Berani

Sheep happens. Baranov precítite viacej, ak ste dotknutí odľahlejšími oblasťami Islandu. Citlivý vo vykreslení postáv a ich vzťahov, rafinovaný v dávkovaní informáciami, neustále udržujúci divákovu zvedavosť, často prostredníctvom gést miesto slov. Režijne vynaliezavo zobrazená severská realita ľudí, pre ktorých je neprípustné už len prijať na svoj statok ovcu, vychovanú na geneticky modifikovanom krmive. (23.09.2016)

(50th KVIFF) Společně s Fúsi letošní karlovarské islandské kombo o starých smutných tlouštících. Film o dvou znesvářených bratrech, chovatelích ovcí, kterým jsou kvůli klusavce utracena jejich stáda. Mezní situace je postupně donutí prohodit pár slov a přehodnotit svůj vztah. Ze skandinávských zemích jsem zvyklý spíše na dramedie než na zcela čistá dramata, ale pozor, Berani jsou opravdu hodně vážní a pomalí, humoru je v nich pouze stopové množství. Spíše pocitový než dějový film, který mě naplnil melancholií a smutkem. Doma před obrazovkou počítače bych se asi nudil, na festivalovém plátně jsem se zažral a podlehl. 80 % (11.07.2015)

Islandská nátura se mi opět zaryla hluboko pod kůži. A co je lepší, tak poprvé i v kině, čehož si nesmírně vážím. U Islandu je opět vidět, jak hluboce a těžce je Islandský národ spjatý s přírodou. Berani z ní totiž vychází a nejsou vůbec jednoduchým filmem na sledování, spíš naopak. Ve filmu se moc nemluví, což není na škodu, protože vše ostatní zvládne luxusní kamera a islandská příroda. Když už se ale začne mluvit, je to víceméně hodně věcně. Sem tam se objeví nějaký ten absurdní vtípek, což je vlastně u islandského filmu klasika a na závěr film dokonce vytvoří i nějaké ty pocity, které se pnou a pnou, dokud nenarazí na poetický, ale dost brutální, závěr. Není co víc dodat, tohle je jasná pětihvězda a opět klobouk dolů za výborný filmový zážitek a představení něčeho nového a neobvyklého v našem světě. (04.11.2015)

„Život ovce je závislý od pastevce, jeho těžké práce a vytrvalosti. Pokud je ovce šťastná, slunce hřeje a všemu žehná. Pokud je ovce nešťastná, je noc temná a zrádná.“ A tenhle proslov je pro film fatálnější, než se může na první pohled zdát…Nemluvit spolu více než 40 let, to úplně nesvědčí o vřelém a láskyplném bratrském vztahu. A Gummi na tom neplánuje nic měnit, tím spíš, když se jeho bratr Kiddi rád napije, ustele si venku na sněhu a mrazu, nebo si jde večer procvičit střelbu, to, aby člověk chodil radši spávat do sklepa. A za sourozencem posílal raději jen psaníčka prostřednictvím psího pošťáka. Dokážou však bratři kvůli sdílené tragédii najít společnou řeč? Poněkud odtažité islandské drama, které mě však pomalu, postupně dokázalo vtáhnout do sebe. A já si u toho navíc užíval ještě krásný vizuál, pár černohumorných míst (vede nabírání ožralce buldozerem) a minimalistické herectví hlavních představitelů. To jsem ovšem ještě netušil, jak moc mě k mému překvapení emocionálně sejme závěr, který kvalitu filmu ještě zvedá. Dávám solidní 4*. (22.11.2020)

Dva berani chovaní berany a čtyřicet let se spolu nebaví, dokud je k tomu nedonutí infekce, která napadne jejich sousedící stáda. Poetické drama o bratrech, které těží z minimalistické poetiky, strhující krajiny, výtvarné kamery stoupající hvězdy Sturly Brandtha Grøvlena, úsporných hereckých kreací vousatých osamělců a typické islandské weird exotiky. Dojíždí naopak na snahu o spojení naturalismu / symbolismu v závěru, který vyznívá poněkud otravně didakticky a školácky. Ale jinak s ohledem konkurenci skandinávských uzavřených dramat Berani rozhodně pod reflektory Cannes patří. [Cannes2015] (19.05.2015)