Tančírna na hlavní třídě ’56

Hezky rozehraná šachová partie. Myslela jsem si, že budeme klouzat jen tak po povrchu. Povrch to má totiž fajnově zabalený. Ale to byl omyl. Ono to povrchně jenom vypadá. Seriál klame tělem. Žádná z postav není plochá. Německo se po valce pěkně zvedlo. Taneční kreace se mi moc líbily. To, co předváděla Monika a Freddy bylo úžasné. (19.09.2019)

Perfektně vystavěný příběh na pozadí těžkých událostí ne tak dávné historie, v němž se protínají osudy hrdinů pochroumaných křivdami, vinami a zraněními z války, nastupujícím socialismem a absurdními společenskými pravidly. Avšak v každé době chtějí lidé žít, milovat, plnit si své sny, včetně paní Catheriny Schöllack, matky tří dcer, jako vystřižené z románů Jane Austenové, jejíž hlavní snahou je zajistit dcerám (alespoň finančně) jednodušší život, jak jinak, než sňatkem se správným manželem, a to i za cenu zvrácených intrik a vlastní zaslepenosti. Při tom všem, však stejně všichni dochází k tomu, že bez upřímnosti a opravdovosti, se život žít nedá. Seriál (a to všechny jeho části - Ku'damm 56, 59 a 63) strhne diváka do hloubky společenských témat, o kterých se v 50. letech Západního Berlína nemluví, a přesto jsou denním chlebem každého  - žena jako vlastnictví muže, zavírání očí před násilím, duševními chorobami, homosexualitou a stále hluboce zakořeněným nacismem. Díky, díky za to. Jeden z nejlepších seriálů, co jsem v poslední době mohla vidět. (06.01.2024)

Je to vlastně červená knihovna. Příběh o třech sestrách Schöllackových, které v rozhodujících momentech svého života vždy volí špatné řešení. Přesto nepochybuji, že po létech trápení nakonec všechny tři najdou své štěstí... Dobře se na to kouká, na nic převratného si to nehraje, takže jsem docela spokojená a můžu dál relaxovat u pokračování. (10.05.2020)

3/3 Natolik autentické v té schizofrenní době, že by se v tom pokrytectví a maloměšťáctví dalo koupat. Takový projekt by si zasloužil větší pozornost. Ale ještě lepší zážitek je po rozklíčování fikce od inspirace realitou. Například herečka Sonja Lundi je samozřejmě fiktivní, zatímco citovaní Liselotte Pulver a Paul Hubschmid jsou zcela jistě skuteční. Finále je velkolepé nad všechny pochybnosti. (20.09.2020)

Taky mě to chytlo a hlavně se to skvěle rozjelo. Postavy vylézají ze svých skrýší a otvírají svá nitra, jak houby po dešti. Výborná atmosféra 50 let a rokenrolové vypalovačky s divokými tanci, nemilosrdně utiskují klasické tance. To nese hodně těžce Mutti tří dcer a majitelka taneční školy, která si zakládá na perfektní pověsti a prestiži. Sama je přitom zkažená, jak mléčné zuby. Osudy všech zúčastněných se pěkně rozjely a každý má nějakého toho kostlivce schovaného ve skříni. Hlavní hrdinka Monika se pěkně vyloupla z původně unylé,bezbarvé nány. A musím zmínit i Joachima, který i přes vizáž Kostěje nesmrtelného, mně dost učaroval. Přeju si, aby ti dva byli spolu i přes ty sračky, co zažívají. Sem z druhou sérií. (15.09.2019)