Paterson

Nevím, či se dá za spoiler považovat fakt, že se během filmu nic nestane. Pokud vás tato informace odradila od dalšího koukání, tak se uctivě omlouvám. Poetický příběh o panu a paní Patersonových z městečka Paterson. Nikdy bych nevěřil, že dvouhodinový stereotyp může mít něco do sebe. Nečekejte napětí, nečekejte vzrušení, nečekejte adrenalin, nečekejte zápletku, nečekejte nějakou hlubokou pointu, a především nečekejte děj. Tento film je příběhem člověka disponujícího záviděníhodným stoickým klidem žijícího v malém domečku se svojí milující pohlednou manželkou a ošklivým psem. Tento film zcela odmítá zažité filmové stereotypy a kráčí si vlastní cestou. Pokud má někdo správnou náladu na nekonečné jízdy autobusem, rozhovory cestujících o každodenním životě, který nepřináší nic výjimečného, či nerýmující se "básně" o každodenním životě, který nepřináší nic výjimečného, tak vás pravděpodobně čeká dvouhodinový orgasmus. Na tento druh filmu je třeba mít náladu. Pokud budete pouze pozorně sledovat a poslouchat, tak vám snímek sdělí přesně to, co si hluboko uvnitř přejete slyšet. Pokud od něj budete cokoli očekávat, tak vás pravděpodobně zklame. Moc dobře to vím, neboť jsem osobně skončil někde na půli cesty. Slabší tři hvězdy. (08.04.2017)

Z toho, co mi zatím Jarmusch dal, jsem vždy většinou rezonoval ještě nějaký ten pátek, což Paterson, při vší úctě k unikátnímu Driverovu výkonu, nemá, a po pár dnech vzpomínám jenom na líbivou hipsterskou pózu, která je, byť jsem se té myšlence při pohledu na spokojené vousáče v legínách a converskách po vylezení z kina zuby nehty bránil, bohužel přesně za hranou, kdy už je více pop, než art. (08.01.2017)

Poetika všednosti zní jako téma povědomé i mainstreamovému publiku, ale Jim Jarmusch si přeci jen našel cestu, jak to udělat jinak. Citované nerýmované verše budou nejspíš mnohým připadat jako wtf, ale nakonec, když se do toho člověk ponoří, se v tom dá najít určité kouzlo. Na Paterson se mi podařilo se správně, artově naladit, a tak tomu odpovídá i mé hodnocení... 7/10 (19.02.2017)

Tak a teď jsem se odkopal! Už je jasné, že nejsem dostatečně inteligentní na to, aby se mi Paterson líbil. Mě prostě nebaví sledovat den po dni obyčejný život řidiče autobusu s básnickými sklony a jeho extrémně kreativní ženy. Nudil jsem se tak převelice, že se o mě dvakrát pokusil i mikrospánek, ale bojoval jsem až do hořkého konce. Napadlo mě, že bych dal panu Jarmuschovi echo, další film by mohl natočit o mě, byl by jistě stejně nudný, možná i nudnější, což by mu jistě přidalo na kvalitě. Musím ale uznat, že porucha autobusu dala příběhu nový náboj, díky kterému byl náhle plný napětí. Uf... (26.08.2017)

Ke skutečné poezii daleko. Hezká, předvídatelná a příjemná próza, ve které se kolem písmen nedočte Jarmuschův fanda nic nového a osvěžujícího. Povědomé zenové akvárko, bylo mi v něm dobře, ale nic víc, nic hloub... [Cannes 20016] Edit: zvykl jsem si, že dobré Jarmuschovy filmy ve mně rezonují dlouhé měsíce. Po Patersonovi nezbylo nic. Ani emoce, ani scéna, ani chuť se do Patersonu vracet. V Jimově zahradě obrazů a veršů nemá šanci přežít. (17.05.2016)