Noc sv. Vavřince
La Notte di San Lorenzo
Noc svätého Vavrinca
The Night of the Shooting Stars
The Night of San Lorenzo
Kamera:
Franco Di GiacomoHudba:
Nicola PiovaniHrají:
Omero Antonutti, Margarita Lozano, Claudio Bigagli, Giovanni Guidelli, Graziella Galvani, Massimo Sarchielli, Evelina Gori, Sabina Vannucchi (více)Obsahy(1)
Vzpomínka na noc, kdy padaly hvězdy a každý si mohl něco přát. Němci stále okupovali Toskánsko a Cecilii bylo 6 let. V kostele byla svatba a všichni přítomní se dělili o jediný bochník chleba. Město bylo prázdné, lidé žili v podzemí, báli se bombardování a netrpělivě očekávali příchod amerických osvoboditelů. Když místní farář oznámil, že se všichni musí do večera shromáždit v kostele z příkazu fašistů, jinak budou zastřeleni, nikdo nic nenamítal. Pouze starý Galvano lidi varoval. On půjde naproti Američanům a kdo chce, může jít s ním. Část z nich si oblékla tmavé oblečení a po západu slunce tajně vyrazila. Modlili se, aby bůh zachoval jejich domy a oni se měli kam vrátit. Ve 3 hodiny ráno slyšeli z dálky výbuchy. Klíči, které měli na krku a po kapsách, už možná nebude co odemknout. Možná to ale bylo jiné město. A třeba stále stojí i kostel se všemi jejich sousedy. Neměli jídlo a nevěděli, kam jít. Všude viděli jen vypálené domy. Potkávali lidi, dříve známé, kterým už nemohli věřit. Fašisté ani jejich italští přisluhovači se jich nechtěli vzdát bez boje. V noci na Svatého Vavřince bylo nebe plné padajících hvězd. Možná se odkrývaly poklady, ráno však svítilo slunce a padal hustý déšť. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (37)
Exodus do země zaslíbené (k Američanům). Z městačka San Martino (nebo dle indicií spíš San Miniato - rodiště bratří Tavianiových) přes válečnou poušť. Po "roztržce" s Německem si i Italové v krátkém odboji a občanské válce vytrpěli své. Pro mnohé nebylo návratu zpět, ani pro Mojžíše/Galvana. Film je prostoupený spoustou scén, které spíš poetickým než brutálním způsobem, ukazují nepokrytě právě tuto "sousedskou" válku, ne tu minulou, ale tu jsoucí a budoucí, třeba tu na Balkáně. ()
ocenenia : MFF Cannes 1982 - Špeciálna veľká cena poroty ()
Vittorio, Paolo a ti ostatní drazí. ()
Proč mě hořká poetika spolu s velice silným protiválečným poselstvím tentokrát nezasáhly přímo do srdce ? Proč jsem osudy všech protagonistů sledovala tak nezúčastněně ? Pro trochu nemístný cynismus šestiletého dítěte ? Nebo pro sluncem zalitou, ospalou krajinu, která se nenechala vyrušit ze svého bohorovného klidu ani ostrými zvuky výstřelů … v níž smrt vyhlížela jako nemístná, trochu vulgární recese ? Na noci svatého Vavřince jsem neshledala nic magického - to dny měli nádech mystiky … všechny ty dny, které postavily bratra proti bratru - a kdy lidé umírali TAK nepochopitelně lehce … jako když ženci stínají zlaté obilné klasy. A závěr ? Na to, aby se dal označit jako dobrý, za sebou zanechal příliš mnoho mrtvých … 3,5% ()
Italská prostota, láska, malost i furiantství, zkrátka lidskost. Příběh obyvatel městečka ze dnů před osvobozením se mi v této přestylizované podobě s řadou karikovaných figurek a s trochu chtěnou poetikou do duše nevtiskne ani přes nepřehlédnutelnou péči tvůrců o vizuální stránku. ()
Přišel zlom vyhnání, štvanice. Ve dne létaly čarokrajem nábojnice. Kapi, kap, zakrvácená byla křídla bíle holubice. Budiž tma. Žehnej noci kanonizovaného patrona, jež výstřely odrazila, ten zkázotvorný plamen sfoukla, ztmavila. Hvězdná obloha rozsvítila naději, ztišila události, zastavila proudící houf, osvícený potřebou míru a svobody. Pro život jedince, ty nejdůležitější částice. Díky Měsíci, po měsíčních ústupcích, cesta vede ke slunci. Na chvíli, navěky. ()
■ FAKTICKÉ POZNÁMKY: Film vychází ze skutečné události známé jako masakr v San Miniatu (1944), protože ale v Itálii jde dodnes o velmi citlivé téma a protože je zpracováno velmi volně, dostalo město ve filmu radši jiné jméno (San Martino). • Masakru se Tavianiové věnovali již ve své prvotině, v dokumentárním filmu San Miniato, luglio '44. Cenzura tehdy v Itálii ale nedovolila, aby se snímek dostal k široké veřejnosti. • Pro režisérskou dvojici jsou události v San Miniatu navýsost osobní, protože se tam narodili. Jejich otec (právník) dokonce zasedal v jedné z vyšetřovacích komisí těchto událostí. • Oficiální verze masakru v San Miniatu ("za vše můžou Němci") byla sice veřejně zpochybněna místním knězem "již" 10 let po události, ale tehdejší italská cenzura neumožňovala vést o tématu jakoukoli diskuzi. Až úspěch Noci svatého Vavřince znovu v Itálii rozvířil debatu o San Miniatu. - Rok po uvedení filmu (1983) se objevil novinový článek, ve kterém byla věrohodně popsána ona válečná událost tak, že šlo o nešťastnou náhodu a za viníky byli označeni vojáci USA. Tato verze se nicméně stala oficiální až poté, co její správnost potvrdila v roce 2000 podrobná historická monografie. Její autor znovu přezkoumal veškeré důkazy a závěry vyšetřovacích komisí a doplnil údaje z dokumentů nově zpřístupněných archivů. Teorii o nešťastně odražené kanonádě Američanů navíc stvrdila i v terénu provedená rekonstrukce celého masakru (2001). Avšak přestože je už vše přesně vyšetřeno a popsáno, stejně tento incident dodnes vzbuzuje mezi Italy mnoho vášní. Asi se není co divit, žádný národ není rád obelháván. I my s tím máme zkušenosti - např. o amerických či sovětských náletech na česká města v posledním půlroce války se toho nalhalo až až (Emauzy, Hrotovice). ■ Zajímavé vykreslení italského venkova za 2.sv.v., ale kvůli velkému počtu postav je to poněkud rozlítané. Ale co já vím, možná to byl záměr - ukázat, že za války nemá nikdo dost času a prostoru se zaskvět. :) SPOILER: Celé je to vlastně vybájená historie šestileté holčičky (která příběh vypráví). Právě proto je ve filmu tolik "přehnaných", snových scén. A proto jsou důležité jiné věci (náušnice), než by se dalo v danou chvíli předpokládat (samo přežití války)... Bratři Tavianiové se tu vymezili vůči neorealismu a zvláště Rosselliniově filmu Paisa. Svým symbolistním či magicko-realistickým zpodobněním válečných hrůz tu vlastně odmítli i jakoukoli návaznost na svůj první, ryze neorealistický, krátký film San Miniato, luglio '44. - Škoda, že jsem se všechny tyhle věci dověděl až po filmu. Takhle je to zatím jen za 3*. ()
[2,5*] Dráma odohrávajúca sa v Toskánsku na konci 2. svetovej vojny, zaradená medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Fašistické zverstvá sú tu zabalené do tak trochu rozprávkového obalu, keďže tragický príbeh je rozprávaný z pohľadu 6-ročného dievčatka Rosanny. Z celého filmu vyniká pôsobivá scéna v obilí s tragikomickým vyznením, v ktorej sa navzájom zabíjajú bývalí priatelia, teraz ale z opačných táborov. Inak mi ale celá tá groteskná štylizácia príliš nesadla a celé to spracovanie tohto road-movie príbehu je pre mňa dosť nezáživné. Vyzdvihnúť ešte môžem dramatickú hudbu Nicolu Piovaniho. ()
Nevím, co bylo na tomto filmu "fantasy", pokud to byl nerealistický, pak se omlouvám za pětihvězdičkové hodnocení. Film se rozehrával skutečně velmi pomalu a do půlky jsem se domníval, že ho nedosleduji, protože mi jeho smysl unikal. Ale poté, co Galvanova skupina opustila město a přišla k partyzánům, kteří pomáhali vesničanům se sklizní obilí, které by jinak zkonfiskovali fašisté, děj nabyl nejen na dramatičnosti, ale zvláště na výbušnosti a výpovědní hodnotě. V tu chvíli, kdy se mezi sebou začali vraždit při přestřelce známí a dokonce rodinní příslušníci, uvědomil jsem si, jak tenký je drát mezi přátelstvím a nenávistí, vybudovanou fašistickou propagandou. A že se něco podobného může zvláště v této pohnuté době, kdy nám zas předkládají historické lži jako pravdu, i u nás. A k tomu jsem připočetl výborné výkony především té dvojice starců, kteří nakonec spali ve společné ložnici... Takže proto pět hvězd. ()
Velice povedený poeticky laděný snímek o cestě italských vesničanů k americkým osvoboditelům. Neustále provázející strach, lidskost i láska. Příběh obyčejných lidí vzdorující se fašistickému režimu vlastní země. Na lepší italský snímek na alespoň podobné téma snad už ani narazit nelze. Poukazuje se na ohromnou zoufalost a vůli lidí udělat vše pro to, aby zachránili život svůj i svých sousedů. Takové snímky by měli být ukázkou vzájemné pomoci v krušných chvílích a to zvlášť když jde o život. ()
Protivojnovy poeticky film z toskanskych pahorkov,kde vyber hudby(Verdiho Requiem),krásne farby Toskanska(olivovniky,žito,kostol),prináša pohľad Tavianovcov na Musoliniho vojnové Taliansko.Scéna v žite zaujímava,ale celkove má to nezasiahlo. ()
Kdybych mohl, dal bych těch hvězd patnáct. Už jenom kvůli scénám střelby v žitě a způsobu, jak byla natočena společná noc Galvana a jeho staré, dávné lásky. ()
Jeden z mála válečných filmů, které byli u nás za totáče vysílány. Výborný snímek zabývající psychologii jednotlivých postav. Nelze jinak než hodnotit kladně. ()
Zmatky a bolesti konce války v Itálii natočili bratři Tavianiové svým klasickým ( a přesto osobitým) stylem. Vytvořili nejen válečně krutý snímek, ale i poetické dílo - kde v propletenci lidských osudů jde především o naději a přežití. Sousedé z malého městečka, často stojící na opačných stranách ve válečném i společenském konfliktu, jsou zcela běžní lidé se svými starostmi, láskami .... Šestiletá vypravěčka dodává filmu imaginární rozměr ...a bojovníci z obou stran zase dostatek nenávisti. Výborně natočenou scénou je přestřelka v obilném poli, kde válčení dostává až tragikomické rozměry. Režisérské dvojici se podařilo natočit filmové poselství, ve kterém nechybí humanismus i krutost. ()
TV premiéra v ČR: 16.4.1986 Československá televize. ()
Protiválečný film, který má nezapomenutelnou atmosféru. ()
Podle filmu to vypadá jako by v Itálii byla na fašistické straně snad jen jen nějaká pominutá menšina. Já myslel, že to bylo jinak. Hodnocení 75 % mě ale mate ještě víc. Je to příběh o tom, co vzala válka jené malé italské vesnici. Nic víc, nic míň. ()