Stavba gigantického objektu, jakým je jaderná elektrárna v Dukovanech, si žádá pouze ty nejschopnější odborníky. Takovým je inženýr Hlaváč (Jiří Krampol), který se na projektu podílí od úplného počátku jako stavbyvedoucí. Musí se vypořádat s mnoha problémy, zejména s nedostatkem pracovních sil.
Kvůli intrikám podřízených a alibistickému vedení je nespravedlivě sesazen na nižší funkci, čas mu ale dá za pravdu a při slavnostním zahájení provozu elektrárny je už opět hlavním vedoucím. Náročná práce si však vybírá daň nejvyšší, jeho srdce nevydrží zběsilé pracovní tempo...
Film Atomová katedrála byl natočen podle románu Stanislava Rudolfa Běh znaveného koně. Režisér Jaroslav Balík se pokusil o ambiciózní psychologickou sondu do pracovních i rodinných problémů vedoucích pracovníků a za pomoci pro něj typických retrospektiv předložil svůj obraz tehdejší funkcionářské elity.
Balíkův snímek vybízí ke srovnaní s o deset let starším filmem Jiřího Menzela Kdo hledá zlaté dno (1974). Ten také postavil do centra dění elektrárnu (vodní nádrž Dalešice) a díky poetické kameře Jaromíra Šofra tato stavba působí až podmanivým dojmem. Naopak kamera Viktora Růžičky v Balíkově filmu nenabízí nic než šedivé, neosobní záběry betonových kvádrů. Kontraproduktivní je i hudební doprovod, dlouhé pasáže z Mahlerových symfonií a klavírních koncertů Petra Iljiče Čajkovského patří do zcela odlišného typu filmu.
Film dále sráží ploché dialogy a nepřesvědčivé herecké výkony. Jiří Krampol je v roli inženýra Hlaváče stejně bezradný jako ve své druhé ústřední roli normalizační éry, kterou je uvědomělý předseda JZD Štěpán v propagandistickém filmu Karla Steklého Tam, kde hnízdí čápi (1975).
Vzhledem k tomu, že se oslavné budovatelské opusy točily především v 70. letech, je Atomová katedrála tématem i pojetím jakoby o dekádu zpožděná. Nicméně především díky ní byl Jaroslav Balík v roce 1985 oceněn Státní cenou Klementa Gottwalda.(Letní filmová škola)
Snímek Filmového studia Barrandov ze života ředitelů, stranických funkcionářů a dalších výše postavených. Film popisující mj. i rodinné problémy a pracovní vytížení ředitele stavby atomové elektrárny natočil Jaroslav Balík podle svého scénáře na motivy románu Stanislava Rudolfa Běh unaveného koně.(hippyman)
Více než o stavbě jaderné elektrárny je film o vztazích - jestli ze samotné stavby uvidíme celkem osm minut, je to podle mě hodně. Jde o vztahy v rodině, na pracovišti, ale i mezi stavbyvedoucím a vedením v Praze, kde hlavní úředník slibuje hory a doly, ale nakonec vinu za překročení limitů nebo přesun pracovních sil hodí na stavbyvedoucího. Kamera se snaží být akční - točí se z ruky, chvilku z podhledu, chvilku z nemožných úhlů, což přestane za chvíli bavit. Hudba Karla Mareše podle Mahlerových skladeb tahá za uši. Přesto film není blbý, má svůj vnitřní příběh, odvážně kritizuje v době, kdy do sametové revoluce stále zbývá dost let.(2.4.2013)
Od Atomové katedrály jsem čekal něco jiného než jsem dostal. Především jsem nechtěl film politicky angažovaný a tenhle je až běda, ačkoliv prostředí filmu je v českém filmu mimořádně neokoukané. Do jaderné elektrárny totiž filmový tvůrci zavítali ojediněle, a proto si mohli odpustit silné politické podtexty vázané na tehdejší socialismus. Z filmu se tím vytratilo snad všechno, co má s filmem společného, protože to bylo, jako když se vrátíte v čase a octnete se na nějaké stranické schůzi funkcionářů. Z úst slibného hereckého obsazení padají opravdové perly, ale na nějakou zajímavou zápletku nebo rozvíjení charakterů postav se nedbalo. Slavné to nebylo ani s režií, která to všechno splácala nezáživnou až téměř dokumentární formou, bez jakékoliv šance zaujmout. Je obrovská škoda, že neokoukané prostředí jaderné elektrárny v Dukovanech dostalo takový nefér filmový úder, ze kterého se není možné hned tak vzpamatovat. Kdyby byli tvůrci soudní a neudělali jen z toho vzorově idealisticko-komunistický film, mohlo z toho být zajímavé drama s kvalitním hereckým obsazením. Jenže soudruhům se ten atomový reaktor nějak zadřel. Kde však udělali chybu, vědí jen oni sami. Odskákal to tenhle zpackaný film. 20%(19.7.2012)
Na úvod svého komentáře bych rád řekl, že se stydím a to poměrně dost, za všechny uživatele, kteří tento film ocenili 17 % a tím ho umístili na pozici 131. nejhoršího filmu. Z mého hlediska je to pouze důkaz o tom, jak generace současných 30ti letých lidí (neboť předpokládám, že takový je zhruba věkový průměr hodnotících) je zcela morálně vykolejena, jak zcela ztratila soudnost a ve svých duševních schránkách naprosto pohřbila základní životní hodnoty, které nám naši předkové v dobré víře předali, abychom je následně díky "sametovému" porevolučnímu vývoji úspěšně zlikvidovali. V databázi ČSFD jsou desítky a stovky naprosto zbytečně natočených filmů, kde jedinou "hodnotou" jsou vyteklé hektolitry krve a vystřílené tuny nábojnic, ovšem těmto filmům nikdo 17 % nedá, ty jsou totiž "cool", "trendy", "in" a nevím jaké ještě další "moderní" výrazy dnešní nastupující generace používá. Zde bych vyzdvihl komentáře kolegů Dobytka a WANDRWALLa, kteří velmi pregnantně vystihli aspekty tohoto filmu. Já osobně vysoce hodnotím především výkon Jiřího Krampola, který zde vytvořil jednoznačně životní roli, z dalších herců zaujali Teplý, Vlasák a Zounar. Naopak zcela propadl "básník" Pavel kříž, který bohužel hraje celý život jedinou postavu a to Štěpána Šafránka. Režiséru Balíkovi se minimálně povedlo věrně zachytit atmosféru velké stavby a jak již bylo řečeno, postavám filmu jsem bez problémů uvěřil jejich každodenní peripetie, které na této stavbě prožívali. Na závěr malou glosu: dnešní generace mladých lidí je skutečně obdivuhodná tím, jak vysoce kriticky se staví k době socialismu. Vše by bylo v pořádku až do doby, kdy takový člověk velmi rád přijme možnost pronájmu bytu v panelovém domě, postaveném právě za socialismu. Opravdu se divím tomu, že raději nevyndá z kapsy 3 miliony korun a nekoupí si nový moderní byt. Nebo že by ty 3 miliony zrovna náhodou neměl po ruce?(15.4.2012)
Rakušákům by se tenhle film mohl pouštět jako takový industrial horor, aby na vlastní oči viděli, jak ledabyle se u nás staví jaderné elektrárny. Flink, drobné podvody, vlastní zájmy a nekompetentnost shora i zdola je zcela běžná, každý si hrabe na svém písečku. Uvědomělost se na sklonku socialismu už nenosí. Celkově to dává docela kritický film o stavu společnosti. Vyznění podporuje i šíře děje. Scénář se neomezil jen na samotnou stavbu, ale občas nahlédne i do zázemí oberinženýra Hlaváče, a divák má možnost posoudit i jeho rodinu. Každý ze členů hraje jednu karikaturu, nejzajímavější je hipík Kříž, jež píše poezii, žije pro umění a estetiku, ale jeho osud je zcela banální. Jak charakteristika vypadá dobře na papíře, v reálu to tak slavné není. Spousta nudných výplňkových scén a mizerné dialogy srazily hodnocení o dvě hvězdičky dolů.(23.8.2013)
J. Balík určitě patří mezi tu řemeslně zručnější část československé normalizační vlny. Jeho filmy v sobě mají na rozdíl od většiny ostatních notnou dávku uměleckosti a kvalitního zpracování. Balík zkrátka uměl točit filmy. U Atomové katedrály se mu však tak nedařilo a to hlavně díky nepříliš atraktivnímu prostředí, do kterého je film zasazen, a taky díky nepovedeným dialogům. Ty film hodně shazují dolů a na dnešního diváka působí vyloženě směšně. Na druhou stranu, kvalitní zpracování filmu zůstalo, zvlášť působivá je kamera nebo inscenace závěrečné scény.(18.5.2007)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
V kinech
od:
honajz
Více než o stavbě jaderné elektrárny je film o vztazích - jestli ze samotné stavby uvidíme celkem osm minut, je to podle mě hodně. Jde o vztahy v rodině, na pracovišti, ale i mezi stavbyvedoucím a vedením v Praze, kde hlavní úředník slibuje hory a doly, ale nakonec vinu za překročení limitů nebo přesun pracovních sil hodí na stavbyvedoucího. Kamera se snaží být akční - točí se z ruky, chvilku z podhledu, chvilku z nemožných úhlů, což přestane za chvíli bavit. Hudba Karla Mareše podle Mahlerových skladeb tahá za uši. Přesto film není blbý, má svůj vnitřní příběh, odvážně kritizuje v době, kdy do sametové revoluce stále zbývá dost let.(2.4.2013)
kingik
Od Atomové katedrály jsem čekal něco jiného než jsem dostal. Především jsem nechtěl film politicky angažovaný a tenhle je až běda, ačkoliv prostředí filmu je v českém filmu mimořádně neokoukané. Do jaderné elektrárny totiž filmový tvůrci zavítali ojediněle, a proto si mohli odpustit silné politické podtexty vázané na tehdejší socialismus. Z filmu se tím vytratilo snad všechno, co má s filmem společného, protože to bylo, jako když se vrátíte v čase a octnete se na nějaké stranické schůzi funkcionářů. Z úst slibného hereckého obsazení padají opravdové perly, ale na nějakou zajímavou zápletku nebo rozvíjení charakterů postav se nedbalo. Slavné to nebylo ani s režií, která to všechno splácala nezáživnou až téměř dokumentární formou, bez jakékoliv šance zaujmout. Je obrovská škoda, že neokoukané prostředí jaderné elektrárny v Dukovanech dostalo takový nefér filmový úder, ze kterého se není možné hned tak vzpamatovat. Kdyby byli tvůrci soudní a neudělali jen z toho vzorově idealisticko-komunistický film, mohlo z toho být zajímavé drama s kvalitním hereckým obsazením. Jenže soudruhům se ten atomový reaktor nějak zadřel. Kde však udělali chybu, vědí jen oni sami. Odskákal to tenhle zpackaný film. 20%(19.7.2012)
DoneyGal
Na úvod svého komentáře bych rád řekl, že se stydím a to poměrně dost, za všechny uživatele, kteří tento film ocenili 17 % a tím ho umístili na pozici 131. nejhoršího filmu. Z mého hlediska je to pouze důkaz o tom, jak generace současných 30ti letých lidí (neboť předpokládám, že takový je zhruba věkový průměr hodnotících) je zcela morálně vykolejena, jak zcela ztratila soudnost a ve svých duševních schránkách naprosto pohřbila základní životní hodnoty, které nám naši předkové v dobré víře předali, abychom je následně díky "sametovému" porevolučnímu vývoji úspěšně zlikvidovali. V databázi ČSFD jsou desítky a stovky naprosto zbytečně natočených filmů, kde jedinou "hodnotou" jsou vyteklé hektolitry krve a vystřílené tuny nábojnic, ovšem těmto filmům nikdo 17 % nedá, ty jsou totiž "cool", "trendy", "in" a nevím jaké ještě další "moderní" výrazy dnešní nastupující generace používá. Zde bych vyzdvihl komentáře kolegů Dobytka a WANDRWALLa, kteří velmi pregnantně vystihli aspekty tohoto filmu. Já osobně vysoce hodnotím především výkon Jiřího Krampola, který zde vytvořil jednoznačně životní roli, z dalších herců zaujali Teplý, Vlasák a Zounar. Naopak zcela propadl "básník" Pavel kříž, který bohužel hraje celý život jedinou postavu a to Štěpána Šafránka. Režiséru Balíkovi se minimálně povedlo věrně zachytit atmosféru velké stavby a jak již bylo řečeno, postavám filmu jsem bez problémů uvěřil jejich každodenní peripetie, které na této stavbě prožívali. Na závěr malou glosu: dnešní generace mladých lidí je skutečně obdivuhodná tím, jak vysoce kriticky se staví k době socialismu. Vše by bylo v pořádku až do doby, kdy takový člověk velmi rád přijme možnost pronájmu bytu v panelovém domě, postaveném právě za socialismu. Opravdu se divím tomu, že raději nevyndá z kapsy 3 miliony korun a nekoupí si nový moderní byt. Nebo že by ty 3 miliony zrovna náhodou neměl po ruce?(15.4.2012)
noriaki
Rakušákům by se tenhle film mohl pouštět jako takový industrial horor, aby na vlastní oči viděli, jak ledabyle se u nás staví jaderné elektrárny. Flink, drobné podvody, vlastní zájmy a nekompetentnost shora i zdola je zcela běžná, každý si hrabe na svém písečku. Uvědomělost se na sklonku socialismu už nenosí. Celkově to dává docela kritický film o stavu společnosti. Vyznění podporuje i šíře děje. Scénář se neomezil jen na samotnou stavbu, ale občas nahlédne i do zázemí oberinženýra Hlaváče, a divák má možnost posoudit i jeho rodinu. Každý ze členů hraje jednu karikaturu, nejzajímavější je hipík Kříž, jež píše poezii, žije pro umění a estetiku, ale jeho osud je zcela banální. Jak charakteristika vypadá dobře na papíře, v reálu to tak slavné není. Spousta nudných výplňkových scén a mizerné dialogy srazily hodnocení o dvě hvězdičky dolů.(23.8.2013)
Maras.L
J. Balík určitě patří mezi tu řemeslně zručnější část československé normalizační vlny. Jeho filmy v sobě mají na rozdíl od většiny ostatních notnou dávku uměleckosti a kvalitního zpracování. Balík zkrátka uměl točit filmy. U Atomové katedrály se mu však tak nedařilo a to hlavně díky nepříliš atraktivnímu prostředí, do kterého je film zasazen, a taky díky nepovedeným dialogům. Ty film hodně shazují dolů a na dnešního diváka působí vyloženě směšně. Na druhou stranu, kvalitní zpracování filmu zůstalo, zvlášť působivá je kamera nebo inscenace závěrečné scény.(18.5.2007)