 let nepromluvili. Pomalý běh událostí, dlouhé záběry islandské krajiny, zima, sníh a pletené svetry. To nejvíce vystihuje tento filmový počin. Bohužel pomalé tempo, neatraktivní děj a prapodivné vyústění dělají z Beranů v mých očích pouze průměrný film. (17.12.2015)

Film je takřka identický s příběhem Tří bratří, kteří pokořili smrt a ve své zpupnosti se smrtí nechali dostihnout. V tomto příběhu se však vyskytují pouze dva bratři a smrt v podobě kulhavky u Ovis ammon (čeleď turovití). Kdo by byl býval řekl, že jedna hloupá soutěž ve výšce v kohoutku rozkmotří celou vesnici a současně způsobí odklízení mrtvol bagrovou lžící?! 69 % (08.08.2019)

Mrazivá, severská balada o tom, že nejtvrdohlavější zvíře na světě není rozhodně beran, i když se to možná na první pohled zdá. Stačí vrozená, mužská ješitnost a pak se nelze divit tomu, že bobříka mlčení lze hrát i několik desítek let. Ve vlastní rodině, vlastně jen pár metrů od sebe, se stejnou životní drogou a stejně to nefunguje...Moc hezká, někdy až absurdní ukázka toho, kam až to někdy může zajít, když se dva bratři šprajcnou a ani jeden nedokáže ustoupit. (10.04.2016)