Mít a nemít

Jak říká klasik, příběh je chabej jak k smrti vyčerpanej a vyzvoněnej telefon. Chybí mu ta správná gradace, která je nejlepší ingrediencí v této diskuzi tolikrát zmiňované Casablancy. Ale Hawksova režijní ruka je pevná a dovede ukočírovat i špatný scénář. Atmosféra válečného Martiniku je velmi příjemná i s dokonalou hudbou. Ale hlavně, lepší filmový pár než Bogarta a Bacallovou byste pohledali (a nenašli). Dokázali to už v Hlubokém spánku a dokázali to i teď. (28.12.2009)

WHAT SORT OF A DAY WILL IT BE? I DON'T KNOW. JUST ABOUT LIKE YESTERDAY. ONLY BETTER! Kapitán Morgan a pije rum. Mno, tak to bylo něco tohle. Jinak sakra drsnej námořník je ten Bogart, to se musí nechat. To samý i ta jeho kočka. Jediný co mě trošku otravovalo, byl ten ožrala Eddi. Ten herec Brennan, vždycky hraje tak nesympaticky a i jeho origo hlas je strašně otravnej. Měl ho hodit přes palubu hned, jak se k němu otočil zády a plnou parou pryč!!! (10.12.2013)

Opravdu je to v podstatě Casablanca Vol. 2. Lauren Bacall je ve své první roli dokonale nad věcí, celý příběh je tak nějak hezky uzavřený, zarámovaný a mile bezproblémový. Nemá to sice tu dokonalou Casablanca auru, ani její ikonický závěr, ale Hawks dokáže udržet tempo a zábavnost příběhu tak nijak nepovadává. 7/10 (14.07.2017)

Hawks znásilnil Casablancu a k tomu naprosto změnil Hemingwayúv příběh, ale proč mu to mít za zlé? Pouze se svezl na vlně. Bogart je stále jako Rick Blaine skvěle břitký a cynický, ale nudnou Bergmanovou vyměnili za Lauren Becall, která má kouzlo a s Bogartem byli na stejný vlně nejen ve filmu, ale i životě. (09.03.2009)

Bogart ve válečném ohrožení a v opojení ženským půvabem ničí charizmatem a pohotovostí všechny protivníky v dohledu. Do casablancovského kouzla tu ale chybí konzistentnost, nadčasovost a ona téměř hmatatelná osudovost. Lauren Bacall může být jak chce krásná, ale můj prototyp osudové ženy to zkrátka není. Naopak, její Marie příběhem jenom proplouvá a i přes neodolatelnou krásu zůstává lehce zmatenou a otrlou dívkou, která si svým chováním Bogartovu pozornost snad ani nezaslouží. Jejich vztah navíc nemá šanci rozkvést, protože se odehrává až ve druhém plánu za válečnou linií, která ale, i přesto, že zabere mnohem více času, klouže jen opatrně po povrchu. Všechno se děje podle strojených komplikací a to od prvního zádrhelu až hezky k tomu poslednímu. A i když se na film díky hlavní dvojici (na které to jiskření, které se projevilo i v reálu, je vidět v každém políčku) dívá moc příjemně, je Hawksův snímek jenom pomíjivou nostalgickou vzpomínkou. A tu stojí za to Mít, ale příště snad už někde jinde. (17.07.2008)