Atomová katedrála

Na rozdíl od většiny diváků tohoto filmu jsem byl na této velké stavbě v době její stavby. Tři hodiny jsem se tam procházel a nahlížel do problematiky. Popovídal si i s dělníky a vedoucími pracovníky, abych měl jistý obraz o tomhle gigantu. Z pohledu z kopce to bylo lidské mraveniště, které se hrne nahoru dolů, a i v mamutí jídelně to vypadalo, jako když špinaví mravenci se přišli nutně nacpat, aby mohli dál pokračovat, motivováni nadstandardními platy i odměnami, na tu dobu. Jelikož někteří neměli čas, a stále pracovali, tak jsme jim tam vozili tuzexové bony, a brali si od nich dohodnutou československou korunu, a rozcházeli se s domluvou, že až zase něco vydělají, tak se ozvou. My jsme jim popřáli hodně sil a zdraví do další práce, a odjeli si po svých. Tento film beru jako poděkování všem těm, kteří se nějakým způsobem podíleli na této - v naší zemi - gigantické stavbě, jakých je zde jako šafránu. Je zajímavé, že dodneska odebírá energii z této atomové elektrárny hodně uživatelů CSFD, avšak někteří z nich náhle mají plnou pusu řečí proti proletářům, poctivým komunistům, a slušným lidem. Podobný film si zaslouží i všichni ti, co stavěli byty a domy v socialistickém Československu, které byly tehdy za babku, a dodnes v nich žije kolem osmdesáti procent obyvatel CR. I můj otec se výrazně podílel na stavbě jednoho sídliště, nemocnice, a mateřské školky. Kde by jste vy blbečci asi tak bydleli, kdyby nebylo dobré éry za socialismu? To vám, většině verbálních hrdinů dnešních časů, či stádovitému lidu nedojde nikdy. Styďte se! Ale to neumíte. A neumíte to proto, že jste neprošli řádnými školeními, které by z vás nadělali pokorné občany - bohabojné a autodidaktivní. Toho se bojíte jako čert kříže, a sprostá hříšnost podporovaná lenivostí ducha je vám milejší!!! (04.04.2011)

Od Atomové katedrály jsem čekal něco jiného než jsem dostal. Především jsem nechtěl film politicky angažovaný a tenhle je až běda, ačkoliv prostředí filmu je v českém filmu mimořádně neokoukané. Do jaderné elektrárny totiž filmový tvůrci zavítali ojediněle, a proto si mohli odpustit silné politické podtexty vázané na tehdejší socialismus. Z filmu se tím vytratilo snad všechno, co má s filmem společného, protože to bylo, jako když se vrátíte v čase a octnete se na nějaké stranické schůzi funkcionářů. Z úst slibného hereckého obsazení padají opravdové perly, ale na nějakou zajímavou zápletku nebo rozvíjení charakterů postav se nedbalo. Slavné to nebylo ani s režií, která to všechno splácala nezáživnou až téměř dokumentární formou, bez jakékoliv šance zaujmout. Je obrovská škoda, že neokoukané prostředí jaderné elektrárny v Dukovanech dostalo takový nefér filmový úder, ze kterého se není možné hned tak vzpamatovat. Kdyby byli tvůrci soudní a neudělali jen z toho vzorově idealisticko-komunistický film, mohlo z toho být zajímavé drama s kvalitním hereckým obsazením. Jenže soudruhům se ten atomový reaktor nějak zadřel. Kde však udělali chybu, vědí jen oni sami. Odskákal to tenhle zpackaný film. 20% (19.07.2012)

Tak jsem to viděl. Kupodivu jsem čekal větší průser. Vezmeme-li to čistě osobně, pak Krampol zahrál uvěřitelnou roli poctivého vedoucího inženýra na stavbě atomové elektrárny (byť místy křečovitě). Uvěřitelný je i jeho boj s flákačstvím, nadhodnocovanými výsledky i zakopávání o klacky jež mu pod nohy hází připosraní soudruzi z vedení, či jeho po zádech mu šplhající kolega. Tohle může zažívat i dnes leckdo z nás. Je zde i stránka rodinná na níž má hrdina čím dál méně času. Krampol si přestává rozumnět se synem a i s manželkou. Být to takto s elektrárnou v pozadí, nebylo by to tak hrozné. Je zde však ještě ten dělnický opus. Beton, bahno, tatrovky, vé3esky, dělníci, mládežnická brigády, schůze v umakartových zasedačkách s nezbytnými popelníky na každém ze stolů...hnus.... Honí se plán, termíny........A to je to peklo. Spojit hudbu Gustava Mahlera a Čajkovského s betonováním chladících věží či s náhledy přes spleť jeřábů na opravdu hnusné staveniště (byť se hrdina několikráte tím výjevem kochá), to hned tak někdo nedokáže....Vidět to nepřipraven asi bych byl v šoku. Snímek je však dost podobný filmu - Kdo hledá zlaté dno s Rudou Hrušínským ml. který coby řidič tatry pozná pravou chlapskou práci při stavbě vodní elektrárny.... I zde hrdina opovrhuje prospěchářstvím a zvráceností okolí a sám o sobě se tvrdě ponoří do své práce. Jen pro sebe, jen pro své vlastní uspokojení.... Co je zde nutno ocenit, že film nikde nezdůrazňuje vůdčí roli strany atd... Je to spíš takový náhled do socialistického budování mega staveb typu Dukovany. * (17.08.2011)

Asi jsem viděl jinej film než ostatní. Čekal jsem nějakou totální sračku, která bude k smíchu, a dostal jsem celkem uvěřitelnej film ze života jednoho stavebního inženýra. Oproti dnešní době se toho zase tak moc nezměnilo. Když jsem ještě pracoval jako zaměstnanec v různejch firmách, tak jsme se sice neoslovovali "soudruhu", ale lidský charaktery a chování zůstalo prakticky stejný. Všude se najde nějakej zmrd a kariérista, kterej vám při první příležitosti vrazí kudlu do zad. Hlavní hrdina je spíš takovej poctivec, nicméně nejedná se o žádnou vyloženě kladnou černobílou postavu ve stylu soudruha Pláteníka a podobně. Prostě celkem uvěřitelnej charakter. A i když Krampola zrovna moc nemusim, tak tady ze sebe vypotil jeden ze svejch životních výkonů. Zdatně sekundujou i další herci jako Vlasák, Teplý nebo starej Zounar. Iritoval mě pouze Pavel Kříž. Ten opět hraje takovýho zasněnýho básníka a intouše a mam takovej pocit, že už ho to ani samotnýho nebavilo, tak si jenom odřikal svoje repliky a šel domu. Celkově mi film nepřišel špatnej. Konec je teda trochu deus ex machina, ale budiž. Za sebe řikám, že je to průměrnej film. Na místa v "bottom 300" bych našel teda vhodnější kandidáty. (11.01.2012)

Více než o stavbě jaderné elektrárny je film o vztazích - jestli ze samotné stavby uvidíme celkem osm minut, je to podle mě hodně. Jde o vztahy v rodině, na pracovišti, ale i mezi stavbyvedoucím a vedením v Praze, kde hlavní úředník slibuje hory a doly, ale nakonec vinu za překročení limitů nebo přesun pracovních sil hodí na stavbyvedoucího. Kamera se snaží být akční - točí se z ruky, chvilku z podhledu, chvilku z nemožných úhlů, což přestane za chvíli bavit. Hudba Karla Mareše podle Mahlerových skladeb tahá za uši. Přesto film není blbý, má svůj vnitřní příběh, odvážně kritizuje v době, kdy do sametové revoluce stále zbývá dost let. (02.04.2013)