Bába z ledu

Film o bláznech! Já nevim, ale takhle se snad normální lidi nechovají. Ano, jsou sobci, jsou nevychovaní malí parchanti, jsou lidi , kteří by se pro rodinu rozdali atd., ale ty jejich reakce zachycené ve filmu mi prostě přijdou nenormální. I ta Hana je svým způsobem praštěná, i když Zuzana Kronerová ji zahrála senzačně. Nevim, asi to byl účel - jakože jsme všichni svým způsebem blázni, např. v Pelíškách to funguje skvěle, ale v tomhle případě mi to nefungovalo, asi se moc tlačilo na pilu. Nakonec nejlepší byly nic neřešící scény s otužilci. A co ten závěr? Podle mě jedno velké rozhádané a rozvrácené nic. Rád bych dal 4*, ale bohužel, ty dávám jen když vím, že si film rád pustím znovu. A taky marně přemýšlím za co dostala Petra Špalková Českýho lva, mě se zdála naprosto nevýrazná. (11.03.2018)

Film, který je opravdu ze života a spousta lidí se v něm pozná. Zbytečné vykecácání je zde nahrazeno velmi zdařilými hereckými výkony. Kronerová si tu sošku zasloužila. (Ostatní ocenění mne zas tak výrazně nepřesvědčili, že by to mělo být to nej v čs kinematografii za onen rok) Není to film, který by si člověk dal do filmotéty a třikrát za rok pouštěl, to ne. Je to "jen" dobře natočené drama o rodinných vztazích. (17.03.2018)

Na snímku mě nejvíc lákalo spojení Bohdana Slámy a Pavla Nového, které bylo nakonec nejméně zajímavé, Nový nepředvádí nic zvláštního, je sám za sebe, prostě JE. No a dál? Sláma jako vždy sociální, tenhle jeho poslední film je na rozdíl od minulých excentrických Čtyř sluncí velice minimalistický, stačí gesto či věta a divák musí dávat pozor. Moje chyba, čekal jsem asi něco jiného, více dějového, méně formanovského a "novovlnného." Ve výsledku je film vlastně o charekterní ženě a její osamělosti. Vše, co na mě působilo méně, vynahrazovali Neužil a Daniel v rolích synů. Na Švejka se i přesto těším!! (27.02.2017)

Zamilovat se dá v každém věku, i když už lidé nejsou tak pružní na těle ani na duchu. Žel, ve filmu ze kterého ze všech směrů trčí, že cílí hlavně na festivalové publikum. V reálně pojatém příběhu se tak vyskytuje postava jak od Felliniho, samorostlý otužilec, který sdílí maringotku na břehu Vltavy, v jedné místnosti se slepicemi, z nichž s jednou má až podezřele blízký vztah. Takže slepice, v nepřítomnosti pána, upadá do deprese, což se projevuje tím, že klopí hlavičku. Že jsou si se slepicí souzeni, ostatně nasvědčuje, že slovní zásoba čackého starouše se omezuje převážně na slovo: „Proč?“, což neváhá opakovat několikrát za sebou (a ne, není to kvůli tomu, že by nedoslýchal). Spíš mi to připadalo jako mužská obdoba slepičího: Kvoook?“_____  Srdnatému plavci se slabým srdcem vstoupí do cesty jedna už poněkud opotřebovaná Popelka (tady se omlouvám Zuzaně Kronerové, kterou považuji za velmi dobrou herečku) a nastane milostná eskapáda pozdního podzimu. _____  Mezi realistické prvky, jako je vykořisťování seniorky rodinou, se přimíchávají nesmyslné schválnosti bez reálného základu, ale i bez jakéhokoliv magického potenciálu, cílící právě na diváky nezávislých festivalů. To je například soužití se slepicemi, proměna v Marylin Monroe, případně useknutý konec, kde jsem marně tápala v příbuzenských vztazích hrdinovy rodiny. Přetrval ve mě pocit nudy a falešnosti celého příběhu. SHRNUTÍ: Hodně umanutý festivalový film. (14.07.2021)

Žel, pro mě nejslabší režisérův snímek. Od uvolněných Divokých včel, kde byl Sláma spojením komedie a dramatu úžasně nad věcí, přes drsnou psychologii Štěstí, až po další jeho lidské příběhy, se dostal do současné tuzemské dějové prázdnoty, kde jeho osobitý štyl jen nedočkavě přešlapuje za kamerou a žánrové póly se těžce odpuzují. Nepomáhá ani jeho klasický herecký tým plus pár "nováčků", kteří společně vytvořili přemíru postav bez možnosti pořádného hereckého projevu. Kontrast mezi životními styly je sice pěkný, nicméně postavy obou synů a jejich rodin mi ve finále přišly neskutečně zbytečné (jak mám Petru Špalkovou rád, tak Lva za vedlejší roli vážně nechápu...). Daleko více mne zaujala Alena Mihulová a její příběh, na kterém bych, po totálním vymazání Haniny rodiny, jejichž příběhy se mohly klidně odehrát v desetiminutové retrospektivě, která by divákovi i silněji přiblížila životní odtažitost hlavní hrdinky, celý film postavil. V žádném případě si nedovoluji kázat či poukazovat, jak to měl vítěz letošního Českého lva točit, nicméně z nabídnutého materiálu jsem k tomuto závěru došel. (12.03.2018)