Manželství Marie Braunové

Můj čtvrtý Fassbinder (po Strach jíst duše, Proč posedl amok pana R. a Querelle; na přesnou chronologii už si však nevzpomenu, řazeno tedy od nejhlubšího zážitku k těm "méně hodnotným" (v obrovských uvozovkách)), a opět - kdybychom byli na divadle (a nejsme nakonec?) - standing ovation; nevím, jak to ten chlap dělá, že mě vždy dostane do kolen. Zde: čerstvě poválečné zkušenosti Německa by se nemohlo dostat hodnověrnějšího výrazu, takhle nějak to tam tehdy muselo vypadat! Hlavně však: Marie Braunová je výborně napsaná a výborně zahraná postava. Dáma, kterou okolnosti donutily (ale možná taky ne?, možná apel k přehodnocení všech hodnot byl výkřikem odněkud z hloubi její duše?) býti vrcholně emancipovanou, zároveň však stále v područí, a to v područí svého partnerského ideálu. Žena, která se musela (?) státi rozežranou, chtivou, jdoucí přes mrtvoly, stále však svým zvláštním způsobem zůstala sloužící, obětující sebe samu. Právě tahle komplikovanost, potažmo komplexnost, etická nerozlišitelnost (jaký to byl z hlediska mravnostního život?) na mě asi zapůsobila nejsilněji. Pokud bych měl jmenovat film, u kterého by mě zajímalo, jak ho čtou feministické kritičky/feminističtí kritici, byl by to tento. 85% (27.04.2021)

Dokonale napsaný příběh hrají skvělí herci pod vedením velice invenčního režiséra. Několikavrstevnatý film nabízí několik romatických dramat, k tomu se nebojí si přidat i nějaké to drama existenciální a návdavkem se bez skrupulí pouští do velice zdařilé kritiky hospodàřského zázraku poválečného Německa. Němci jsou jeden z mála národů, kteří sami sobě umí nastavit zrcadlo, byť by to, co v něm uvidí, bylo sebekrutější. A Fasbinder v tomto snímku dokáže být krutý ažaž. Krutost se zde mísí s jemností a noblesou. Opět neskutečný filmový zážitek. (03.01.2020)

Keď som bol fascinovaný dvoma menej známymi Fassbinderovými filmami, tak čo potom očakávať od niektorého z jeho slávnejších diel. Očakávania nesklamali, Schygulla po výkone v Marthe opäť predviedla do puntíku presne to, čo od nej workoholik Rainer vyžadoval. Film je orámovaný dvoma geniálnymi sekvenciami, ktoré vystihujú cynizmus doby a na jeho konci sa možno opýtate samých seba, či víťazstvo na MS v Berne bol skutočne ten zlomový moment, kedy sa Nemecko dalo dokopy po druhej svetovej vojne. Ale kde niečo začína, tam niečo končí. Maria je obeťou druhej svetovej vojny, ako aj typickou silnou ženskou postavou s tajomstvami, túžbami a motiváciami, ktorých morálne zaradenie nie je vzhľadom na okolnosti vôbec jednoduché. Táto ambivalentnosť je presne to, čo musí mať rád každý inteligentný divák a v spojitosti s výraznou Fassbinderovou filmovou rečou (napr. snímanie tvárí cez členené okná) ho tak čaká silný filmový zážitok bez hluchých miest. (19.04.2013)

Fassbinder má svůj hodně specifický styl, díky kterému je celkem rozpoznatelný. Ta odtažitost je zde patrná až do poslední scény, která je tak trochu překvapením, ale zároveň nevyhnutelným důsledkem. Celý příběh má relativně dobré a zajímavé postavy, které ale mohou být i pro diváka vzdálené. Fassbinder ale celý film držel pevně v rukou. (12.11.2015)

Pôvodne som mal pozerať niečo s Fassbenderom, ale nakoniec som sa rozhodol stretnúť sa prvý-krát s FASSBINDEROM, a k tomu zhliadnuť jeho svetoznáme uznávané dielo=Manželstvo Márie Braunovej, s naprosto fascinujúcou Hannou Schygullou, a tak sa dá na záver zhrnúť, že:„Vlk ostal sýty aj ovca celá” . Tento, takmer 40 rokov starý snímok poznám zo svojej zaujímavej filmovej knižky, viac ako tri letá mám informácie o tom, o čom je, ale až teraz som sa konečne odvážil vidieť ho vo svojej celučičkej kráse, s jedným brilantným hereckým výkonom, na aký sa len tak určite nikdy nezabúda... _ Pozoroval som mimoriadne pôvabnú, c-y-n-i-c-k-ú a atraktívnu ženu v stredných rokoch, ktorá bola oddaná sa vypracovať kariérne aj cez postel svojho šéfa, de-facto, všetci muži v jej objatí vyšli asi tak na „psí tridsiatok” , za prvého Hermanna sa vydala počas bombardovania, s druhým černochom Billom nebude mať príliš dlhého trvania-milenecká láska, lebo “navrátilec” sa vracia zrovna domov v momente, keď sa to nehodí, a v amoku ho O-N-A zabije, z tretieho Karla Oswalda si robí iba dobrý deň, a so štvrtým Willim Klenzeom len špásuje... Má dokonalý prehľad o tom, ako sa chová, čo si môže i nemôže dovoliť, ale viacej prevláda to, že si robí, čo sa jej zachce, no situáciu, ktorá sa na záver totálne vyhrotí, nepredvídala, aj keď asi zrejme mala ? Možno také zadosťučinenie, ktoré som jej v skutočnosti neprial, i keď si o to viac-menej koledovala, že tak skončí... ? _ R.W.F. dám ešte do budúcna šancu+pochválim perfektnú kameru Miša Ballhausa. (09.09.2018)