Atomová katedrála

Od Atomové katedrály jsem čekal něco jiného než jsem dostal. Především jsem nechtěl film politicky angažovaný a tenhle je až běda, ačkoliv prostředí filmu je v českém filmu mimořádně neokoukané. Do jaderné elektrárny totiž filmový tvůrci zavítali ojediněle, a proto si mohli odpustit silné politické podtexty vázané na tehdejší socialismus. Z filmu se tím vytratilo snad všechno, co má s filmem společného, protože to bylo, jako když se vrátíte v čase a octnete se na nějaké stranické schůzi funkcionářů. Z úst slibného hereckého obsazení padají opravdové perly, ale na nějakou zajímavou zápletku nebo rozvíjení charakterů postav se nedbalo. Slavné to nebylo ani s režií, která to všechno splácala nezáživnou až téměř dokumentární formou, bez jakékoliv šance zaujmout. Je obrovská škoda, že neokoukané prostředí jaderné elektrárny v Dukovanech dostalo takový nefér filmový úder, ze kterého se není možné hned tak vzpamatovat. Kdyby byli tvůrci soudní a neudělali jen z toho vzorově idealisticko-komunistický film, mohlo z toho být zajímavé drama s kvalitním hereckým obsazením. Jenže soudruhům se ten atomový reaktor nějak zadřel. Kde však udělali chybu, vědí jen oni sami. Odskákal to tenhle zpackaný film. 20% (19.07.2012)

Asi jsem viděl jinej film než ostatní. Čekal jsem nějakou totální sračku, která bude k smíchu, a dostal jsem celkem uvěřitelnej film ze života jednoho stavebního inženýra. Oproti dnešní době se toho zase tak moc nezměnilo. Když jsem ještě pracoval jako zaměstnanec v různejch firmách, tak jsme se sice neoslovovali "soudruhu", ale lidský charaktery a chování zůstalo prakticky stejný. Všude se najde nějakej zmrd a kariérista, kterej vám při první příležitosti vrazí kudlu do zad. Hlavní hrdina je spíš takovej poctivec, nicméně nejedná se o žádnou vyloženě kladnou černobílou postavu ve stylu soudruha Pláteníka a podobně. Prostě celkem uvěřitelnej charakter. A i když Krampola zrovna moc nemusim, tak tady ze sebe vypotil jeden ze svejch životních výkonů. Zdatně sekundujou i další herci jako Vlasák, Teplý nebo starej Zounar. Iritoval mě pouze Pavel Kříž. Ten opět hraje takovýho zasněnýho básníka a intouše a mam takovej pocit, že už ho to ani samotnýho nebavilo, tak si jenom odřikal svoje repliky a šel domu. Celkově mi film nepřišel špatnej. Konec je teda trochu deus ex machina, ale budiž. Za sebe řikám, že je to průměrnej film. Na místa v "bottom 300" bych našel teda vhodnější kandidáty. (11.01.2012)

Československé drama související se stavbou jaderné elektrárny Dukovany. Hlavní postavou tohoto dramatu je hlavní stavbyvedoucí inženýr Vladimír Hlaváč, ztvárněný J. Krampolem; děj se soustřeďuje na jeho pracovní i soukromé starosti a problémy. Co se týče práce na stavbě, Hlaváč je brzy po nástupu na místo hlavního stavitele díky intrikám a nepravostem ze strany ředitele O. Sklenčky odvolán z funkce, a na jeho místo je jmenován jeho bývalý kolega inženýr Prchal (J. Vlasák), jenž dovede stavbu téměř k bankrotu. Kvůli tomuto nespravedlivému sesazení je J. Krampol téměř celý film pěkně nasranej, navíc na jeho psychiku začínají doléhat i rodinné problémy. Nedorozumění a vzájemné odcizení s nadaným synem Rosťou, jehož hraje poněkud afektovaně P. Kříž, je tradiční obraz u rodinného stolu. Rosťův nečekaný a nedobře uvážený sňatek s hlupačkou z kiosku a odchod ze studií vyústí k celkovému rozchodu syna s rodinou. Situace na stavbě Dukovan se však začíná uklidňovat a po doporučení zastupujícího stavbyvedoucího Milého (energický a svérázný J. Vinklář), je povýšen do původní funkce a zdá se, že film skončí happy endem. Režisér J. Balík však zvolil mnohem překvapivější a ráznější ukončení snímku. Jako nejzábavnějšího bych označil jednoznačně J. Krampola, jenž často užívá své typické sarkastické a vtipné hlášky, často v nepříliš povzbudivých situacích a také jeho pichlavé dialogy se švagrem lékařem Evženem (skvělý J. Teplý) byly opravdu povedené. Ve vedlejší roli mě též zaujal neotesaný R. Rusev, zejména když v záchvatu žárlivosti k půvabné V. Žehrové napálil automobilem do obytné budovy. Domnívám se, že snímek se politikou zabýval pouze v nejnutnější míře, rozhodně bych se ho neodvážil označit jako agitační či ideologicky pokřivený. V každém případě se nejedná o žádný klenot československé kinematografie, avšak zdejší hodnocení mi není příliš jasné, neboť film je hlavně o lidech, kteří řeší podobné problémy jako dnes. A proto navzdory všem odborníkům hodnotím s klidným svědomím drama jako průměrné. (20.08.2013)

J. Balík určitě patří mezi tu řemeslně zručnější část československé normalizační vlny. Jeho filmy v sobě mají na rozdíl od většiny ostatních notnou dávku uměleckosti a kvalitního zpracování. Balík zkrátka uměl točit filmy. U Atomové katedrály se mu však tak nedařilo a to hlavně díky nepříliš atraktivnímu prostředí, do kterého je film zasazen, a taky díky nepovedeným dialogům. Ty film hodně shazují dolů a na dnešního diváka působí vyloženě směšně. Na druhou stranu, kvalitní zpracování filmu zůstalo, zvlášť působivá je kamera nebo inscenace závěrečné scény. (18.05.2007)

Není to špatný film, disponuje celkem dobrou kamerou a krásnou klasickou hudbou (Mahler, Čajkovskij). Pro mě je docela zajímavé vidět, jak se stavěla třeba jaderná elektrárna. Ti pitomečkové, co všemu komunistickému házejí odpad, by si měli uvědomit, že dělník, horník nebo zemědělec má pro náš život větší význam než mafián, prodejce drog nebo příslušníci sexuálních menšin... O lidstvu jsem už dávno ztratil iluze, ale číst ty zdejší výblitky, to je teda síla. (15.02.2023)