Tančírna na hlavní třídě ’56

Německý výpravný retro seriál o třech dcerách a jejich matce, která vede v Berlíně taneční školu. Velká část prvního dílu je sice celkem jalová, ale pak mne pohltil skvěle vyvážený mix kvalitní vztahovky s dobře vykreslenými postavami a sociálního filmu, kde je krásně ukázaný rozpad konzervativního světa, který po druhé světové válce dorazil rocknroll a začínající změna postavení žen ve společnosti. Není to akční ani krimi, ale já jako někdo, kdo má rád dobové filmy, které člověka o dané době nějak i poučí jsem byl spokojen. Trochu bych to přirovnal k trojdílnému Tannbachu, který je trochu výš. Jako bonus kvůli kterému si tenhle seriál zapamatuji trochu víc, že poprvé vidím, že Němci se sebemrskačsky nestydí za éru nacismu, ale že to vlastně berou jako něco samozřejmého a jsou na to svým způsobem hrdí a racionálně si to omlouvají a že v nich ten antisemitismus deset let po válce nevymizel. PS: Opět opakovaně má oblíbená disciplína filmová nahota - odvážné, přirozené a s českou filmovou tvorbou absolutně neporovnatelné, my tady se zasekli v éře bakalářů (29.09.2019)

Perfektně vystavěný příběh na pozadí těžkých událostí ne tak dávné historie, v němž se protínají osudy hrdinů pochroumaných křivdami, vinami a zraněními z války, nastupujícím socialismem a absurdními společenskými pravidly. Avšak v každé době chtějí lidé žít, milovat, plnit si své sny, včetně paní Catheriny Schöllack, matky tří dcer, jako vystřižené z románů Jane Austenové, jejíž hlavní snahou je zajistit dcerám (alespoň finančně) jednodušší život, jak jinak, než sňatkem se správným manželem, a to i za cenu zvrácených intrik a vlastní zaslepenosti. Při tom všem, však stejně všichni dochází k tomu, že bez upřímnosti a opravdovosti, se život žít nedá. Seriál (a to všechny jeho části - Ku'damm 56, 59 a 63) strhne diváka do hloubky společenských témat, o kterých se v 50. letech Západního Berlína nemluví, a přesto jsou denním chlebem každého  - žena jako vlastnictví muže, zavírání očí před násilím, duševními chorobami, homosexualitou a stále hluboce zakořeněným nacismem. Díky, díky za to. Jeden z nejlepších seriálů, co jsem v poslední době mohla vidět. (06.01.2024)

Seriál končí "a jak to bylo dál", takže pokračovanie prišlo o tri roky a ten, čo o tom netušil, nemusel byť celkom spokojný. Ponuka povojnového Nemecka z ženského pohľadu, ale takého že tradícia vs liberálne novoty. Ktoré sa dnes ukazujú ako smiešne, že niekomu vadil rock n roll, nejaké horúce tance, ale v niečom je pravda: Tá slušnosť, čo sa vytratila z tanca, kde muž bol gentleman a dáma bola proste dámou, tak to sa vytratilo a dnešné tance sú už fakt buď presexualizované alebo predrogované. Takže tá predpoveď upadajúcej morálky u zlých tradicionalistov nebola tak netrefná, ako ju seriál ukazuje. Samozrejme, liečiť homosexuálov elektro šokmi bol nezmysel, takže v tom pozitívum, ale v tej dobe bola moderná aj lobotómia. Seriál je feministický, ale záverom tak trochu bagatelizuje znásilnenie a to mi teda príde, ako keby si protirečil. (13.07.2023)

Taky mě to chytlo a hlavně se to skvěle rozjelo. Postavy vylézají ze svých skrýší a otvírají svá nitra, jak houby po dešti. Výborná atmosféra 50 let a rokenrolové vypalovačky s divokými tanci, nemilosrdně utiskují klasické tance. To nese hodně těžce Mutti tří dcer a majitelka taneční školy, která si zakládá na perfektní pověsti a prestiži. Sama je přitom zkažená, jak mléčné zuby. Osudy všech zúčastněných se pěkně rozjely a každý má nějakého toho kostlivce schovaného ve skříni. Hlavní hrdinka Monika se pěkně vyloupla z původně unylé,bezbarvé nány. A musím zmínit i Joachima, který i přes vizáž Kostěje nesmrtelného, mně dost učaroval. Přeju si, aby ti dva byli spolu i přes ty sračky, co zažívají. Sem z druhou sérií. (15.09.2019)

Seriál jsem si pustil jakožto Berlínofil a fanoušek německé tvorby a očekával jsem nenáročnou splachovací romantiku v dobových kulisách. Ku'damm je ale překvapivě velmi depresivní lekce o německé společnosti v 50. letech a jejích konvencích, ve kterých postavy vězí jak v okovech a začínající obliba rock`n`rollu je pochopitelnou cestou k aspoň dočasné svobodě rebelující mládeže a vzpouře proti světu rodičů. Všechny postavy a jejich dilema jsou velmi dobře napsané a nejvíc mě zdeptala příšerná matka snažící se dosáhnout perfektního společenského image pro celou svojí rodinu nehledě na to, zda budou celý život nešťastní nebo dcery snažící se najít perfektního manžela mezi bývalými nácky nebo násilníky. (22.02.2020)