Badkonake sefid
The White Balloon
The White Balloon
The White Balloon
Obsahy(1)
Tento film získal v Cannes zlatou kameru a poté obletěl snad všechny festivaly. Na příběhu děvčátka, jež v den oslav Nového roku vymámí na mamince peníze na nákup zlaté rybky, ale cestou do obchodu je ztratí, je podepsán jako scénárista slavný Abbas Kiarostami. Jeho vliv se odráží i na rukopisu režiséra Jafara Panahiho, který byl ostatně nějakou dobu jeho asistentem. Film, který je takříkajíc o ničem: jedinou hádankou je, zda malá Razieh dostane své peníze ze škvíry, kam zapadly, do té doby, než krám s rybkami zavře. Ale kolik postřehů o městě, o životním stylu jeho obyvatel, o jejich lidské podstatě se vyjevuje v řadě setkání malé protagonistky, kolik poetického půvabu má tenhle malý velký film, který by u nás pochopitelně v kinech naprosto propadl? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (46)
Jak šla holčička pro zlatou rybku a co všechno při tom zažila. Další pěkný Íránský film. ()
Jak je možné natočit film o tom, že holčičce spadnou peníze na místo, kam nemůže dosáhnout. A přesto je to snímek, který je zábavný a který vás nebude ani chvíli nudit, navíc vás nechá nahlédnout na zajímavé charaktery a do zajímavého světa. Íránský film rozhodně stojí za to, čemuž bych dříve asi ani nevěřil. ()
Celý Teherán se připravuje na oslavu Nového roku (10. února) a při něm nemůže chybět zlatá rybka. Malá dívčina si vyprosí na mamince peníze a vydává se ji koupit. Po několika peripetiích s pětiset tománovou bankovkou se ji to podaří. Osm let po filmu Kde je dům mého přítele? vznikl podobně laděný film (tentýž scénárista), kdy je na zkažený svět dospělých pohlíženo laskavýma dětskýma očima. Ač lze děj filmu shrnout do několika řádků, je zejména díky hlavní dětské představitelce něčím nezapomenutelným. ()
Ne, tenhle film rozhodně není o ničem. Na pozadí jednoduchého příběhu o ztrátě bankovky se odehrává komorní drama, které nám tím nejupřímnějším a nejuvěřitelnějším (rozuměj nekašírovaným) způsobem zprostředkovává vnitřní svět malé holčičky, v druhém plánu pak poeticky popisuje a ilustruje okolní svět a Íránskou společnost. To, co si filmaři vytkli, se jim půvabně daří a nevidět film Božské děti, který je ještě o kousek působivější, měl by u mě Bílý balónek 5 hvězd, jako když vyšije. ()
Moc jsem se na ten film těšila, ale trošičku přišlo zklamání.Okamžitě s mi vybavil film Božské děti, na jehož konci jsem měla slzičky štěstí v očích. Tenhle byl trošičku jiný, o bezprostředním děvčátku, jež dostalo poslední bankovku od maminky na nákup rybky závojnatky k novému roku .Jenže po cestě ulicemi Teheránu potkáte spoustu zajímavých lidí a věcí a nešťastnou náhodou bankovka spadne mřížemi do sklepa jednoho krámku.A tak spolu s děvčátkem prožíváte zoufalství, naději i smích,poznáte i jejího brášku....holčička byla úżasná...kolorit města a mentalita obyvatel odlišná, hezké, ()
70 % - Drama malé holčičky, která ztratí vymodlené peníze na nákup zlaté rybičky. Spíše film pocitový než vyloženě dějový, ta malá holka to zahrála brilantně. ()
Červený balónek s Pascalem, bílý balónek s Razieh, těším se na další balónek (bonbónek), třeba žlutý nebo zelený. Jinými slovy: vezměte šikovné děcko, nejlépe íránské a nejlépe předškolní, dobře ho zrežírujte, dialogy stačí jen tak načrtnout, nenáročně to sejměte, a úspěch je zaručený! Nebo ne? Je za tím něco víc, než zlatá rybka či vytahování peněz z kanálu? Ano, je za tím sentiment, a toho není nikdy dost... Pokud není příliš laciný nebo vykalkulovaný! ()
Film filmů! Jafar Panahí je geniální vypravěč. Pod vlivem látky dalšího íránského režijního barda Abbase Kiarostámiho inscenuje nekomplikovaně prostý, všeobecně srozumitelný, přesto kulturně pevně zakotvený příběh o naději malé holčičky, že přes všechna příkoří získá k oslavám Nového roku svou zlatou rybku. Další z filmů, jež vypráví o ničem a zároveň o všem a jež si diváky získává nikoliv vyumělkovaností a citovou podlézavostí, nýbrž přirozenou jímavostí a tichou osudovostí. Ryzí krása, kterou si pustím asi vždycky, když budu smutný, že jsem něco v životě ztratil. ()
ocenenia : MFF Cannes 1995 - Zlatá Kamera (najlepší filmový debut) ()
Nikdy mě nepřestane fascinovat, jak Panahi z naprosto jednoduchého děje dokáže vyždímat tolik napětí. V Bílém balónku nejde o nic jiného, než že si holčička chce koupit rybku, máma jí na ni dá peníze (a to nemalou sumu) a nešťastnou náhodou je pak ztratí. Potkává různé lidí, jiní jsou příjemnější, jiní ne, každý ten člověk je jiný, má jinou povahu, chování a vystupování a nejspíš právě proto Panhiho filmy mají své zvláštní kouzlo. Všechny jsou o tom samém - ukázka íránské společnosti - některé se věnují víc jiným tématům, ale dějově jsou si velmi podobné. Jenže tohle dělá i Kaurismäki nebo Puiu, a jak geniální filmy točí. Jako obraz íránské společnosti to funguje dokonale a příběh mě celou dobu zajímal a držel v napětí. Navíc herecké výkony a kamera jsou zde naprosto excelentní, k tomu bych ještě připočetl skvěle promyšlený scénář. Panahi prostě umí a po Bílém balónku si ho jdu zařadit mezi oblíbené režiséry. Škoda jen, že ho moc lidí nezná. 5* ()
Takovy typicky iransky film, ktery objizdi festivaly. Poeticky ladeny snimek o detech a jejich zdanlive malicherne problemy, malicherne minimalne pro evropskeho divaka. Snad kazdeho pozorneho a trochu citlivejsiho divaka musi tento film zaujmout a sdilet problem s malou holcickou. O to vice me stvalo, ze vytahnout bankovku z kanalu byl takovy problem, mel jsem pro ni alespon pet napadu, jak penize z kanalu dostat. Nakonec me vyslysela, ale stalo to nervy:-)! Ostatni postavy byly vyborne zahrane, mam rad tyhle perske filmove dialogy. ()
Někdy stačí k nádhernému filmu málo, přesto hodně, a to silný příběh, přirozené herecké výkony malých i velkých protagonistů a kulisy opravdového města. Více netřeba. Síla i hloubka tohoto snímku netkví v nakašírovanosti, ale v naprosté jednoduchosti výrazových prostředků. ()
Kúzelný jednoduchý príbeh, v ktorom znova môžme nahliadnuť do každodenného života v Iráne, kde aj strata peňazí na zlatú rybku môže spôsobiť vážny problém, no a natočiť o tom 85 minútový film a popritom zaujať divákov dokáže asi len málokto-- klobúk dole! ()
Snad.¬ Stal jsem se na chvíli Íránčanem a magický realismus tohoto milého snímku mne prostoupil na plno. Co na tom, že se mi takto proměněnému zdály Postřižiny možná hezkým, ale tak nějak průměrným dílkem? Byl jsem bohatě obdarován sledem obrazů z prostředí důvěrně známého, íránského města s jeho trhy, ulicemi a krámky, s jeho obyvateli s jejich běžnými starostmi nekončícími ani v poněkud uspěchaném závěru roku. Říkám vám: jen nerad se budu vracet zpátky, jsa zajatcem bílého balónku... Snad až mne probudí nový den... ()
Totálna katastrofa a utrpenie od prvej minúty až do trpkého konca, 85 minút čistej iritácie... ()
Je jasné, že Bílý balónek má svou poetiku a i svou podstatu. Hledá se však těžce asi jako Zemanova důstojnost. Možná protože ani neexistuje. Ale to je jiné téma. Příběh se zlatými rybkami dokáže být až neuvěřitelně unavující. Není to nijak extra hrozné, ale neustálé přecházení a bez výsledné (ne)řešení situací je docela bolest. Může to být účel, ale ne ani tolik ve stylu uvědomělého pocitu pohody poté. K tomu se asi nedá moc, co dodat, svižnost příběhu a i příběh samotný v podstatě nulový. Chápu asi nějakou pointu ohledně tíživosti každodenního života v Íránu, ale ten mě zasáhl asi jako vítr ve vakuu. Omlouvám se, dnes ne, Íráne. ()
Tak jeste pred slavnym Children of Heaven vznikl tento, velmi podobny film. Opet velke doporuceni, pro me je to jak scifi... ()
Poměrně příjemná, vlídná, dětmi perfektně zahraná, tudíž bravurně zrežírovaná hříčka o bankovce, která se ztratila na dně díry v chodníku. ()
[4,5*] "Povedala som ti, že toto nie je miesto pre teba." "Chcela som len vidieť, čo nie je pre mňa dobré... čo mi nikdy nedovolili vidieť." Hlboko ľudská dráma o strastiach a radostiach sedemročného dievčatka Razieh, zaradená do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. V atraktívnom prostredí kamenných uličiek Teheránu, prekypujúcich životom, sa odohráva príbeh, ktorého zápletka je úplne prostučká, ale tvorcom sa z nej takmer až geniálnym spôsobom podarilo vyčarovať takú veľkú dávku emócií a napätia, akoby išlo o nejaký Hitchcockov thriller. Pritom je to úplne obyčajný príbeh zo života, veľmi realisticky podaný, čomu výrazne napomáha aj jeho plynutie v reálnom čase (odohraje sa počas 85 minút). Je veľmi cítiť, že za scenárom stojí skvelý Abbas Kiarostami, ktorý je majstrom takýchto ľudských príbehov, presne podľa môjho vkusu (tento film mi inak dosť pripomenul jeho možno najlepší film Kde je dom môjho priateľa? (1987)). Tvrdohlavá hlavná hrdinka Razieh síce môže pôsobiť tými svojimi rozmarmi trochu otravne, je ale taká rozkošná, že proste musíte jej a jej bratovi Alimu v ich strastiplnej misii silno držať palce. Jej herecká predstaviteľka je skvelá, emócie na jej tvári sú veľmi presvedčivé (od smútku, cez zúfalstvo až po záchvevy radosti). Tvorcom sa úžasne podarilo vtiahnuť diváka do detského vnímania sveta dospelých, pričom cez túto perspektívu je predstavený obraz iránskej spoločnosti. ()
Absolútne obyčajný príbeh o ničom ale to malé dievčatko dokáže rozplakat aj kameň. ()