Paterson

Nemam slov. Naozaj. Ten film zomna vysal doslova vsetko. Chut zit, premyslat, existovat, este aj snahu napisat tieto riadky. Film bol dokonalym stvarnenim nudy, nicoty, absolutneho nihilizmu. Zapletka neexistovala, hlavna postava bol nesympaticky, nudny flegmatik s este nudnejsim zivotom. Jeho priatelka - nestabilna, emocionalna, naivna a mierne manipulativna latina s obsesiou s "istymi" farbami. Stereotypny stary cierny barman, vedlajsie postavy a ich dialogy boli horsie jak NPC z GTA. Este aj ten chrciaci maly sprosty pes ma natom celom iritoval - aspon nakonci tu totalnu prazdnotu mierne naplnil. Naozaj som dufal, ze na konci filmu vsetci zahadne zomru a dom bude zvonka natrety na ciernobielo. Nadhernym paradoxom na tom vsetkom je, ze tento film som si pozrel na zaklade nepriameho odporucenia od spoluziaka zo strednej, ktory ho oznacil za svoj oblubeny. Uz mi je jasne, preco som si s nim nikdy nerozumel... (05.09.2022)

Na této kapitole z dějin volného verše mě zasáhl jen způsob, jakým Jarmusch vykreslil titulní město. Snad totiž právě ono je hlavním hrdinou, tím, o co ve filmu jde, a básnící řidič autobusu je jen takovým integrujícím prvkem, osou, či spíše: osičkou. Ten svět je totiž znázorněn očima jinak pohlížejícíma a vyhlížejícíma, než jak hledí a vypadají ty jeho. Takový zrak září z tváře jasné, zato autobusákova téměř neměnná maska vše zahlíží, což se zdají vyjadřovat i ony sekvence, v nichž se tzv. „básní“, tj. po snímaném světě plyne to nešťastně univerzální americké písmo. Místo řidiče ale skutečně básní kameraman. Právě nádherně snímané město mi báseň připomnělo nejvíce. Elmes osvědčil své malířské nadání již ve Zlomených květinách. Zde se jeho malba opět maximálně přizpůsobila Jarmuschovu vyprávění. Zvláště artificiálně působí všechny ty záběry, kde ulice a zákoutí města prostiňují nějaké nápisy. Typografie lidských cest a životů. (25.08.2019)

Bola raz jedna rutina. Pohľad na hodinky vždy v rovnakom čase, aj bez budíka. Ranné vstávanie, práca, večer cesta domov. Žena v domácnosti so slabosťou v čierno-bielych dekoráciách, venčenie psa a jedno pivo. Veci tak bežné, že sa nemusia ani rýmovať. A predsa z určitého zvláštneho dôvodu existuje pre niektorých z nás chuť o tom písať básne. (13.06.2017)

Poetický příběh patersonského Petrarky Patersona aneb Někdy prázdná stránka skýtá nejvíc možností. Na nový kousek Jima Jarmusche jsem se opravdu hodně těšil a nevěděl jsem o něm víc než to, že hlavní hrdina řídí autobus. Doporučil bych všem totéž... Ale vlastně proč? Je mi totiž jasné, že kdykoliv Patersona uvidím znovu, bude mě bavit úplně stejně, ačkoliv budu vědět, co na mě chystá. V celé té jednoduchosti je velká síla. A Jim Jarmusch si s ní opět vyhrál tak moc, že ho zkrátka nelze nepodezírat z toho, že Adama Drivera do šoférské role vybral hlavně podle jeho příjmení. "Aha!" (10.01.2017)

Driver je skvelý, príbeh o znudenom autobusárovi čo píše básne je zaujímavý, ale ťahá sa to ako sopeľ a je to deravé. V tomto príbehu sa nič zásadné nedeje. Snímka Paterson je krehká, jednoduchá i zložitá. Tak ako hlavný hrdina, ktorého dni sú zdanlivo navlas rovnaké. Objaviť čaro rutiny a každodenných stereotypov nie je ľahké. Civilné herectvo Adama Drivera v postave Patersona sa zapasovalo do zľahka plynúceho príbehu. Pôvabná iránska herečka Golshifteh Farahani po jeho boku je príjemným osviežením. Jej postava prináša do príbehu radosť a optimistické nazeranie na život. Autor hrdinu vystavil v závere ťažkej skúške a diváka na okamih zneistil. Jimovi Jarmuschovi jeho príbehy vždy pokojne plynuli, vo svojom vnútri boli znepokojujúce. Často odľahčované vtipom či iróniou, no vždy zdvíhali varovný prst. Paterson je iný. Je dielom vyzretej osobnosti, ktorá má jasne zadefinované, čo je podstatné a čo treba prehliadať. Pozvoľna plynie v repetíciách s drobnými variáciami. Vo filmovom vyjadrovaní využíva hudobné i básnické prostriedky. (07.09.2019)