Paterson

Skvěle dokreslená poetika v podmanivém hudebním podkladu, až s hypnotickým nádechem. Nejen obrazově a zvukově, ale v hloubce. Vize, rozšířený vnímání, sny, může mít každý na světě, je to věc, kterou nám nikdo nevezme. Jarmusch zachytává, spoutává v podmanivém tempu rozepíná naši duši. Hloubka duše je nekonečná - v každém z nás, stačí ji jen rozevřít. (27.04.2017)

Začnem trochu atypicky, presnejšie ANGLICKY, ale tak trochu inak. Herec, ktorý stelesnil postavu Patersona z malého mestečka Paterson, sa volá ADAM DRIVER, a je to zvláštny, ale zaujímavý to človek... Chcem sa vlastne dostať k jadru veci. Jeho priezvisko Driver, znamená po našom : VODIČ, v snímku stvárnil vodiča autobusu, linky č. 23. Keď si to spojím doslovne, tak by to vyznelo : BUS DRIVER, čo sa dokonalo hodí k tomu, o čom vlastne tento film je, a nielen o tom. Skrátka, bol predurčený k úlohe, ktorá mi vytvorila veľký a nesmierne pozitívny úsmev na tvári, jednoducho ma tento nezávislý film, strašne NADCHOL ! Odohráva sa od PONDELKA, do pondelka, a keď to správne počítam, tak by to malo byť osem dní, aj s tým nasledujúcim, definitívnym. On je šoférom pravidelného spoja, ktorým dennodenne preváža rôznych cestujúcich, ktorí sa zvyknú rozprávať počas jazdy, o rôznych situáciach, ktoré prežívajú. Jedným uchom dnu, druhým von, tak by som to charakterizoval, z jeho pozície. Čo ho veľmi zaujíma, je písanie básničiek, ktorými je totálne fascinovaný, a ja s ním. Je posadnutý jednak svojou excentrickou iránskou priateľkou, v ktorej sa skrýva velikánska CHARIZMA, ale aj tým, čím si kráti voľný čas, tou fascinujúcou literárnou činnosťou, ktorá vytvára bravúrne nápady z hlavy, obyčajne - neobyčajného šoféra LINKY č. 23, inak vo filme, je veľký výskyt : DVOJIČIEK, ktoré si praje mať jeho krásna frajerka, a tak zrejme preto pozorujem práve tento častý jav. Už si ani úprimne nepamätám, kedy naposledy som videl niečo tak naprosto : GENIÁLNE, žiadne prestrelky, žiadne vyšinuté výbuchy, žiadni super - hrdinovia, a iné somariny, len pekne pomaly plynúci snímok, v ktorom ide hlavný hrdina do roboty, a zase domov ( Kedy naposledy ste mali možnosť vidieť to, čo sami robíte... ? ), po šichte ide vyvenčiť PSA, ktorého priviaže pred barom, a v tom si pre zmenu poklábosí s barmanom, no, sem zvykne chodiť aj jeden, bývalý černošský párik, kde si vymieňajú medzi sebou názory, lebo Everett sa nevie spamätať z rozchodu s Máriou... A práve aj černoch, i neskôr tento milý psík MARVIN, mu pripravia nepekné PREKVAPENIA... Zbytočne to viac rozpitvávať, pretože mne film parádne SADOL, ale som si viac - menej istý, že mnohým sadnúť nemusí... JIM JARMUSCH JE BOREC ! (29.03.2017)

Myslel jsem si, že po dlouhých letech hladového hltání braku se už budu dalšímu Jarmuschově poetizování života "obyčejného" člověka a glorifikaci (nebo aspoň popularizaci) nejrůznějších loserů trochu cynicky ušklíbat, že když neuvidím litry krve, metry vyhřezlých střev, nebo kanibalské mutanty budu se kapánek nudit. Ale nestalo se, opět mě dostal. Tedy on ten jeho hlavní hrdina, vnějškově obyčený člověk z lidu, nebyl zase až tak úplně obyčejný. Nejenom že psal moc pěknou existenciální poezii, ale hlavně (skvělý) Adam Driver je fakt monstrózní zjev. Hlavu, uši, nos, ruce (a kdo ví co všechno ještě) má ca dvakrát větší než je průměr a celkově na mě působí dojmem nepříliš vydařené Frankensteinovy kreatury. A jako naschvál mu pak tvůrci za partnerku vybrali buchtu s vizáží Miss Persia, která byla ovšem na můj vkus až příliš medová a přeslazená a její postava pak v kontrastu s bigfootem Driverem působila nevěrohodně, vyumělkovaně. Ale jinak se mi Jarmuschův svět opět hodně líbil. Svět, ve kterém se s vámi čtyřlístek podezřelých uzenáčů v kabrioletu dá na noční ulici při venčení čokla do přátelského pokecu. Svět, ve kterém se dospělý chlap nebojí sednout si na rampu vedle dospívající holky a klábosit s ní beze strachu, že bude hystericky obviněn z pedofilie a lynchován. Svět, ve kterém si spolu muž a žena po večerech předčítají básně a přehrávají písničky, namísto toho aby neustále zvířecky kopulovali anebo čuměli na bednu. Prostě svět zidealizovaný, takřka snový, takový - přímo se štítím to napsat - laskavě hřejivý (fujtajxl!). Ale nebyl by to Jarmusch, kdyby se do děje nevloudil i stín smutku, kdyby se vlastně celý děj nenesl v duchu neurčité nostalgie a melancholie... (11.09.2019)

51. MFFKV: Snímek o sedmi dnech ze života řidiče autobusu, který je zároveň amatérským básníkem, dotahuje Jarmuschovu typickou poetiku na zcela novou úroveň, v níž zdánlivě vyprázdněný obsah postavený na harmonické repetici zcela souzní s filmovým stylem. Ten, stejně jako hlavní hrdina, který přísně dodržuje své rituály, virtuózně opisuje stejný vzorec (pohyby kamery, hudba, herectví, situace), aby nám se smyslem pro detail ukázal krásu každodenní existence. Síla Jarmuschova filmu nestojí na ději, nýbrž na pocitovém prožitku pramenícím z harmonických variací obrazů a jejich významů, které se snad nejblíže přibližují lyrické japonské kinematografii z dílen Kurosawy nebo Ozua. Po dni přichází další den – je ale jisté, že po Patersonovi už další takový film nepřijde. Alespoň v režisérově filmografii. (15.01.2017)

Dráma bez drámy. Snímok, ktorý si len tak plynie, prezentujúci vzájomnú toleranciu či podporu vo vzťahu, dvoch absolútne odlišných osobností. Kým jeden žije mimo reality vo svojom vlastnom svete, druhý sa stretáva s každodennými starosťami či problémami ostatných. Je to pekný film, nedá sa povedať, že by som sa mimoriadne nudil, pričom mi je úplne jasné, že svoje vysoké hodnotenie dosiahol práve pre svoju neskutočne obyčajnú obyčajnosť, no ja radšej drámy, ktoré dokážu s mojim vnútrom trošku "zamávať". No a presne "takýto" Paterson skrátka nie je ... (09.02.2017)