Paterson

Z toho, co mi zatím Jarmusch dal, jsem vždy většinou rezonoval ještě nějaký ten pátek, což Paterson, při vší úctě k unikátnímu Driverovu výkonu, nemá, a po pár dnech vzpomínám jenom na líbivou hipsterskou pózu, která je, byť jsem se té myšlence při pohledu na spokojené vousáče v legínách a converskách po vylezení z kina zuby nehty bránil, bohužel přesně za hranou, kdy už je více pop, než art. (08.01.2017)

Každý z nás má občas dni, kedy vnútorne analyzuje, či sa jeho život posúva správnym smerom a či s tým, čo doposiaľ vybudoval a vlastní, je spokojný. Niekedy nám k peknému dňu postačí len partnerov úsmev, výjduce slnko alebo hoci aj fakt chutné jedlo. Ale príjdu aj také dni, kedy slnko nevyjde a napriek tomu, že v podstate máme v živote všetko potrebné, stále by to mohlo byť aj ďaleko lepšie. Keď uviaznete v stereotype, začnú sa na povrch drať nepríjemné otázky. Tak toto je ten život, ktorý bol pre mňa na Zemi pripravený? Je toto už fakt všetko, čo mi poskytne? A Paterson odpovedá ÁNO! Paterson je totiž kúzelný vodič autobusu, ktorý svoj obyčajný život vidí neobyčajne. Jeho pohár je vždy poloplný, berie veci tak ako prídu a nebojuje. S nikým a ničim, pretože na čo aj, jeho život je fajn. A niekedy vám k spokojnosti stačí vlastniť kvalitné zápalky. Pretože všetko je to len o uhle pohľadu. (26.02.2017)

Na této kapitole z dějin volného verše mě zasáhl jen způsob, jakým Jarmusch vykreslil titulní město. Snad totiž právě ono je hlavním hrdinou, tím, o co ve filmu jde, a básnící řidič autobusu je jen takovým integrujícím prvkem, osou, či spíše: osičkou. Ten svět je totiž znázorněn očima jinak pohlížejícíma a vyhlížejícíma, než jak hledí a vypadají ty jeho. Takový zrak září z tváře jasné, zato autobusákova téměř neměnná maska vše zahlíží, což se zdají vyjadřovat i ony sekvence, v nichž se tzv. „básní“, tj. po snímaném světě plyne to nešťastně univerzální americké písmo. Místo řidiče ale skutečně básní kameraman. Právě nádherně snímané město mi báseň připomnělo nejvíce. Elmes osvědčil své malířské nadání již ve Zlomených květinách. Zde se jeho malba opět maximálně přizpůsobila Jarmuschovu vyprávění. Zvláště artificiálně působí všechny ty záběry, kde ulice a zákoutí města prostiňují nějaké nápisy. Typografie lidských cest a životů. (25.08.2019)

Americký Jiří Wolker řidičem autobusu. Odkazy na Williama Carlose Williamse a teď už i Patersona. Jim Jarmusch měl poezii ve svých filmech vždycky, tady je to poprvé napřímo přiznané, a je to příjemné osvěžení. Paterson není asi zásadní snímek, v tvorbě JJ jakýsi úkrok, asi jako když David Lynch zčistajasna natočil Příběh Alvina Straighta, prostě takový obyčejný nenápadný film...Alvin Straight jel napčíč Amerikou na sekačce a pozoroval mlčky svět kolem, Paterson jezdí autobusem a pozoruje tiše Pateson v New Jersey...a přitom holduje civilismu, vitalismu a volnému verši... Milý film... (24.03.2017)

Ačkoliv se nám každý den zdá stejný, protože vykonáváme tu samou činnost, je přitom zcela jiný. A není v každém z nich nouze o krásu, napětí, zklamání, prohry, ale i výhry a radosti. O sny. Pokud má život rád, netouží být někým jiným někde jinde, ale je rád tím, kým je a kde je. Tenhle film zobrazuje až neuvěřitelně dokonale poetiku všedního dne - scenérie, kolem kterých chodíme, lidi, které potkáváme, a pokaždé nám to něco dá. Jeden řidič autobusu je sice navenek málomluvný, ale uvnitř to v něm překypuje krásou a poetikou a láskou a musí to ze sebe dostat ven. Dokáže se radovat i z obyčejných zápalek a najít na nich něco poetického a kouzelného. Jeho žena také není žádný velký myslitel, dokonce bych řekl, že je naivní a občas sebestředná, ale je mu věrná a v těžké chvíli ho dokáže pochopit. Jsem moc rád, že se tento film vyvaroval sexu a smrti kohokoliv - ne že by tu náznaky nebyly, ale pak by ten film byl realistické drama, na poetika a kouzlo všedního dne. Ačkoliv se zdá, že si někdy postavy povídají triviálně o naivitách, jde o hluboká moudra (třeba: "Co je svět bez lásky?". to zažívám dnes a denně, když přijde manželka z práce a mluví jen o sobě, ani mne nepphladí nebo sama od sebe neobejme, ani se nezeptá, jak bylo.) Trochu mne mátla ta dvojčata, ale myslím, že jde o narážku na to, že by člověk často chtěl žít jiný život, a přitom si neuvědomuje, jak skvělý má ten, který žije, a že si jej málo váží. Ostatně - hezky a trefně je to řečeno v té básni o dimenzích. Vlastně by se dalo říct, že ten film je čistě náboženský, a kdo ví, proč to říkám, tak mne chápe, a ostatním to nemíním obhajovat. Dalo by se k filmu napsat daleko víc, ale to už by nebyl komentář, ale akademické pojednání. (Jo, ještě poznámka - máme v rodině básníka. Až na pár mu jeho dokonale stylizované a rytmické básně přesně podle vysokoškolských literárních pouček nevěřím. Básně ve filmu nejsou stylizované, nejsou přesné a akademici by je rozcupovali. Jsou však lidské a přímo od duše.) (21.04.2021)