Bába z ledu

Spoilery! Ačkoli mě letos více dostalo Po strništi bos, tak nelze Bohdan Slámovi upřít, že zkrátka umí. Jeho snínky jsou tak příjemně jiné, že se snad postupně prokoukám ke všem. Krásný příběh o lidech, kteří jsou ještě stále mladí pro tetičku smrt, ale už přeci jen trošku staří pro strýčka život. A tak divák sleduje zoufalou snahu žít, nebo alespoň vnést do svého života nový impuls a uprchnout ze stereotypu. Kronerová s Novým neměli chybu. Jejich postavy jsem jim věřil. Příběh má mnoho vrstev, což nebývá u nás úplně obvyklé. K mnoha oceněním tedy nemám výhrad. Vynikající kus dobře odvedené filmařiny, který se vyplatí vidět i kvůli jedné velkolepé scéně, kde si to rozdávají geronti jako za mlada, tedy minimálně se o to snaží. Děsivá věc, když mozek by chtěl, ale tělo už nemůže. Jediná výtka snad jen k té drůbeži, kterou hlavní hrdina nosil všude s sebou. (18.03.2018)

Český lev ve správných rukou. Je to sice přesně vykalkulovaná v zásadě banální story podle šablon americkýho nezávislýho filmu, jen ozvláštněná prostředím otužilců, ale nevadí. Film mě bavil, jakkoli se dal předvídat takřka doslova. Spíš mě přiměl k zamyšlení nad cenami Českých lvů samotných a v souvislosti i české kinematografie vůbec. Hlavně v souvislosti s oceněním za vedlejší role. Za co prokrista dostala Lva Petra Špalková? A za co byli nominovaní její kolegové Vilhelmová, Neužil a Daniel? Během těch několika málo minut nepředvedli nic, vůbec nic, jen pár utrápených vzdechů nad životem! Takže buď politika akademie funguje stylem "máme tu solidní film, tak ho nominujeme na všechno", anebo byly vedlejší role v jiných filmech ještě horší. Obojí ale vystihuje velice neradostný stav současného českého filmu. Bída a zmar. No nic, zpět k Bábě z ledu (kdo probůh vymyslel tak idiotskej název?). Bylo na ní znát, že ji Sláma piplal dlouhé roky, má všechno do detailu napsané a promyšlené, měl ohromující šťastnou ruku na Zuzanu Kronerovou (co se Pavla Nového týče, prostě zahrál sám sebe - nerudnýho dědka, tam jsem v chvalozpěvech opatrnější). Není to nic fantastického, k dohánění pohříchu pouze evropské, když se ani neodvažuji mluvit o zámořské, kinematografie to nestačí, ovšem v marasmu posledních let je to jedna z mála světlých výjimek. (18.03.2018)

Skromný film, který má co říct a říká to tak, že i kdyby člověk ne úplně se vším souhlasil, musí to respektovat. Těžko vydrží v kinech rok a půl jako křečovitá slátanina Všechno nebo nic, ale přál bych Slámě malý tuzemácký zázrak. Novýho Pavla jsem tuhle potkal v metru na eskalátorech a zdálo se mi, že má na sobě kraťasy z filmu. Tomu se říká vžití do role! (02.03.2017)

Mně je to poselství, které chce film předat, velmi sympatické - ono zamyšlení nad sebeúctou, sebepoznáním, vlastní svobodou a především sebeuvědoměním -, ale když ono je to tak těžce tezovitě, v podstatě prvoplánově a předvídatelně natočeno. Navíc mi vadilo, že zde máme spíše karikatury, než životné postavy, až absurdně dovedené do krajnosti (především postava Vilhelmové-Dykové, i když tu moderní hipsterskou blbku zahrála skvěle, pokud ji tedy musela hrát, toť otázka) a mužské postavy jsou všechny do jednoho slaboši, a to dokonce i ta, která zdá se už ví, co od života chce. Ten zvrat do slabocha na konci filmu to celé tak nějak posadil na zadek víc, než obě postavy bratrů, opět vyvedené v absurdně krajních polohách chudého lenocha a závisláka na nakupování starých knih a pracovitého boháče, který jde pro úspěch přes mrtvoly, jak je naznačeno u jednoho z obědů. Mimochodem, tuhle doslova úchylku českých tvůrců na scény u jídelního stolu dodnes nechápu (třeba Hřebejk je v tomhle zcela ulítlý), asi holt jiný kraj, jiný mrav. Vadily mi nezvládnuté herecké výkony u neherců, časem už mi slepice lezla na nervy (byť chápu tu metaforu k lidem, kteří jsou v depresi, dokud nenajdou sebe a místo, kde jsou šťastní), samotné seznámení s otužilci na začátku mi přišlo hodně nevěrohodně podané, nepotěšila mne sexuální scéna a olej, což se sem moc nehodilo, vadila mi další teze, že Ivánkovi stačí k odložení tabletu prostředí těch správných lidí (bez bio produktů, bez přehnané přecitlivělosti a sledování moderních trendů – i když cyklisté mi tu chyběli), přece jen to chtělo více rozvést (včetně scény, kde klukům ve škole nabančí, ta zde zoufale chybí), vadilo mi nedořečení mnoha motivů, i ten konec, ze kterého se Bohdan Sláma vylhal nejjednodušším možným způsobem (včetně postav manželek) a k němuž vlastně nevede rozumné vysvětlení, proč. Jak jsem už psal - samotná myšlenka, některé vtipné či úsměvné scény, to vše je fajn, navíc se to natáčelo U Sváry, kam chodím na pivo, takže tam to prostředí znám, ale celkově mi přišel ten film postavený na vodě. Ale jinak samozřejmě, klobouk dolů před herci a jejich plaváním ve studené vodě. (08.09.2020)

Tropický večer, přeplněné náměstí v Uherském Hradišti, červenec 2017. Přede mnou fronta na hambáče a párky v rohlíku, někdo mě málem polil pivem. Včera jsem si dala Bábu z ledu v klidu domova. Osobní dojem z filmu je asi příliš intimní, než abych ho tu chtěla sdílet. Mám ráda kameru Marka Diviše i příběhy Bohdana Slámy, tento jeho poslední mě zasáhnul asi nejvíc. Díky! (13.03.2018)