Beatles: Perná léta

Když něco alespoň trochu zavání Beatles, tak jsem na to nesmírně zvědavý. A proto jsem se musel podívat na snímek "The Beatles: Eight Days a Week - The Touring Years", který je takovým stručným deníkem z jejich turné. Ron Howard nepřináší nic nového, ale prostě jen vidět ty známé tváře, milovanou kapelu, je skvělý zážitek. Takže ano, jsem subjektivní, ale jen proto, že je zbožňuji. (01.10.2016)

Beatles jsem v životě neposlouchal, můj přehled o nich je povrchní, ale přesto jsem viděl mnoho televizních dokumentů, které mi toho prozradily řádově více, minimálně lépe uvedly do kontextu doby, rozebíraly podstatné lidi okolo skupiny, případně mapovaly pokračující dráhy a životy členů kapely. To vše zde není, případně jen velmi povrchně, a místo toho se diváci zásobují obrazovým materiálem a informacemi, které dopředu znají. Jediné, co to posílá trochu výš jsou komentáře všech členů kapely (včetně těch již mrtvých), kteří se retrospektivně vracejí k událostem, o kterých je film. No a ten film je převážně o koncertech a vlhnutí všech fanynek, které z nich doslova šílely. No a to je prostě příšerně málo na životopisný dokument o takových legendách, kterými Beatles bezesporu jsou. 64% (17.01.2017)

Snímek se zaměřuje na "zlaté období" beatlemánie a současně i dobu, kdy vznikla většina jejich nejpopulárnějších songů. 1) Beatles jsou fenomén, jehož povahou se zabývají stovky odborníků z celého světa. Zmíním se o jediné věci. Jejich písničky jsou nabité energií, nadšením, mládím, optimismem, radostí. Proto je lidé milovali dříve a milují dodnes. Ne kvůli dokonalé harmonii, chytlavým melodiím, určitě ne kvůli dětinským textům. Důvodem je radost, čistá radost, která se mě zmocňuje, když je poslouchám._____ 2) Uvedené platí zejména o jejich písničkách z let 1962 - 1966, tedy z období, o kterém mluví i film. Na pozdější tvorbě je již příliš moc znát, že protagonisté dospěli, vyrostli, zmoudřeli. Už je nebaví prosté dětské popěvky. Experimentují, učí se, hledají. Období nevážného rozpustilého mládí je pryč._____ 3) Zajímavý koment: liborek_*****. (05.10.2018)

Dokumentov o Beatles už bolo toľko, že zabralo by dosť času to spočítať. Tento dokumentárny snímok je len ďalším do veľkého množstva archívov o tejto legendárnej kapele, ktorý ale nie je ničím výnimočný a v zásade ponúka len množstvo krát prežutú kašu. Preto som trošku prekvapený z hodnotení, ale holt, čo človek, to iný vkus, takže neriešim. Každopádne pre milovníkov tejto skupiny je to povinnosť. 55 % (29.01.2018)

Dělat dokument o Beatles bez zmínky o Rolling Stones samozřejmě smysl má... Třeba už jen proto, že Beatles byli první a lepší a RS nepotřebovali (mrk mrk). Ale vážně: Mnoho nového toho o Beatles říct nejde. Snad lze z různých soukromých archivů vyšťourat nikdy nepublikované fotky, videa nebo zvukové stopy, ale ty už základní příběh této kapely příliš nezkorigují; vždyť jejich unikátnost beztak poznají jen ti nejzarytější fandové (a i ti si stejně jen řeknou: "jé, tuhle fotku jsem ještě neviděl"). Přínos Howardova filmu je ale v jiném úhlu pohledu, z nějž nás nutí se na onen příběh dívat.___ Beatlemánie byl unikátní fenomén, který se ve většině biografií Beatles spíše jen konstatuje, ale do hloubky jde málokdo. Howard v tomto fimu jde ale docela brutálně na dřeň. Ne že by se mu podařilo beatlemánii vysvětlit (na to by si musel přizvat kádry z jiných oborů), ale ukazuje ji v nečekaných detailech, ve vzpomínkách nečekaných lidí a hlavně pevně vsazenou do kontextu doby, v němž se rýsují zásadní euro-americké rozdíly, převratné sociální změny, teprve se rodící postmoderna, neexistující standardy globální masové popkultury atd... (V kterém jiném dokumentu jsou Beatles takto interpretování v souvislosti s rasovou integrací v USA?) Nefalšovaný fanatismus davů pubescentů převádí "požitek" ze špičkově rekonstruovaných koncertních záznamů do ryze depresivní polohy; přeměna nadšených mladíků užívajících si nával globální slávy ve vyčerpané světoběžníky podprahově volající o pomoc je smutným pravzorem toho, co jsme o mnoho let později mohli poznat např. tady.... Tyto pocity z beatlemánie jsem necítil (nebo ne v takové intenzitě) u žádného jiného dokumentu o Beatles, ani u Antologie. Howard tento fanatismus nevysvětlil, ale pomáhá nám se nad jeho principy zamyslet. A vedle toho jako zákusek dává (opět z jiného úhlu pohledu) nahlednout na způsob, jakým Beatles (i díky tomuto fanatismu) definovali svět popkultury a ony chybějící standardy (překvapí dneska někoho koncert na stadionu pro 56 tisíc lidí?). Jinými slovy, Howard dokázal jako málokdo vyhmátnout význam Beatles pro dějiny popkultury.___ Dokumentu dost pomohlo, že se zaměřuje skutečně jen na jeden časový úsek (zdánlivě ten méně zajímavý v umělecké kariéře kapely) a nerozmělňuje ho předchozími, tehdejšími i následnými historkami & problémy bulvárního rázu. Ale i tato relativně krátká doba (cca 3 roky) změnila mnohé a Howard to ukazuje mistrně. Nad oním příběhem se neustále vznášela otázka "kdy ta bublina praskne?". Generační střet a všeobecná nezkušenost s novým fenoménem často plodily otázky typu: "Jaké místo si myslíte, že tenhle příběh Beatles bude mít v historii západní kultury?" Doteď mi v hlavě zní Paulova fascinující odpověď: “You must be kidding with that question. Culture. It’s not culture. It's a good laugh.” Jak se jen mýlil... (09.10.2016)